• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    JACOBThere is nothing but a billion screaming monkeys
    ELLTY
    ELLTY --- ---
    ELLTY
    ELLTY --- ---
    ELLTY
    ELLTY --- ---
    ELLTY
    ELLTY --- ---
    ELLTY
    ELLTY --- ---
    ELLTY
    ELLTY --- ---
    ELLTY
    ELLTY --- ---
    ELLTY
    ELLTY --- ---
    JACOB
    JACOB --- ---
    Svet muze byt uchopen jen prostrednictvim neceho, co je stejne tak bezucelne: umeni.
    JACOB
    JACOB --- ---
    Není pochyb o tom, že existence veřejných poprav byla spjata s něčím zcela odlišným než s touto vnitřní organizací. Rusche a Kirchheimer v tom právem vidí důsledek způsobu výroby, v němž pracovní síla, a tedy lidské tělo, nepředstavovala ani užitek, ani tržní hodnotu, neboť ty jí byly uděleny až ekonomií prúmyslového typu.
    Je také jisté, že ono "opovrhování" tělem odkazuje k obecnému postoji vzhledem k smrti; a v tomto postoji lze rovněž rozpoznat jak hodnoty vlastní křesťanství, tak i demografickou, a v jistém smyslu dokonce biologickou situaci: řádění nemocí a hladu, periodicky se opakující masakry způsobené epidemiemi, vysoká dětská úmrtnost, křehkost bio-ekonomické rovnováhy - to vše způsobilo, že smrt se stala blízkou, a podnítilo to vznik rituálů okolo ní, které ji integrovaly, činily ji přijatelnou a dával smysl její permanentní agresi.
    -- Foucault
    JACOB
    JACOB --- ---
    JACOB
    JACOB --- ---
    JACOB
    JACOB --- ---
    JACOB
    JACOB --- ---
    JACOB
    JACOB --- ---
    JACOB
    JACOB --- ---
    JACOB
    JACOB --- ---
    JACOB
    JACOB --- ---
    KLA
    KLA --- ---
    ELLTY
    ELLTY --- ---
    GREGOR: Střezte se, Emilie. Jste ke mně sprostá, ale i to mi dělá rozkoš. Hrozím se vás, ale i to je rozkoš. Chtěl bych vás
    škrtit, když mne ponižujete. Chtěl bych – – Jsem blázen, Emilie; asi vás zabiju. Ve vás je něco odporného; ale i to je rozkoš. Vy jste
    zlá, nízká a strašná. Bezcitné zvíře.
    EMILIA: Nejsem, Bertíku.
    GREGOR: Jste. Nic vám ničím není. Studená jako nůž. Jako byste z hrobu vstala. Poslyšte, je to zvrhlost, vás milovat. A já vás miluju.
    Já vás miluju, až bych si rval maso z těla.
    ...
    GREGOR: Budete mne milovat?
    EMILIA: Nikdy, rozumíš? Nikdy!
    GREGOR (usedne): Já vás zabiju, Emilie.
    EMILIA: Hlouposti. Kdybych ti řekla tři slova, bylo by po všem, bylo by po všem – – Koukejme, mne by chtěl zabít! Vidíš tady na
    krku, tu jizvu? To mne taky chtěl jeden zabít; a já se ti nebudu svlékat donaha, abys viděl, co jich už mám, těch vašich památek!
    Copak jsem jenom pro vaše zabíjení?
    GREGOR: Já vás miluju.
    EMILIA: A tak se zab, hlupáku! To toho bude! To je krámů s tou vaší láskou! Oh kdybys věděl… kdybys věděl, jak jste směšni, vy
    lidé! Kdybys věděl, jak jsem unavena! Kdybys věděl, jak je mi všecko jedno! Oh kdybys věděl!
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam