Nicméně přidám naší zkušenost. Taťka je v předposledním týdnu léčby, včera mu ošetřující lékař říkal, že fyzicky i psychicky vypadá jak po 2 týdnech léčby.
Bohužel se konala jedna velká nepříjemnost minulý týden, kdy jsme na Bulovce museli udělat velký boro, ale od tý doby je klid. Taťka měl dostat sondu do žaludku, kterou mu dát nemohli, prootže má nějak opačně uložený orgány. Bohužel si nikdo z personálu nemocnice nevšiml, že nejí, nepolyká a nemůže říct ani slovo, protože má spálený krk a jícen.
Dostal se do stavu, kdy i pro laika byl na první pohled dehydratovaný a neudržel se na nohách. Sestřičky mu i nadále kupili mlíko a Nutridrinky na stole a na jeho vzkazy, že jíst nemůže nijak nereagovaly. Pak nám sestra řekla, že za to nemůže, že nejí.
Na prvním kontrolním CT mu neřekli ani žbla, takže nás to všechny vyděsilo, že se to určitě ubírá špatným směrem, takže jsme volali našemu známému ORl lékaři, který taťkovi ten nádor objevil a ten nám vysvětlil, že výsledky neřekli jen proto, že jeho ošetřující lékař je na horách a zprávu si vyhodnocuje on sám. Taky ten náš známý hned druhý den volal na Bulovku, nechal si tu zprávu přeposlat, aby nám řek´, co se děje a díky němu taťka dostal kapačku aby nebyl dehydratovaný a antibiotika na zánět v krku, který se mu udělal. Na víkend byl doma a chodil na kapačky díky tomu známému v MB.
Na vizitě se pak o 4 dny zjistilo, že si nikdo nevšiml, že nemá sondu v žaludku a mysleli, že nejí jen tak z plezíru.
Takže teď dostal sondu nosem, krmíme ho žanetou a snaží se alespoň trochu pít. Začal zase mluvit a vypadá jako vždycky.
Ještě pořád váží o 4 kg víc než obvykle a léčbu snáší na výbornou. Tak ještě necelé dva týdny a pak už bude doma (i když teď ho ráno vozíme na ozařování a jednou týdně na chemku, jinak ho máme taky doma - pokoj si ale radši dál platí)...
Držte palce...ještě je toho před námi moc...