CORNELA: ono jak kde, že jo. Někde ta osobní péče je, jakožto zdravotník určitě budeš souhlasit s tím, že je to o lidech.
Moje maminka ležela do poslední chvíle na interně v Thomayerce a nestačila jsem zírat, jak se o ní sestry staraly, vysoce nad rámec povinností sester na interně. Koupila jsem jim kytku, protože byly fakt zlaté - dokud máma vnímala, tak u ní sedělay a povídaly jí, každou volnou chvilku, kterou měly. Oproti tomu službu konající doktor, se kterým jsme hovořily naposledy 45 minut předtím, než maminka zemřela, se choval jako všech č***ků futrál, infuzi se zavodnením jí předepsal až ve chvíli, kdy tam má kamarádka, zdravotní sestra, při návštěvě udělala haló, jaktože někdo, kdo od půlnoci nepil, nemá ve čtyři odpoledne ani kanylu, aby mohli řešit urgent situace, jako třeba dehydrataci, pravil, že "to považoval za zbytečné, protože v deset dopoledne vypadala, že do hodiny zemře.". Po dotazu, proč nemá infuzi s nějakou analgezií (diagnosa terminální stadium rakoviny slinivky s prorůstáním nádoru do jater, žlučovodů a metastázováním do mozku etc.., tedy velmi bolestivá záležitost) řekl, že "s pacientkou je to těžký, není s ní řeč, jen sténá". Tralala.
Podotýkám, že i po této zkušenosti si zdravotníků plošně vážím, obdivuju, že si zvolili zrovna toto neveselé povolání, ale bohužel jeden kokot je schopen zkazit celkový dojem...
Na pana doktora Bruthanse budu podávat stížnost, protože představa, že podobnou situaci řeší někdo další, kdo za zády nemá někoho se zdravotnickým vzděláním, mě děsí.