NATASHA: To je málo. Málo je 10. Ale pokud se řekne že u mě, tak začne Fin pištět, že domů k nikomu nepůjde a že se u mě nedá kouřit. Na to já mu ale veřejně odvětím, že tu má himbajs půl roku spacák a že mě tu jeho spacák nebaví a že si pro něj má sakra přijít a kouřit může na chodbě. A hotovo.:) Zbytku to vadit, jak koukám na složení, vadit nebude.:)

RICARDERON: Hleďme! Teď ještě abys specifikoval "málo".
Velice snadno nás totiž bude sedm (viz záhlaví).

NATASHA: Když nás bude málo, můžeme ke mně, protože se tu nekouří.

VANEK: Hmmm!

Hlupáka mě nenapadlo zmínit se, že včera bylo v MKP skoro zadarmo k vidění (s Rauvolfovým úvodem) to nedávno probírané Kvílení. Důstojná pocta a zároveň, jakkoli to právem zesměšňují, "překlad do prózy" srozumitelné dnešnímu divákovi; geniální dílo to není. Ale za vidění stojí, zvlášť berete-li básnění vážně, a režiséři i animátor jsou nepochybně talentovaní a slibní.

Nuže, k tomu Náměsíčníkovu pátku: kam se vrtneme, přátelé? V pátek bývá všude natřískáno, pročež je nutno něco hbitě zamluvit.

VANEK:
ad K. s. a o. : Zdá se mi, že bych těžko vyprodukovala lepší shrnutí než nalinkované shrnutí :)

ad "minula": Hmm. Sama se občas divím, jak prazvláštně se mi slova seskládají. Ale tady ani nešlo o předvedení divočejšího veletoče, což někdy z bujnosti činím.

NATASHA: Díky, neměl jsem to z pochopitelných důvdů po ruce.

NATASHA: Aj, to je mi líto, že jsem to neslyšel; bude repríza / bylo by resumé? (Sám jsem onehdy myslím wedle odkazoval velmi vydařené zhodnocení http://novinky.cz/kultura/salon/211300-vyber-salonu-basnirky-oksanen-thomas-a-doctorow.html -- pro ty, kterým ušlo.)

NATASHA: A pokud to není jasné, van Aspen je v obchodním rejstříku registrován jako eseróčko patřící občanskému jménu pí Lauerové. (Ale musím jí přiznat k dobru, že na křtu se stoly prohýbaly a ještě jsem viděl na vlastní oči Její Afektovanost Maciuchovou.)

NATASHA: BTW, vždycky mě překvapí, když někdo fakt říká "minula" ve smyslu neabsolvovala, propásla.

Krucinál. Nejen Lustig. I Jirousová...
Zemřela básnířka a historička umění Věra Jirousová - Aktuálně.cz
http://aktualne.centrum.cz/kultura/umeni/clanek.phtml?id=692400

SONA1: Právě. Zkrátka a dobře, tento počin si mou důvěru nezískal.

NATASHA: Pět set šedesát stran (!!) "něhy, radosti i smutku, že to žádný z okolních parků neunese, až si toto tlusté, ale lehounké poetické miminko vezmete s sebou na rande. A až jej budete držet v rukou, všimněte si, jak nádherně hřeje. Je totiž plné lásky."

Prokrindáčka...:)

NATASHA: Tak to je věčná škoda, poněvadž ta kniha by si vážně zasloužila lepší kabát.

BUBLINKY: No, Ty jsi minula tu část večera, kde jsem líčila, jak se na mne (nejen na mne, samozřejmě) před vznikem této knihy obrátila agentka editorky, aby se dotázala, které autorky z Wagonu bych pro knihu s tímto tématem doporučila - jinými slovy: abych tu práci se čtením a výběrem udělala za ně.

Poté, co jsem prozkoumala ostatní činnost vydavatelství - viz zde: http://www.vanaspen.cz/tituly.php, byla jsem poněkud zneklidněna, i doporučila jsem agentce, aby si Wagon samostatně pročetla, neboť sám o sobě představuje výběr, a že pak případně zprostředkuji kontakty.

Načež nastalo mlčení.
Načež vyšla kniha.

NATASHA: Jediné, co mne odpuzuje je to, jak ta kniha vypadá. Mnohem víc by jí slušela jiná výprava.

Jinak ještě ke včerejší kafárnovské básnické diskusi - v závěru večera jsem referovala o této knize: http://www.kosmas.cz/knihy/153490/kralovny-slz-a-ostruzin/

A zde autorka/editorka o knize vlastními slovy: http://www.sylvalauerova.cz/cz/knihy/kralovny/
Hm.

MAEROR: Nu, to je ten Kunderův svazek. Jiní to dělali jinak.

NATASHA: Příjemné zjištění - čtenář je partner, ne cifra v prodejnosti... (Ano, já vím, doba je jiná...)

NATASHA: Ano, ten marketing je za tím cítit - a radujme se, když se poezie prodá co nejvíc, že? Jen přemýšlím nad tím, kolik lidí naopak odradí pocit, že byli podvedeni... nebo že z nich někdo dělá naivní utráceče...

VANEK: Dá se to snadno zjistit čtením předmluv. Třeba Kundera, editor almanachu z roku 1959, píše v první větě předmluvy: "Do tohoto Almanachu poslal každý básník svou nejmilejší báseň z tohoto roku nebo z posledních let."
A později dodává: " (...) Proto Básnický almanach zcela nutně a do jisté míry nezávisle na vůli svých pořadatelů vypadal tak, jak vypadal. Nebyl nikdy osobitým výběrem toho nejlepšího, co v české poesii vzniklo, nýbrž spíš více méně objektivním přehledem toho, jak v té či oné době byla česká poesie na celé šíři a ve všech liniích své "fronty"."

MAEROR: Nazvat to Nejlepší české básně je strategické; koupí si to víc lidí.
A odhaduji, že i s vyvoláním debaty se počítalo.