• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    NATASHATěžký život básníkův
    RICARDERON
    RICARDERON --- ---
    MAEROR: taky mi vytanulo. A pak ještě singi já já jupi jupi já. že? :-)
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    MAEROR: Ano! To je ono! To jsem přesně potřebovala.
    MAEROR
    MAEROR --- ---
    NATASHA: Něco jako "jipijahej, jipijahou"?
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    Drazí, neporadili byste mi nějakou sympatickou akustickou konstantu používanou v oblasti country (písně o kovbojích etc.)?
    NECECH
    NECECH --- ---
    Zítra příjde NEČECHOVA VÝZVA!
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    FIN: To by mělo náležet do klubu Těžký život myslících bytostí :)
    FIN
    FIN --- ---
    vážení, když dojde na imaginaci, mohu jen říci: učm/te se :-)
    Lebanon news - NOW Lebanon -Salafist group warns tomatoes are “Christian”
    http://www.nowlebanon.com/BlogDetails.aspx?TID=2451&FID=6
    NECECH
    NECECH --- ---
    Za 2 dny a přijde NEČECHOVA VÝZVA.
    BUBLINKY
    BUBLINKY --- ---
    NATASHA: I já děkuji Okeyovi. Nádherné...
    NECECH
    NECECH --- ---
    Ještě 5 dní a přijde NEČECHOVA VÝZVA. :D.
    FIONOR
    FIONOR --- ---
    tuhle jsem začal mít opravdu rád až ve chvíli, kdy jsem poznal kontext jejího vzniku (do té dobry to prostě byla jen dobrá báseň, ale potom jsem se od ní dlouho nedokázal odtrhnout díky přesahu, který získala)
    ZZUZI
    ZZUZI --- ---
    pozdrav z Wolkrova Prostějova - dnešní recitovaný Wolker

    Umírající

    Až umřu, nic na tomto světě se nestane a nezmění,
    Jen srdcí několik se zachvěje v rose jak k ránu květiny,
    Tisíce umřely, tisíce se mnou umrou, tisíce na smrt jsou znavení,
    Neboť v smrti a zrození nikdo nezůstal jediný.

    Smrti se nebojím, smrt není zlá, smrt je jen kus života těžkého,
    Co strašné je, co zlé je, to umírání je,
    Kdy smysly střelené v letu padají ze všeho, ze všeho,
    A v rezavém potrubí těla čas hnije jak pomyje,
    By rozložil ruce, oči, nervy a každý sval,
    Kterým svět v náruč jsi chytal a miloval,
    Smrti se nebojím, smrt není zlá, ve smrti nejsem sám,
    Umírání se bojím, kde každý je opuštěn, - a já umírám.

    Sbohem, děvčátko, sbohem, má milá, sbohem, obraze spanilý,
    Od tvých ňader mi uťali ruce a srdce rozbili,
    Myšlenka na tebe jak zlatý hřeb půl roku mě protínala,
    Když bylo mi hůř, bolela víc, když bylo lépe, pomáhala.
    Ale dnes sbohem, dnes už vše marné je, dnes napsal jsem list,
    Abys zapomněla a hledala jinde, kde srdci dávají jíst,
    Ten dopis byla má největší bolest a největší sten,
    Ale v umírání musí být každý sám, sám a samoten.

    Až umřu, na světě nic se nestane a nezmění,
    Jenom já ztratím svou bídu a změním se ze všeho,
    Snad stanu se stromem, snad děckem, snad hromadou kamení,
    Smrti se nebojím, smrt není zlá, smrt je jen kus života těžkého.


    MAEROR
    MAEROR --- ---
    Podívám se, zda přijdu na něco, co vlastně chtěli :-)
    Zajímalo by mne, co podle redakce to přízvisko popisuje.
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    MAEROR: Já to vnímám tak, že k tomu tématu chtěli říci své. Aby bylo možno něco zpochybnit, je potřeba pojmenovat, co se zpochybňuje. A podle mínění redakce ženský hlas nepopisuje trend nebo typ psaní.
    Je to takové mlhavé, pravda.
    MAEROR
    MAEROR --- ---
    Nikdo se nevyslovil? Proč tedy "A2 s tématem ženská poezie"?
    Opakuji - kdo potřebuje podobné členění? Nebo už se to veze samospádem jako něco bez přemýšlení přejímaného?

    (Přiznávám ale, že jsem tu A2 ještě neměl kdy přečíst celou - je tedy možné, že uvnitř z něčeho vyplývá, že už je takové pojmenování passé.)
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    MAEROR: Krásně to píšeš. Ano, ten pocit rezervace mi na tom vadí nejvíc.
    Ale on se za to vlastně taky v A2 nikdo nevyslovil, ukazuje se, že toto členění (aspoň v mladší generaci) není už tak automatické a není považováno za výstižné.
    MAEROR
    MAEROR --- ---
    FIONOR: Ano, tomu rozumím - a myslím, že na tom něco (hodně) bude. Nechápu ale právě to reziduum... KDO má dnes ještě zapotřebí takto, s prominutím hloupě, vymezovat ženské autorky? Navíc i v případech, kdy ony samy se o to nikterak nesnaží (nebo jim to dokonce vadí)?
    Někdy si říkám, jestli to není takové (taky historické) alibi - hle, máme tady autorku, nehodnoťme tedy, zda je její poezie dobrá nebo ne, je prostě ženská (a tedy nutně jiná, mimo naše běžná měřítka), buďme shovívaví a dopřejme jí sluchu.
    FIONOR
    FIONOR --- ---
    Já bych hledal spíše historické důvody - většinou to byli muži, kdo se dostal ke vzdělání a měl pak čas věnovat se literární tvorbě.
    A když pak do literárních kruhů mezi básníky pronikly i ženy tak prostě buď volily obdobná témata jako muži, nebo se oproti hlavnímu proudu snažily vymezit. Takže bych čela, že označení ženská poezie je reziduum tohoto vymezování se, i když dnes bych čekal zaměnitelnost básní od muže a ženy.

    Ale nejsem odborník - jen laicky odvozuji.
    MAEROR
    MAEROR --- ---
    Ach jo, zase ten termín ŽENSKÁ POEZIE...

    Přijde mi podobné vymezování divné, protože pak - podle mne - lze důvodně očekávat doplněk a ptát se na něj... Tedy: jaká je MUŽSKÁ poezie? Jaká jsou její témata? Čím se liší? A čím se vlastně obě - ženská i mužská poezie - liší od té hlavní, základní, normální a normotvorné poezie (rozuměj: té bez pohlavního rozlišení)?!

    Přece nemůže existovat ženská, a zároveň neexistovat mužská poezie, nebo ano? A kdo vlastně neustále potřebuje označení "ženská poezie" využívat? A proč?! Je snad jinak poezie téměř výhradně mužskou záležitostí, a proto je nutno ženskost (respektive ženskou autorku) zdůraznit jako něco neobvyklého, pozornost si žádajícího? Je to prvoplánový marketingový tah? A je vůbec podobné dělení stále platné, použitelné?
    Mám pocit, že z jakési původní snahy a touhy po vymezení zůstaly jen rozpaky z onoho (nakonec spíš degradujícího) vymezení, protože celek je tímto způsobem nedělitelný...
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    VANEK: Krása. Dík.
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam