NATASHA: Pacholci přestali dávat ukázky na web :-(

NATASHA: asi budou muset příjít taky anebo si nechat pořídit zápis :-)

FIN: Nu, ale jak k tomu přijdou ostatní?!

NATASHA: ale když mi to včera došlo, až jsem nechápal, že jsem dřív nechápal :-)

NATASHA: ŕadši ústně. někam zajdeme. nechce se mi to psát, možné dodatky a tak...

NATASHA: Ano, formuluji jako prase, což je způsobeno tím, že mám dočasnou (doufám) zástavu myšlení následkem oné scénky.

FIN: *napjatý výraz*

NATASHA: tak se chvíli zmítej a já pak objasním svou přelomovou tezi :-)

(A jinak jsem si včera přinesla z antikvariátu Halasovu Magickou moc poesie a Effenbergerovu Realitu a poesii, takže se neustále snažím naslouchat tomu, jak tu věc zpracovávají jiní, neb je to Téma zároveň strašlivé a úžasné a zatím pro mne bez konca kraja.)

FIN: No, teď jsi nám to vážně ulehčil.
Tak já se jdu zmítat v tomto pěkném paradoxu.
:)

a abych zkrátil dramatické úvodní entrée: začínám si myslet, že na poezii je vlastně vůbec ze všeho nejlepší prostý fakt, že vlastně neexistuje.

MAEROR: tak jinak:položili jsme si někdy - a taky si ji zkusili alespoň pro sebe poctivě zodpovědět - otázku, CO vlastně je na poezii to báječné? to tak strašně přitažlivé a ohromující, až ochromující, co nás na ní tolik fascinuje?

soukromě to poslední dobou dělám a začínám dospívat k závěru, který mě fascinuje, protože se šíleně liší od všeho, co jsem kdy a do té doby v průběhu svého života vlastně předpokládal...

MAEROR: Jo, dobře shrnuto.

MAEROR: vycházejí z toho rozhovoru nebo ne? myslím,že odpověď na to vše poskytl již starověký myslitel, který lakonicky zkonstatoval "vím, že nic nevím" :-)

FIN: usuzuješ toliko z našich příspěvků, že? :-)

přijde mi, že to je typické intelektuální řešení problému k ničemu - zahlcení texty je snad logicky dáno tím, že je nás na planetě tolik a máme demokracii, nikoliv socík s cenzurou, ne? :-)

NATASHA: Bavilo mne sledovat, jak si v rámci jednoho rozhovoru uvědomuje, že ke zmíněné zahlcenosti sám přispívá - aby se posléze stejně nechal svou láskou a vášní zhoupnout na opačnou stranu a těšil se na smazávání dalších a dalších dluhů. Ta oscilace, přelévání a vnitřní boj: ano, textů je mnoho (a sám se nestíhám orientovat), ale přece ještě musí vyjít toto a toto, protože jsou to důležité dílky do mozaiky...
Pěkné, pěkné to je!
(A pěkné by to bylo i ušmudlané ;-)

NATASHA: Moc díky za tip, pořídím.

Nádherný rozhovor Svatavy Antošové s Janem Šulcem ve Tvaru č. 19.
O problému zahlcení lidí texty a knihami, které vede ke tříštění pozornosti a chybějícímu sdílení v kultuře, o vydávání knih a mnoha skvělých knihách, které by měly a mají vyjít; a ten člověk je tak neskutečně sympatický!