• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    NATASHATěžký život básníkův
    TOMASZ
    TOMASZ --- ---
    První cca 4 minuty jen rozebírali relativitu "roku 2013"... :(
    TOMASZ
    TOMASZ --- ---
    NATASHA: Co to tam ta pani, proboha, žvaní? Svatá prostoto! :-o
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    FIN: Poslechni si tu NEJbásňoidní Liberaturu a poté se diagnostikuj v oblasti tendencí.

    P. S.: Maeror, jsem si jistá, Tě nechtěl urazit.

    P. P. S.: Nemá. Nic takového on nemá!
    FIN
    FIN --- ---
    MAEROR: no rozhodně jsi mě přinutil se zamyslet nad tím, proč již pár posledních let sám píši povětšinou nudné odpady :-)
    FIN
    FIN --- ---
    MAEROR: já mám neo(neo)klasicistní tendence? holy mother fucking yoda and shit! ani nevím, co to vlastně je...?
    MAEROR
    MAEROR --- ---
    Zlatá jistá Srbová ;-)
    MAEROR
    MAEROR --- ---
    NATASHA: Vzdávám se možnosti debatovat. O neo(neo)klasicistních tendencích v současné české poezii nevím zhola nic, byl bych záhy rozcupován.
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    A koho nebude bolet ucho po níže uvedeném, může si následně poslechnout jistou Srbovou:

    http://www.rozhlas.cz/...liberatura/_zprava/jitka-srbova-zenska-lyrika-je-jenom-vysvetlivka--1309930
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    Vzhledem k obsáhlosti debaty na téma bych navrhovala, abyste si poslechli Liberaturu, která je NEJ básním přímo věnovaná. Hosté: Heinrichová, Stöhr.

    http://www.rozhlas.cz/...ura/_zprava/nejlepsi-ceske-basne-2013-uroda-dobre-poezie-pokracuje--1286476
    FIN
    FIN --- ---
    MAEROR: napřed k bodu 2:

    no, za to již mohou typicky "malé české poměry", respektive ona závist k úspěchu, který se u nás doma neodpouští - takže zatímco já bych považoval za normální pocit zhruba "jaká čest - sice je to práce, ale byl jsem poctěn tím, že budu jeden z těch, co budou vybírat do výběru, to už je + u jména", my se raději musíme zamyslet nad "ó bože, chci já za to vůbec nést odpovědnost? a co místní rybníčky? co ty řeknou?", takže, vzato kolem a kolem, je to zase jako se vším a za to, že takové lidi budeš těžko hledat, nese vlastně odpovědnost volič takže ta parta remcajících malých rybníčků. sami si mohou za to, svým debilním přístupem, že se pak těžko hledají lidi, co nám udělají lepší tu ročenku, co na ni právě remcáme, že ji lepší chceme :-)

    ad bod 3: poezie nikoho nezajímá. snad jen, když se básníci fackují, ale vsadím se, že ani kvůli tomu se všeobecně víc výtisků sbírek neprodá - tedy ne těm, co ji stejně normálně nekupují. takže na tento faktor se, kefalín, môžme co? vysrať.

    ad bod 1: pořád totéž. ano, klidně můžeme. když vydáme "nejlepší básně za rok", je:
    a) myslícímu člověku jasné, že jelikož nejdou vážit a měřit, tak subjektivně nejlepší dle vybraných vybírajících
    (a otázka tedy vůbec nikdy nezní, zda to tak nazvat, jako spíše "a letos ti vybírající vybrali dost slabotu- to fakt nic lepšího nebylo anebo je třeba poněkud občerstvit kolektiv?")
    a b) blbcům to jasné není, jenže těm to nevysvětlíš, když tak jednoduchou věc nechápou.
    takže přesně podle vzoru
    "je vrcholně blbé přepisovat pipi dlouhou punčochu a namísto 'její tatínek byl černošský král' nově a korektně měnit klasiku na 'její tatínek byl král etnických obyvatel ostrova'"
    což nikdy NIC nevyřeší a nevyřešilo
    je naprosto namístě vydávat výbor "nejlepší česká poezie za rok ...." a namísto marných úvah "můžeme ji tak nazvat? opovážlivě?" a "co řeknou tamhleti z té revue a tadyti z tamté revue?" se radši postarat, abychom se s tím kolektivně odsrali a výsledek stál alespoň za něco.

    a dokud se debilní domácí myšlení, kterés tak výstižně právě ilustroval, můžeme si za slabý výběr sami - není to tím, že je nemožný, je to tím, že my jsme nemožní. (kde my = naše domácí české poetické rybníčky.)

    a taková je celá prostá pravda. howg, jdu si opéct veverku.
    MAEROR
    MAEROR --- ---
    FIN: Stejně si myslím, že si rozumíme ;-)
    MAEROR
    MAEROR --- ---
    FIN: Souhlas. Ale nejde přece o to, zda lze poznat dobrou poezii, nýbrž o to, zda vyhlašovat poezii nejlepší. Jestli tak ten přiznaně subjektivní výběr, tvářící se navenek svým názvem objektivně, vůbec prezentovat. Jestli se vnější forma (obal) shoduje s obsahem. A jak se té shodě aspoň co nejvíc přiblížit.

    FIN: Opět souhlas. Porota, komise, redakce nebo prostě jakákoli širší shoda by snad ty úplné tuky úlety eliminovala. Rozhodně úspěšněji než model "předžvýkání editorem - hledání ještě poživatelně vypadajících soust poetickým arbitrem". Jenže já prostě pochybuji, že se každoročně takové práci obětuje x (Kolik vlastně? Pět? Šest? Víc?) lidí, kteří by to vzali zodpovědně a chtěli svým jménem ručit za kolektivní dílo ovlivnitelné jen do určité míry. Navíc při vztazích v místním poetickém rybníčku a všech těch ozvěnách a reakcích a fackách a partičkách z lokálních pískovišťátek. (Marně přemýšlím, zda jsem vůbec někdy viděl - lhostejno zda domácí či zahraniční - ročenku, výbor nebo výběr z básní, redigovaný kolektivem.)

    A beztak nad tím vším neonově bliká obchodní zájem na jisté míře oněch kontroverzí, které se kolem NEJ vždycky vynoří. Zbav se jich a prodá se daleko méně výtisků. Ó, svatá hrůzo, třeba je velrybí tuk jen ďábelsky rafinovaná past utajeného záměru!
    FIN
    FIN --- ---
    MAEROR: ale musíme si ujasnit jednu věc: jistě, že poezii nelze měřit, a jistě, že výběr i objektivnějšího jedince je ještě pořád subjektivní. ale abych rovnou odpáral imho zcela marnou a zbytečnou rovinu "lze tedy vůbec?", odkáži na to, co jsem napsal už před pár lety a imho to v přenesené rovině platí úplně stejně: [ AUTORSKÁ POEZIE * ] kde začínáme "1. Neexistuje přesná a všeobjímající definice toho..." a pokračujeme bodem 2 a 3 odkazovaného vyjádření. ačkoliv poezii změřit nelze a jsme na konci věcí vždy alespoň trochu subjektivní, lze - a taková jest má víra, protože dokázat to nemohu. právě kvůli té neměřitelnosti :-)
    FIN
    FIN --- ---
    MAEROR: základní logika říká, že těch x lidí, když každý sleduje něco, spíš podchytí to něco více kvalitní z toho něčeho ze všeho, co asi tak přečtou. na magora, co sám přečte fakt všechno, prostě nevěřím. jistě, výsledek být špatný může taky. stejně jako škola nezaručuje inteligenci - jen ten potenciál zvětšuje. ale že výsledek bude perfektní, to jsem netvrdil. jen předpokládám, že spíš bude lepší.

    asi vyleze. jen ji prostě v tom všem asi smůlovatě míjím. no dle mého právě kolektivem argitrů elegantiare spíš než jednotlivce ae. imho zřejmé. čeho? kvalitnějšího než "letos fakt nic moc". jistě, že je - když byla napsána ta spousta kvalitní, jak ty říkáš. více syslů, více smyslů (c) teta kateřina :-) já nevím - má? jo má, měl bych co číst. jak "dohadovat"? navrhl jsem metodu, která, jak se mi zdá býti celkem logické, ponese v dlouhodobém horizontu lepší výsledky. dohadovat se nebudu - jsem o tom přesvědčen a určité životní zkušenosti, kdy a) jsem do výběru svých vlastních básní zapojil jiné ochotné, čímž jsem potlačil faktor "má osobní vazba", zvýraznil faktor "čeho já bych si nevšiml" a výsledek byl lepší, než byly paralelní mé osobní pouze pokusy o výběr z téhož štosu a b) zkušenosti ze dvou literárních soutěží, které jsem kdysi spoluzakládal a nějakou dobu spoluprovozoval, a c) zkušenosti coby porotce z jiné soutěže, jejímž porotcem jsem kdysi také několik let po sobě byl, mi prostě (všechny dohromady) říkají, že to funguje spíše. toť celá prostá pravda :-)
    MAEROR
    MAEROR --- ---
    FIN: Kde vezmeš každý rok x lidí, kteří budou ochotní se napřed probírat všemi texty (ok, někdo by se mohl zaměřit na vydané knihy, někdo na periodika, další na internet...), pak si povyměňovat své výběry, všechno pročíst, udělat vlastní výběr z výběrů - a pak se ještě snažit najít jakýsi kvalitní průnik? A nakonec stejně číst, že je to špatně...

    S druhou částí docela souhlasím: v současné poezii se často staví jen zajímavé kulisy (hlavně být originální!), které nejsou skutečně zabydlené... vrší se zajímavá slova a neobvyklé obraty, aby nebylo vidět, že to podstatné schází. Ale pozor, dovolím si tvrdit, že každoročně vyleze taky spousta poezie, která kvalitní je. A to byl ten původní pudl - jak ji vyhmátnout, aby knižní nej bylo co nejblíž tomu reálnému nej (s přihlédnutím k subjektivnímu). A je vůbec možné toho dosáhnout? Má cenu o to usilovat? Má cenu se kvůli tomu dohadovat?

    Debata o kvalitě je jiná kolej a důvod jít na pivo :-)
    VANEK
    VANEK --- ---
    NATASHA: Když jsem si napodruhé povšiml toho kurzívního názvu (?), začaly mi některé scény/obrazy/spojení dávat smysl; u zbytku pohříchu mám pocit jako Tomáš Kaplan Fojtík nad moderní poezií.
    FIN
    FIN --- ---
    MAEROR: já nežádám, abych u každého textu strnul posvátnou hrůzou z všehomíra s mrazením v zádech. úplně mi někdy stačí, když zahořkne na patře nebo polechtá anebo se prostě zasměju nad vtinpou hříčkou. jenže čím dál tím častěji mám tento pocit: "Hm."
    FIN
    FIN --- ---
    (ale možná, že jen stárnu a blbnu a blues mi začíná lézt na mozek. to je taky varianta.)
    FIN
    FIN --- ---
    MAEROR: proč ne? co je na tom tak nepředstavitelného? :-)

    ad "ten zbytek": sepsal jsem zbytečně užvaněnej traktát, tak ho radši mažu a: můj problém je (upozorňuji, že říkám "můj problém") v tom, že mi hrozná spousta básní za poslední 2 - 3roky přijde zběsile o ničem. jinými slovy: technicky snad lidi občas i psát umějí, ale nic v tom není. chybí mi pravdivost a skutečnost/život na dřeň. "ty koule", "ta šťáva", whatever. je to nijaké. nevím, zda jsou mělké jejich prožitky a sami si to leckdy už ani neuvědomují či zda kloužou po povrchu úmyslně, ale, abych užil příkladu, psát o velrybím tuku na něčích dlaních mi přijde prostě absurdní a takové nějaké na efekt-snad?záměrně?-vykonstruované, pakliže dotyčný doma nemá rybářku z lofot. a to ještě starší kus, před zákazem lovu :-) a přitom svět je plný zajímavých věcí. už postupně píšu čím dál míň (když tak sebekritický, abych nepsal zcela, nedokáži být), ale lepší málo nebo vůbec nežli básně, doslova, jak curková vata: třebas i hezké a "roztomilé", jenže... oblízne se dítě a je fuč, jako by nikdy vůbec nebyla existovala. chybí našim literátům skutečný život? možná ano. žádný skutečný život, žádný "pot a krev" anebo jejich slunce - když budeme chtít něco jemného a něžného - dost nehřeje. prostě málo reálné opravdovosti (hergot, to zní tak blbě) a skutečnosti nebo žádná. matné přeludy a vjemy. a ty nezachrání nic, ani 1.000 rafinovaných intelektuálních her. zejména ještě k tomu, když rafinovaný je asi tak 1 ze 100, co si to o sobě obvykle myslí :-)
    MAEROR
    MAEROR --- ---
    FIN: Viník jasný, odstřelit! :-) Myslel jsem "systémovou" chybu... a jak předejít příště témuž... Současné schéma zjevně uspokojivě nefunguje, ale zároveň si neumím představit, že by se na takové knize mělo podílet víc lidí.
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam