MAEROR:
1) na pole literatury v metaf. smyslu se nevstupuje, existuje samo od sebe do té míry, do jaké existuje tvůrčí impuls. koho si vybere, na toho to padlo, a ten je do pole vtažen. jde o danost.
ptáš-li se na literaturu ve společ. smyslu, pak tě mohu informovat, že oficiálně, na trhu, jsem publikoval jen jednu knihu, což stačí k pochopení, jak to funguje. nějaké věci předtím bych připsal tomu, že jsem postupně objevoval různé cesty a zákruty daného obrazu, to bych si nevyčítal.
2) nezájem o tvůrčí impuls, nebo o společenskou existenci literatury? impuls je vůči nezájmu inertní, v horším případě je ona tím, kdo zavdává podnět k existenci tvorby, pak z toho její netečnost vyjde ještě hůř.
připustíme-li, že společnost literaturu potřebuje, a platí-li předpoklad, že lit. organismus je nedělitelný, viz předchozí, pak je nezájem společnosti v nepořádku, neboť ani ona nemá v dané chvíli jak dokázat, že by se jí v případě zániku 90% liter. organismu nic nepřihodilo.
rozdíl je však v tom, že nemusí nic dokazovat, žádný zánik nehrozí, neboť tu práci za ni dělají všichni ti nadšení a obětaví lidé, kteří dokazují, že ani v daných podmínkách 90% literatury nezaniká, čili svým jednáním přímo stvrzují svou spokojenost s daným stavem. podle nátury u toho někteří, pravda, trapně brblají, jiní si vyrábějí morální kartičku, se kterou platí v Kauflandu, jiní pokorně mlčí, další se perou o almužnu atd. – už to zde proběhlo. nicméně i v nejlepší víře všichni kolaborují se systémem a umožňují mu být dál pasivní a nemuset nic dokazovat.
totéž se týká čtenářských menšin. dokud je budou autoři sponzorovat, nic se nepotvrdí.
3) zájem by se měl projevit tak, že společnost umožní relevantní části literárního organismu, dle literární hodnoty, prakticky existovat, aby tíhu této existence nepřebírali ti, jimž to nepřísluší.
pro úplnost dodávám, že existuje průnik mezi komerční a literární hodnotou na obou koncích spektra; potíž je s knihami, které se prodávají někde mezi 10. a 70. stránkou na žebříčku např. u Dobrovského. je tam spousta případů, o nichž nelze s jistotou říct, že patří do druhé řady.
jinak s tím, co líčíš, nijak nepolemizuju; jsou to vlastnosti trhu, na nějž knihy vstupují, všichni je předem považují za ztrátu a jsou smířeni. minimálně jednáním.
kdo to odmítne, je z trhu a z literatury na společenské rovině automaticky vyloučen – o tom už taky byla řeč.
je mi hloupé být doslovný, ale rád bych zdůraznil, že trh je cokoliv, co přímo nevyplácí literární (společenskou) hodnotu díla. tedy i všechny případy nehonorované publikace, když na ni autor přistoupí, i tam kde ji autor mění za jinou sociální hodnotu – to vše je v principu trh.
4) proces psaní atd., viz slova o tvůrčím impulsu. – proč existuje i druhá rovina literatury? protože existuje společnost, dokud nedokáže opak, viz výše.
spojnice leží v publikačním aktu. kdy a proč je dílo publikováno?
zmíněné roviny umožňují tvůrčí a publikační akt oddělit, autor může rukopis uložit do limbu, kde se chová jako Schrödingerova kočka – z pohledu společnosti. (pro autora je reálný vždy, autor a rukopis tvoří tautologii). co nastává?
a) rukopis zničí před publikací (kočka nikdy neexistovala)
b) publikuje za vhodných podmínek a společnost uzná jeho potřebnost (byla živá)
c) totéž co b bez uznání hodnoty (mrtvá)
d) publikuje za nevhodných podmínek a společnost uzná jeho potřebnost (kočka se ukázala být psem)
e) dílo zůstane v limbu navěky (věčná Schrödingerova kočka)
je to riziko tvorby, nepopírám, zvlášť při pomyšlení, že na autora-psychofyzickou bytost tahle superpozice přenosná není, ten existuje v každém případě. jinak máš asi pravdu, že z hlediska tvůrčího podnětu není očekávání směrem ke společnosti vyjma bodu b) relevantní. nicméně, ten bod regulérně existuje, a fakt, že jej prakticky nahrazují jiné body, na tom nic nemění.
není ani důvod na bod b rezignovat a prohlásit, že systém je v principu ok. v tom se s tebou zcela rozcházím. mně by takové přiznání, za platnosti výše uvedených předpokladů, které ani druhá strana dosud přesvědčivě nevyvrátila, nelze-li je nyní přímo dokázat, přišlo nelogické. :)