GENTIANA: Džast jů vejt, ještě si Portugalci postěžují, že marmelo je portugalsky kdoule, že to z toho vzniklo, a vyhlásí se, že se to smí používat jenom na kdoulovou zavařeninu a šmytec.

MADIETTA: jakkoli výraz eurohujer nesnáším, protože většinou padá z držky nějakému náckoidovi, tak v tomto případě se hodí. Kurvafix, moje babička dycinky vařila marmelády a určitě to nebylo z těch dvou pomerančů k vánocům, a prababička taky, a cpaly do toho rybíz a angrešty a jabka a a jeřabiny a co se našlo a neuteklo a odjakživa to byla marmeláda, případně povidla (podle technologie výroby), ale žádná mizerná ovocná pomazánka nebo džem nebo Směs "Jahůdka", ovocný výrobek slazený.

a dneska uz muze byt marmelada jen z pomerancu :/

PATISLAV: Hlavně, je to přece Zeměplocha a tam se může stát cokoliv. Asi jako když jsem coby dítě v osmdesátých letech četla Alenku a pomerančovou marmeládu jsem měla prostě za další z Carrolových výmyslů.

PATISLAV: co když si jeden rozšlápneš? požadavek na dva mě nemůže rozházet ;)

PATISLAV: v Marečku, podejte mi pero se obkresluje pětikoruna. Co máš proti kompasu?

PATISLAV: i když, teď mi došlo, že to možná překladateli i redaktorovi divné přišlo, ale pak si řekli... no co, vždyť kompas bývá kulatý.

MADIETTA: já myslím, že tohle nemá co dělat s angličtinou - to je o logickém myšlení - to jest něčem, co člověku schází, pokud mu přijde v pořádku rýsovat kruhy kompasem.

Ted sem zaslechnul v nejakym CSI, ci co to je na Nove v tuhle dobu; maji na stanici nejakyho chlapa, co pouziva jakousi smartphone App pro lidi, co chcou rychlej anonymni sex v klubu:

"Pamatujes si jeji prezdivku?"
"Beru vsechno"
Nacez se na obrazovce ukaze "up4anything".. myslim, ze takhle to slecna nemyslela. :)

VANEK: Hm. Tak to mi asi nějak splynulo s paleografií, protože capitalis quadrata a spol., ergo žiju již mnoho let v bludu a až do dneška si nikdo nevšiml.

VANEK: „Dělala postgraduál u Masterse, v polovině se vdala“ (za generála Attorneye!)

GENTIANA: Kantůrek, Jan Kantůrek.

A ač mě to mrzí, je to tak.

The Library door shook to a thunderous knocking. It wasn't the knocking of people who expected the door to be opened.
"We could throw some of the others into the-
The hinges leapt out of the walls. The door thudded down.
Soldiers scrambled over it, swords drawn.
“Ah, gentlemen,” said Didactylos. “Pray don't disturb my circles.”
The corporal in charge looked at him blankly, and then down at the floor.
“What circles?” he said.
“Hey, how about giving me a pair of compasses and coming back in, say, half an hour?”

Dveře knihovny se zatřásly mocným zabušením. Bylo to bušení lidí, kteří nečekali, že jim někdo opravdu přijde otevřít.
„Část těch ostatních můžeme hodit do -“
Závěsy vypadly ze zdi. Dveře se zřítily dovnitř. Přes ně se hrnuli vojáci s tasenými meči. „Ah, pánové,“ zavolal na ně Didactylos, „prosím, abyste nerušili mých kruhů.“
Velící desátník se na něj zmateně zadíval a pak sklopil oči k zemi.
„Jaký kruhy?“
„Poslyšte, co kdybyste mi půjčili pár kompasů a vrátili se, dejme tomu, za půlhodinku?“