GENTIANA: Kantůrek, Jan Kantůrek.
A ač mě to mrzí, je to tak.
The Library door shook to a thunderous knocking. It wasn't the knocking of people who expected the door to be opened.
"We could throw some of the others into the-
The hinges leapt out of the walls. The door thudded down.
Soldiers scrambled over it, swords drawn.
“Ah, gentlemen,” said Didactylos. “Pray don't disturb my circles.”
The corporal in charge looked at him blankly, and then down at the floor.
“What circles?” he said.
“Hey, how about giving me a pair of compasses and coming back in, say, half an hour?”
Dveře knihovny se zatřásly mocným zabušením. Bylo to bušení lidí, kteří nečekali, že jim někdo opravdu přijde otevřít.
„Část těch ostatních můžeme hodit do -“
Závěsy vypadly ze zdi. Dveře se zřítily dovnitř. Přes ně se hrnuli vojáci s tasenými meči. „Ah, pánové,“ zavolal na ně Didactylos, „prosím, abyste nerušili mých kruhů.“
Velící desátník se na něj zmateně zadíval a pak sklopil oči k zemi.
„Jaký kruhy?“
„Poslyšte, co kdybyste mi půjčili pár kompasů a vrátili se, dejme tomu, za půlhodinku?“