Vhodná chvilka na mou oblíbenou historku z filmového festivalu: představte si setmělý sál, umělecký film jakési středoasijské provenience, obecenstvo na uších sluchátka s českým nebo anglickým překladem, hrdinka (umělecky) trpí a odbývá si monolog pod stromem, kde se obrací k jakémusi velikému pestrobarevnému papouchovi, když tu se monotónní hlas překladatelky mění v úžasně zhrzený, dotčený a ukřivděný: "Mám tu napsáno vrabec!"
Česká část publika zařvala smíchy, anglická málem dostala infarkt (a nikdy se nedozvěděli proč) a překladatelka prokázala bdělost. ;-)