takze hned by aj mal konkretnu otazku, ktora mi neda pokoja uz istu dobu:
chcel by som sa spýtať či niekto nepozná pastu, ktorá zabraňuje pôsobeniu kyselín. Aby ste mi rozumeli, existuje pasta, ktorou natriete výrobok-sperk (komplet) celý a pastu necháte zaschnúť. Po zaschnutí do tohoto povrchu špendlíkom alebo iným ostrým predmetom vyškriabete vzor. Potom daný predmet hodíte do kyseliny (najlepšie do lúčavky) a čakáte pokedy sa daný vzor vyleptá. Kým dlhšie kyselina pôsobí, tým hlbší je aj vzor. Už dlhší čas hľadám niečo, čo by malo podobné účinky, ale márne. Je to veľmi dobrá technika, hlavne pri gravírovaní, resp. leptaní väčších predmetov-sperkov.
treba leptat striebro, zlato a med takymto sposobom...

jasnaWecc;;...

COLOMAN: Podle myho nazoru pri leptani odstranujes povrchovou vrstvu kovu a pri moreni na ni nanasis neco jinyho, treba vrstvu dalsiho kovu (at uz je to nova vrstva a nebo jen nahradi puvodni povrch)

aky je rozdiel medzi leptanim a morenim kovov??

LIBRIUM: pouzivam vsechno mozne, nejde o to, ze by se to neleptalo. Stve me, ze i pri dodrzeni postupu se nedostanou skoro nikdy ty same vysledky. Takze ty nejhezci jsou spis nahoda.

PATVAR: treba pouzivat lúcavku kralovskú alebo kyselinu trifluormetylsulfonovu.

leptani kovu je pekna prasarna. pred vanocema jsem leptal austeniticky oceli a niklovy slitiny a kdyz se mi to povedlo jednou naleptat, tak uz se mi to nepodarilo zopakovat. jsou tam strasny problemy s bublinkama a podminkama pasivace. takovou praci ti fakt nepreju

ve zriedenej kyseline chlorovodíkovej a sírovej sa pomaly rozpúšťa, pričom vzniká vodík. Dobre sa rozpúšťa v zriedenej kys. dusičnej, konc. kyselinou dusičnou sa pasivuje.

// He, ja si teda zadne pasivace nevsiml, myslim, ze to jsou ta fakta, kvuli kterym jsou nasi profesroi nastvani :)

jinak mimojine prubezne malicko "zkoumam" reakce kovu, nasi profesori jsou nastvani, ze nikde moc nejsou pekne popsany reakce kovu s kyselinami (hlavni spory se vedou kolem Fe, Cu, Zn,... a H2SO4, HNO3, HCl a to koncentrovane a zredene), tak bude-li mit nekdo zajem, sem tam pastnu nejaky ten poznatekk a fotku. Dnes take probehlo vhozeni kobaltu do koncentrovane HNO3, i presto, ze jde o neuslechtily kov, prilis reaktivni neni, ale bourlivost teto reakce me dost prekvapila, mam tu fotky, jak rikam, jesli bude zajem ...

jeste muzu vyfotit nas praskovy lanthan, je mozne, ze je castecne zoxidovany, treba by nejaky zkuseny chemik dle vzhledu posoudil :)

http://cs.wikipedia.org/wiki/Lanthan

jen maly postreh... Pri dnesnim laborovani jsem se potkal s lanthanem, jde o relativne reaktivni kov, ve vetsine kyselin se rozpousti (H2SO4, HNO3, AcOH), reakce s bázemi jsem nezkousel, s koncentrovanou HCl dokonce na chvili chytne a zkumavkou proletne maly modry "blesk", foukne-li se lanthanovy prach do nesvitiveho plamene kahanu, dalo by se rici, ze vykazuje znamky horlavosti (jiskricky, klasika..), ale co me zarazilo, ze s oxidacnimi cinidly odmita reagovat, ve smesi s praskovym KMnO4 odmita horet, stejne tak s dusicnanem, tavit s nim jsem jej nezkousel.. No nic, jen se mi zda, ze je to celkem zajimavy kov :)

Zhanam:
Pelikan, W.: Sieben Metalle. Dornach, Goetheanum 1996
podla moznosti v cestine. Akurat k teme...

chemik:
Zýka, J. – Karpenko, V.: Prvky očima minulosti. Praha, ROH 1984.
Vlasov, L. – Trifonov, D.: Zaujímavo o chémii. Bratislava, Smena 1979
Savickij, J. M. – Kľačko, V. S.: Kovy kozmickej éry. Bratislava, ALFA 1983.
Jirkovský, R.- Tržil, J. – Mazariová, G.: Abeceda chemickych prvkov. Bratislava, Alfa 1985.
Foit, F.: Zlato v součastném světě. Praha, Svoboda 1978

tebou hladany text bude v tychto knizkach.. neviem konkretne v ktorej.. teraz si spominam, ze to nebude ani v knizke od Foita. On pise v suvyslostiach s peniazmi...

COLOMAN: napr. Pu 241 konci na Tl a ne n olovu

COLOMAN: Hele, ten odkaz na Rimskou tezbu zlata bych docela potreboval, zkus mi to nadhodit treba do posty, v nejhorsim ceskou tistenou literaturu, i kdyz nemam sanci se na ni ted dostat. At aspon vim, kde jsem to cetl. Diky, ja ti sem zato obcas necim prispeju ;-))

Myslim si skoro urcite, ze jen ctyri prirozeny rozpadovy rady konci na stabilnich izotopech olova. Pak existuje rada umelych prvku a ty se urcite rozpadaji i na lecos jinyho.
Nejstabilnejsi prvek je zelezo - na nem konci vsechny termonuklearni reakce, to je jaderny energeticky minimum. Ale olovo a spousta tezsich prvku se na zelezo nerozpadaji, protoze jsou proste stabilni.

COLOMAN: cezium ani stroncium sa netransmutuju na olovo urcite, lebo maju menej nukleonov.
plutonium moze byt, ale nie som si isty...

Pb
http://rdioaktivita.sk.wikiax.biz/
"Tieto sa prípadne môžu rozpadať ďalej až kým nedospejú ku konečnému stabilnému prvku, ktorým bývajú rozličné izotopy olova"

Napríklad cézium 137 má polčas rozpadu 30 rokov,
stroncium 90- 28 rokov a plutónium 239- 24 000 rokov..
..tieto prvky ked ukoncia svoje polcasy rozpadu, ostanu vraj v stave olova.. bude z nich olovo a uz dalej sa nerozpadavaju...
ano ci nie??;)