Já si taky četla jako malá v posteli nebo na zemi.
Čistě z toho důvodu, že křeslo jsem v pokoji neměla, v obyváku byli rodiče a koukali se na televizi a u stolu na židly se mi opravdu číst nechtělo. Kdybych měla křeslo, jsem si jistá, že ho využiju.
Hugo křeslo má a používá ho každý den, je velký čtenář. Čteme i spolu, na velkém křesle nebo na posteli.
Já chci, aby si četl sám a rozvijel si vlastní fantazii. Což se mi myslím daří.
Jsou mu čerstvě dva roky, a oblíbil si knížku O zahradě od Pavla Čecha.
Sedne si do křesílka otevře knížku a už jen slyším výkříky "utééč....příšera...hop...hop...vodááá...loď..lebek.." a jsme spokojený oba.
Někdy si čte na zemi, ale prostě má tu možnost jít do svého křesílka a tak ji využívá když chce. Když jsem křeslo kupovala, ani ve snu by mě nenapadlo, že by to mělo být jinak.
Je to raubíř jako každý jiný kluk co pořád lítá. O to víc je podle mě důležitý, aby se naučil hrát a číst si sám a tím sám sebe zklidnit. Už jen kvůli škole. Já mu donekonečna za prdýlkou stát nebudu. Ale je potřeba začít od malička, protože je jasné, že když donesu křeslo pro školáka co je zvyklí číst na zemi, nebudu mít úspěch.