Mě spíš deptal začátek než konec. Některé pasáže byly nesmyslně dlouhé a nudné.
A HP je sice docela drsný, protože se v něm umírá, ale na druhou stranu je to mírné a uklidňující v tom, že s mrtvými (některými) se dá ještě mluvit. V obrazech nebo jiným způsobem (viz Brumbál a debata na nádraží). Když je smrt nečekaná, člověk by si strašně přál moct ještě něco říct... Sice to v HP není pravidlo, ale dá se, což mi přijde jako dost velká úleva.