O obcování s lidmi
Nový průvodce dobrou společností
Kniha pravidel pro cvik dobrých a jemných mravů, společenských vtipův a domácích povinností.
Na základě díla šlechtičny F. Hohenhausenové vzděla a pořekadly, příslovími a výroky čelnějších básníkův a spisovatelů českých valně rozšířil
Ant. Konst. Víták, gram. učitel a redaktor.
V Praze 1885.
Při zasnoubení a za doby nevěstenství
Nalezl-li mladý muž předmět, který srdce jeho naplňuje a jeho před zloději bezpečnou schránu prázdnu nenechává nechť pospíší sobě, by téhož „se přidržel“ a vyvolenou sobě pojistil.
Jesť ovšem radno dříve zkoušeti, zdali svolení rodičův a náklonnosti mladé dámy dosíci lze. Z pravidla sotva který muž „uvázne“ není-li této jist; snad naskytne se přípežitosť při tanci, zvláště při cotillonu, by vyzvěděl, zadli mu kyne naděje ze strany dámy srdce jeho.
Svědomití a co možná na jisto jdoucí nápadníci zkouejí svého štěstí dříve u rodičův anebo „vyzvědají“ u blízkých příbuzných a činí u nich slavné nabídnutí.
Dosáhnou-li souhlasu nebo povzbuzení s této strany, mohou každé příležitosti k ucházení se užíti. Nabídnutí lze též písemně neb osobou zprostředkující učiniti; což zvláště radíme nesmělým a ostýchavým nápadníkům a také těm, již sobě jisti nejsou. Odmítnutí bývá pak méně trapno a nepříjemno, stalo-li se písemně.
Při návštěvě za příčinou učinění návrhu konané je slavnostního vystrojení nutně třeba; budiž oblečen černý kabát, bílý nákrčník, jasně žluté rukavičky a černý klobouk, který odložen býti nesmí. Téžhož vystrojení též při zasnoubení užíváno bývá; taktéž jest předpisem při prvním pozdravu pěknou skvostno kytici nevěstě podati, i později bdue vždy takovýto dárek vítaný; avšak není pravidlo jako ve Francii, kde toliko bílých květů do kytky pro nevěstu užito býti smí.
Obyčejně dovoleno ženichovi, že smí denně nebo večer při čaji v domě své nevěsty několik hodin prodlíti. Dovolí-li, smí ji políbiti, jsou-li však hosti přítomni, jest mu spokojiti se políbením ruky...
Zasnoubenec prozrazuje skutečně málo vážnosti a jemnocitu, domýšlí-li se, že jeho nevěsta povinna jest, milkování jeho veřejně přijímati, nebo dokonce žádá-li, by tatáž opětovala.
Nevěstě stříci jest se, aby se zasnoubencem svým nikdy zcela samotna v pokoji nezůstala; jest jí tak si to zaříditi, by její zasnoubenec jen tehdy zavítal, kdy matka nebo aspoň příbuzní doma jsou...
Kdo by takovéto ohley za zastaralé nebo zbytečné měl, vzpomeň si jak často zasnoubení zničena a nebo zrušena bývají, a jak moudře tudíž jednáni, bylo-li dbáno slušnosti a nebylo-li hřešeno proti dobrému mravu. Také bývá štěstí v lásce zasnoubenců travalejší, nebyl-li hrubým zacházením jemný pel setřen.
Pánská móda roku 1850