Svatby, večery představtební
Také svatby nyní nejvíce jen v malých kruzích se konají, vzdálení známí bývají sezváni a očekávani k tak řečenému večeru předsvatebnímu, větší to nebo menší slavnosti, podle toho, jak mnoho ženich a nevěsta známých a přátel mají.
Vzhledem ku zdraví nevěstině a ku pořádku domácímu stalo se skoro všeobecným obyčejem, že tato předslavnosť dva nebo tři dny před svatbou se konává, ana nevěsta při tom příliš se rozčiluje a namáhá, a domácnosti též mnohé námahy a mnohé nepravidelnosti slanvostní takouvo způsobeny bývají.
Jest obyčejm, že nevěsta by vynikla v den svatební, kdy jí je zcela bíle oblečenou býti, zvolí sobě u večer předsvatební barevné vystrojení jako: růžové šaty, bohatě růžemi poseté, nebo modré, stříbrem ozdobené, ovšem též bledozelené. Taktéž obyklo bývá, že všechny ostatní mladé dámy, ař nejsou-li kostýmovány, bíle vystrojeny jsou, kdežto v den svatby pestrobarevné šaty oblekou, i ty, jež jako družičky ženicha a nevěstu k oltáři vyprovázejí...
Den po večeru předsvatebním hodí se zcela dobře ku sňatku civilnímu, kde týž v obyčeji jest. Přece však z pravidla žádných slavnosti s výkonem tím spojeno nebývá, alespoň nikoli v dobré společnosti. Nevěsta obleče toliko nové vystrojení s kloboukem a pláštíkem. Ženichu jest vzíti oblek pro návštěvy určený, svrchní kabát, černý klobouk a jasnobarevné rukavičky, podobně oblečeni buďtež rodiče a svědci. Ostatní část dne zůstavena bývá žití domácímu a přípravám ku dni svatebnímu; ženichovi není dovoleno toho dne večer v domě nevěstině stráviti.
Kostelní sňatek, jenž v dobré společnosti nikdy vysokého významu svého neztratí, konává se obyčejně odpoledne o jedné hodině i později; ovšem také dopoledne ti oddáváni bývají, kdož při mši svaté obcovati chtějí.
Do kostela se jede obyčejně z domu nevěstina. Zde shromažďují se též hosté, zastaví zde své povozy a následují pak účastníkův, ale též obyvklo bývá, že hosté přímo do kostela v pravý čas se zbárají a tam v sakristii čekají až společnost svatební úplně shromážděna jest. NA některých místech dojdou též mládenci nebo zvoleni jsou k tomu páni pro družiřky do jejich bytu a jdou s nimi do kostela. V takovýchto případe vyžadují toho dobrý mrav a způsoby, aby\ páni před tím své dámy vkusně jsouce oblečeni navštívili a jemnou kytici jim přitom podali nebo zaslali.
…
Nebude zbytečno, zmíníme-li se též tuto pro úplnosť o vystrojení nevěstině. Že šaty bílé býti musejí již bylo podotknuti, ano i při vdovách vznešených stavů nečiní se tu výjimky. Ve vznešených kruzíj ještě vždy těžkých látek se užívá, i je li nevěsta velmi mláda. Bílému saametu, damašku a temně leksnoucímu se moirée ještě vždy přednosť se dává před atlasem a taftem, přece však i tyto lákty nimbus nevěstin vždy zvyšují.
V mnoha krajinách jest právě obyčeje, tedy nikoliv pouhou krasochutí nevěstinou, obléci se v jednoduchý, bílý, takzvaný tylový oblek prací, přece však budiž ve případu tom spodní šat z bílého hedvábí, dovolují.-li tomu jen poděkud poměry nevěstiny.
Závoj zpravidla od první družičky přítelkyni věnovaný, budiž zhotoven z bílého tylu, hedvábím protkaného.
Hlavní okrasou vystrojení nevěstina jest mirtový věnec. Týž uvit bývá ze samorostlé myrty, bez přirozených květů, any tytéž dle starého předsudku prý neštěstí znamenají. Pročež vplétá se místo nich raději několik dělaných bílých květů. Mladým vdovám dovoleno také myrto u se ozdobiti, nesmějí však věneček míti, leda malý korunkový vínek, do něho několkyk oranžových květů vpleteno.
Ženich mívá malou myrtovou kyttičku v dírce knofíkové. Není-li důstojníkem a nebo nenosí-li úřendí uniformu, jest mu objeviti se v černém slavnostním kabátě, s bílým nákrčníkem, černým neovým kloboukem a bílýma lesklýma rukavičkama.
a dámské svatební šaty doby autorovy.