Tradice v myslivosti
Pokusím se to vzít nějak od začátku. Vše je dle mých znalostí a zkušeností, které se ale nemusí přesně shodovat s výkladem ostatních mysliců. Proto prosím o shovívavost.
Les byl vždycky zvláštním místem, kde se ukrývaly zlé síly, duchové a strašidla. Proto byly myslivcům přisuzovány zvláštní schopnosti-vyznali se v léčivých bylinách, rozuměli zvěři, dokázali předpovídat počasí atd. I z tohoto důvodu bývá ďábel zobrazován v myslivecké kamizole :) . Díky těmto historkám byl les chráněn před pytláky a před sběrači dřeva. Tolik krátký úvod.
Mezi patrony lovců jsou považováni : Diana, Artemis, Nimrod, Cernunos, Wodan, Děvana, sv.Eustach, sv. Jiljí, sv.Ivan, sv. Prokop a sv. Hubert.
Každý z nich je nějak spojován s lesem a zvěří. Nejznámější a nejrozšířěnější je u nás Hubert ( slaví se 3.listopadu ), Eustach ( 20.září ) a Diana.
Příběh Huberta a Eustacha je téměř shodný.
Eustach byl původně římský voják, který na lovu potkal jelena se zářícím křížem mezi parohy (Jelen je jedním ze symbolů Krista ) Po této příhodě přijal křesťanství a jméno Eustach.
Mimo bohů a patronů si většina myslivců potrpí na určité pověry, které značí na neúspěch, jakými jsou například :
Starou ženu potkat před lovem
Černá kočka přes cestu ( z prava do leva je horši )
Pro zapomenutou věc se vrátit
Navíc platí rčení o bílých zvířatech. Traduje se, že zastřelení albína přináší do roka střelci smrt. Podle legendy například F.F. d´Este zastřelil bílou kamzici rok před atentátem
Myslivecké odívání se též řídí tradicí
Oděv prošel řadou změn, kdy lovčí a hajní měli různé uniformy, ze kterých se postupně ustálila dnešní podoba oděvu. Barva je vždy zelená, hnědá, šedá v jejich odstínech a kombinacích, pro slavnostní příležitosti navíc rozšířena o černou a bílou.
K obleku patří klobouk ( v zimě pak čepice nebo beranice ) se stuhou a ozdobou na levé straně. Můžou to být paletky, kačírky, sojčí pírka, vice vzadu pak štětka.Na pravé straně se nosí lovcův úlomek.
Puška se nosí na levém rameni , na pravém nosili pušku vojáci a četníci.
Brašna a borlice se nosí na pravém boku.
Vlevo na opasku je pak tesák.
Jen rychle ke způsobům lovu. Lov se dělí na osamělý a společný.
Osamělý lov je prováděn jedním lovcem nebo lovcem a průbodcem, většinou šoulačkou, nebo čekanou.
Lov společný je například naháňka, nátačka, nebo hon.
Lov má své náležitosti. Společná lov má mnohem vice tradičních postupů než lov osamělý. Což znovu vychází z historie.
Na lovu osamělém lovec po slovení zvěře většinou počká cca 5-15 minut na svém stanovišti. Říká se, že tím necháváme duši zvěře volně odejít. Zároveň lovec při této příležitosti může zvěř dostřelit, pokud by byla jen postřelená. Následně lovec, ulomí ze stromu v okolí úlomky pro ceremoniál. Pokud je lovec provázen průvodcem ( hospodářem MS ) činí takto on.
Úlomky jsou dva, třívýhonové ( tradičně se lámal jeden jednovýhonový jako “vstřelový”, dva třívýhonové a jeden pětivýhonový “vlastnický” ). Výhony symbolizují kříž.
Jeden úlomek je dáván velké a ceněné zvěři do svíráku nebo do klovce ( do tlamy nebo do zobáku ), šelmám se nedává. Tomuto úlomku se říká “poslední hryz” u zvěře spárkaté a “poslední zob” u pernaté.
Druhý je tzv.lovcův úlomek, který se předává lovci. Ceremoniál probíhá dle daných pravidel.
Nejdříve se nad zvěří postojí, což je tzv. „ Stráž u zhaslého kusu“ při této chvíli se má rozjímat nad ůspěšným lovem, vzpomínky se mají vrýt do paměti a hlavně se děkuje patronům nebo bohům za jejich přízeň.
Následně je zvěř položena na pravý bok. (Opět z historie, kdy se při štvanicích uštvané zvíře strhlo na bok a šlechta je dorážela kopím přímo do srdce. )
Lovec stojí u hřbetu zvěře a průvodce u běhů (nohou). Průvodce zasune do svíráku/do klovce první z úlomků lícem vzhůru, ulomenou částí do svíráku. Druhý se smočí v barvě (krvi) a na klobouku nebo tesáku (žena má právo předávat úlomek rukou, nemusí smekat, opět historicky z dob šlechty ) jej levou rukou předá průvodce lovci na důkaz toho, že zvěř byla ulovena dle platných mysliveckých zásad. Lovec si úlomek zasune za stuhu klobouku na pravou stranu a nosí jej do večera (setmění ) toho dne. Následně průvodce potřese lovci rukou a popřeje mu “ Lovu zdar”. Zde následuje buď opětování pozdravu nebo pronesení slov “ Lovcův dík “.
Pokud se provádí dosled psem předává úlomek psovod.
Další z úlomků, které se dnes již skoro nepoužívají, jsou tzv. vstřelové, které se vsunují do místa vstřelu, aby do zvěřiny nenakladly mouchy vajíčka a tím zvěřinu neznehodnotily. Poslední z úlomků je tzv.vlastnický, kterým si lovci označovali ulovenou (trofejovou ) zvěř na velkých štvanicích, kde bylo několik lovců. Tento velký pětivýhonový úlomek se pokládá na oblast komory ( dutina hrudní ) a to tak, že u samčí je odlomením směřován k hlavě a u samčí k obřitku ( “k zadku” ).
Úlomky můžou být uchovávány na podložce s trofejí.
Posledním typem úlomku je tzv.”poslední pozdrav”, který se vhazuje mrtvému myslivci na rakev do hrobu, nebo se pokládá ke katafalku s rakví při obřadu.
Po skončení ceremoniálu předávání úlomků se zvěř vyvrhne. Lovci, pokud zvěř sám vyvrhuje náleží tzv. Malé nebo velké lovecké právo. Což jsou jedlé části vnitřností a v případě velkého práva ještě zvěřina za třetí žebro. Pokud vývrh provádí průvodce, právo náleží jemu.
Společné lovy jsou pro více lovců a jsou organizovány dle platných pravidel. Lov začíná již organizací, kdy hospodář určí termín a obešle lovce a další účastníky honu.
Po nástupu jsou všem účastníkům zkontrolovány doklady. Pak zazní uvítací fanfára od trubačů, při které všichni smekávají klobouky ( ženy opět nemusí, ale dnes tak činí ). Předseda a hospodář přivítají hosty a lovce a seznámí je s průběhem honu, představí jim závodčí a oznámí jaké druhy zvěře budou loveny. Připomenou bezpečnost a oznámí jaké povely se budou používat. Oznámí též místa srazu a místa ke bude proveden výřad. Na závěr popřeje Předseda všem “Lovu Zdar” a trubači zatroubí “Lovu zdar a Začátek honu”, při ktrém mají všichni opět smeknuto. A lovci jsou závodčími odvedeni na svá stanoviště který jim popřeje Lovu zdar, lovec poděkuje a smekne.
Během lovu se troubí začátek leče, konec leče, přestávka
Po každé leči je provedena tzv.výlož. Kdy je ulovená zvěř po ošetření ( zajíci se vymačkají, pernatá se vyháčkuje a spárkatá se vyvrhne a uctí úlomky ) položena na pravý bok (mimo divokých kachen a husí, které se pokládají na záda ).
Na honu je považováno za neetické střílet na zvěř v loži, v kališti, na zvěř vzdálenou nebo příliš blízkou. Na kachny na vodě nebo nízko letící, na pernatou hřadující atd.
Po ukončení honu je zvěř dopravena na výřad. Zde je zvěř vyložena dle významu. Trofejová, černá zvěř, drobná. Do čela se klade liška, jejíž ocas je položen do pravého úhlu od těla. Ostatní dravá zvěř se klade na konec. Každý druh je položen do samostatné řady. Každý desátý kus je mírně povytažen. Zvěř má být položena na trávu nebo chvojí, v případě honu na kachny na vodní traviny. Okolo veškeré ulovené zvěře se z chvojí udělá okraj. Během vykládání a při rozdělování se přes zvěř NIKDY nepřekračuje. V rozích mohou být zapáleny 4 vatry. Ke hřbetům zvěře se při výřadu postaví předseda, hospodář a vedoucí honu. K hlavám zvěře se postaví lovci a k „zadkům“ honci, případně psovodi. Trubači stojí naproti předsedovi u běhů zvěře.
Nyní všichni smeknou klobouky a trubači zatroubí HALALI (pocházející z francouzského Ha la lit= Hle zde leží, které se troubilo při nálezu zvěře na štvanicích ). Nyní předseda nebo vedoucí lovu poděkují všem zúčastněným, poděkují patronům za přízen a všem popřejí LOVU ZDAR na které všichni odpoví. Nástup je zakončen slavnostní fanfárou.
Po výřadu následuje tzv. Poslední leč, která se odehrává jako společenská záležitost. Lovci by měli před jejím konáním obstarat svého psa a také by měli zajistit své zbraně. Pak náselduje převleční do společenského oděvu. Pokud je to jen malá společná poslední leč nemusí se tak činit, jen bz se měli lovci mít možnost upravit.
Poslední leč je spojená povětšinou s večeří, místost by měla být vyzdobena chvojím. Po večeři proběhne proslov o právě skončeném honu, následuje vyhlášení Krále honu, kterým se stává nejúspěšnější lovec a pasování na lovce určité zvěře ( černé, jelení, šelem atp ). Zakončuje se společným přípitkem, při kterém se opět zvolává Lovu zdar. Přípitek se vždy provádí levou rukou ( existuje několik výkladů proč se tak děje, podle jedné z verzí je to proto, že lovci na koních pravou rukou drželi otěže a psovodi vodítka. Podle jiné verze byl patron lovu Hubert usazen po úspěšném lovu vedle manželky hostitele. Pravou rukou se zabýval právě onou dámou, takže když žárlivý hostitel zvolal Lovu Zdar! duchapřítomný Hubert připil levou. Další verze praví, že Diana se usadila na hostině po skončení lovu na klín krásného mladíka, který jí pravou rukou přidržoval a ona se zase přidržovala jeho, takže museli připíjet levou rukou. Tolik některé z výkladů. )
Poslední z tradic je tzv. Poslední soud, kdy se veselou formou pokutují účastníci honu za malé prohřešky. Nejde o zesměšnění ani o finanční poškození účastníka.
Pokud je poslední leč pojata velkoryse a jsou přizváni partneři účastníků honu, hrají se myslivecké písně a tančí se.
Snad jsem na nic nezapomnela, Ptacopysk, Kenjiro popripade doplni :)