IKARIE: vracím se dost zpět, protože jsem tu skoro týden nebyla... ve čtyřiadvaceti by měl být člověk imho ponechán svému osudu. v případě, že po tom netouží, bych se jako jeho rodič začala znepokojovat, co je špatně. tolik můj pohled.

tak aby si tu OMI nepřipadal sám problematickej :-)

moje matka trpí, stejně jako spousta samoživitelek, potřebou mít děti, které jsou absolutně dokonalé a absolutně konformní, aby ji někdo neodsoudil, že nezvládla jejich výchovu.

Seznam toho, jaká bych já (a ostatně i sestra) měla být, je dost dlouhý - vzdělaná, úspěšná v práci, štíhlá, krásná, pečující o sebe, s domácností uklizenou a nazdobenou jak na focení do časopisu, dokonalým manželem, jo a ještě bych měla mít ty správné a vlivné přátele a ty vhodné koníčky.

No, já mám dvě VŠ, velmi dobrou práci, ale odmítám trávit hodiny před zrcadlem a utrácet (deseti)tisíce za kosmetiku a hadry.
A sestra, vizuálně dokonalá (však jí to taky zabere dost času a peněz) zas není dost intelektuální.

Takže si obě při každé vhodné i nevhodné příležitosti vyslechneme, co bychom měly dělat jinak... ještě že už osm let bydlím jinde.

No já si myslím, že mluvíme o rodiších a dětech a to na konkretních příkladech se ukazujeme, co děláme a proč to děláme. Můžeme na tom pochopit, proč to rodiče dělaly a rodiče mohou pochopit, co na tom děti tak sere. Je to tu k něčemu jinému? Já myslím, že ne a jestli se někdo cejtí, že ho něco pálí, sem s tím, rád se přidám k debatě i o cizích problemech. Jenom to prostě vypadá, že momentálně tu nikdo jinej nic neřeší, možná zejtra.

REONA: Myslim, ze topic je jinde. O tom ze je OMI rodic = jestli to ontopic se hadat nebudu, ale az tak me nezajimaji cizi zlobivy deti. Jako spis cizi zlobivy rodice :) Neni to o "nas rodicich", ale o "nich rodicich". Alespon IMHO.

MEESHA: ano, je to teď o Omim jako rodiči, jak to dělá, proč to dělá a z jeho pohledu, zda by to nešlo třeba udělat lépe. Pokud mu cokoliv jakkoliv aspoň trochu pomůže, potom tento klub bude přínosnější než 95% nyxu ;)

OMI: lehká mozková disfunkce není berlička a nemá ji polovina národa, ono se to skutečně nějak projevuje a je dobře - podle mě - že se toto diagnostikuje, protože dřív se prostě řeklo, že je to zlobivé dítě / hloupé dítě / neschopný rodič a dnes je snad občas aspoň snaha s tím něco dělat místo se smířit se "zlobivým dítětem".

No akorat by to tu spis melo byt o rodicich nez o jejich detech, ne?

OMI: kolik malé je, že ťuká na klávesnici? Odkud jste? Nenašel by se někdo, kdo by pomohl hlídat? Chodí syn do školky?

POA: No vzhledem k tomu, že malá v noci spíš řve než spí, má drahá zajásala, že se může tento měsíc už... poprvé ráno dospat a takm jse z nás dvou byl já ten néně zničenější, což mne předurčilo k převzerí hlavní ceny, jedné posraté prdelky co trvá na tom, že vším se dá praštit o zem a jejího šestiletýho bráchy, kterej na ni neskutečně žárlí a připadá si odstrčenej, což nikdy není logický proces, ale pudy, které člověku jeno dají navědomost, k čemu dospěly. Teď se tu přetahuju s malou o klávesnici. Má svoji, ale ta neťuká. Má i myš, aale ta nesvítí.

OMI: http://jarmik.blog.cz/0607/maly-tyran-vynikajici-kniha-o-panovacnych-detech
znáš tohle?
jestli tě to osloví, pokusím se pozvat sem jedno ID, které má za sebou hodně v tomto ohledu, jen to dítě bylo věkově menší než to tvoje...

OMI: dítě potřebuje znát přesně hranice, jinak zkouší a zkouší je bourat, pokud nejsou dost pevné... děti se stávají tyrany, pokud jim to dovolíme... ale sami v tom nenacházejí naplnění, štěstí... naopak

OMI: já to nebrala že to je o tobě... jen jako jednu z tisíci možností... a takovou, která by spíš seděla na moji domácnost...

myslím, že pokud jsi před tím prožil něco tak vyčerpávajícího, jak popisuješ, že jsi měl mít možnost (tedy pokud by ti to vyhovovalo) třeba jít na masáž... mít možnost spát celej den... ale hlavně aby se dělo kolem tebe to, co ty potřebuješ k znovunalezení sil.... ale je to zase jen můj pohled, názor na základě pár tvých vět, které popisují kousek, ale já neznám celek.. a nejsem dokonalá

já být vedle tebe se tě asi zeptám, co bys potřeboval, když bys mi řekl, že pro dnešek být sám a v klidu, sbalila bych děti a vyrazila na výlet... s tím, že bych po tobě chtěla,a bys dával o sobě a o tom, jak s cítíš vědět skrze sms třeba....

a k tomu dítěti... jestli nemáte jen jednu místnost... tak věci, které mu nepatří do ruky přemístit třeba do vaší ložnice a tu před ním zamykat. Bez kompromisů. Třeba mít svoje důležité věci v krabicích, ale chráněné před jeho v tuto chvíli destruktivními sklony....

a hledat příčiny chování, navštívit třeba nejdřív sám manželskou, rodinnou poradnu... a hledat vodného terapeuta, který vám v tom hledání pomůže... je to běh na dlouhou trať... ale viděla bych jako potřebné hledat v tuto chvíli aspoň tu startovací čáru

REONA: Ono v autě za jízdy těžko zlupat prdel.
POA: Vstával jsem po desetikilometrovém pochodu přivaděčem Želivka. Jestli si dovedeš udělat představu o tom, co to znamená jít v prvním sledu 10km v plný polní v broďákách a pláštěnce po kolena vodou místy, kde netuší ani majitelé, co tam vlastně je a kde cestou projdeš jediným kontrolním spojením: po 5ti km je ve stropě 40cm roura a pokud se něco nepodělá, má tam z í viset spojovací kabel a spuštěnej polní telefon. Nevisel. Tož to jsem dělal dopoledne doma: odpočíval po sebevražedné akci a nemohl stát na nohou. Je to dostatečná omluva na absenci v krysím závodě generování zisku?
JUASINHA --- --- 17:55:07 5.10.2007: No násilí za hranice "nosnosti" dítěte by muselo bejt fakt hodně. Ale dětem asi víc ubližuje, když se na ně naloží nemístné očekávání. Nebo NEočekávání, taky průser. S těmi nároky na něj mám prej dost problem, jak mi tvrděj snad všichni, když pilně vyzvídám názory okolí (koneckonců... si to radši poslechnu od cizejch dneska než od něj za dvacet let, to už by mohlo bejt pozdě...)
ORIKA --- --- 18:52:08 5.10.2007: Jasně, psycholog nasadil dnes módní DG "lehká mozková dysfunkce". Ale nemůžu si pomoct, to dneska má napsaný každej druhej, takže buď je to zase nějaká berlička, nebo je půl národa mešuge. Takže se ho snažím hodnotit spravedlivě a trestat okamžitě. Takže se to odehrává nako teď v tejdnu, kdy jsem mu pochválil ten nápad, polepit hajzlpapírem a lepidlem okno a stěny a pocákat to mojí hrstí lahviček vonných esencí (některý jsem měl přes deset let a fakt jsem je používal rád!)... a mávnul kouzelným proutkem s tím, že na to má jednak na chodbě papundekl a jednak mi nemá co brát moje věci a ničit mi je.
Ale nejhorší trest si odtrpěl potom -- tam to smrdělo neskutečně a když se zatopilo... ty olejíčky nevytřete, tam bějali po stropě růžový myši, to bylo hotový opiový doupě. No tam přece spát nebudu, ne? Takže chlapec spal prvně celou noc bez taty, když byl tata doma. a další taky. A to ho asi vzalo nejvíc.


Abychom si rozuměli: já se tady nevtahuju a neobhajuju: já to vykládám a pozorně přemejšlím nad veškerejma reakcema, protože se mi to nelíbí, ale nemám jinou možnost, aspoň si to teď myslím. ožná se díky tomu někam posunu. Možná díky tomu někdo pochopí svoje rodiče. Možíná to k něčemu bude. A nebo taky nebude, ale zkusit se to musí, dyť jde o životy. A není jich málo.

ORIKA: já nesoudím, nastiňuji jen jiný úhel pohledu...

NUFINKA: moc dobře ti rozumím... raděj bych neměla tušení, o čem píšeš... ale to už člověk nevymaže

POA: nesuď abys nebyla souzena ;)
OMI: co psycholog? zkusili jste?

JUASINHA: fyzicka bolest prejde....citis cim je spatna, je ohranicena....psychicky natlak v mirnejsich nebo sofistikovanejsich podobach obet tezko rozklicuje a navic do znacne miry te to ovlivni aniz tusis...

REONA: to jo,ale já tímhle vším myslim situace,ve kterých jdou rodiče za hranice,které je dítě schpné unýst...co je výchovný musí být,ale je dobré poznat kdy je ta hranice....
NUFINKA: souhlasim,ale zase jsem nezažila to fyzické ubližování....ale psychteror,ten si ponesu do konce života

JUASINHA: no já ti nevim, mě mamka řezala když mi byly tak tři roky a jinak to se mnou nešlo, ale já z toho žádný trauma nemam, protože si to nepamatuju. Navíc jsem si jista, že to bylo vždy za trest a naprosto odůvodněné a nakonec to přestalo být třeba. Potom už vystačila s těmi debatami, ale opět žádný teror...

hm..... biti je hnus ale 100x lepsi bylo biti nez psychoteror...

OMI: nechci být hnusná, ale co kdybys na něj příště nekoukal zpoza klávesnice, ale šel s ním třeba na hřiště? Jak tak koukám, psal jsi to před obědem... co jsi tak důležitého dělal u počítače, když máte malé dítě... odbíhal jsi od vaření oběda?

OMI: ty voe,psycho rodina.),ale třeba právě jeho sestra bude to hodné princeznovské zlatíčko
REONA: ty jo,ale já ty hodinový debaty nenáviděla/nenávidim,to...ono to totiž výjde nastejno...dítě,které zažilo fyzické tresty má strach z nich,dítě,které bylo podrobeno psychologickým výslechům má strach z nich...člověk si nevybere