• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    JUERGAJsou rodiče našimi přáteli či nepřáteli?aneb rodiče si člověk nevybírá...
    OMI
    OMI --- ---
    No, rád bych se mu víc věnoval, ale práce, barák... poznávám v tom to, co jsem nesnášel na svým otci, jenomže my byli v paneláku, takže se mnou byl aspoň ten čas, co já makám na omítkách. Smutný.
    REONA
    REONA --- ---
    Omi: no tak také proto jsem řekla, že jsou dvě možnosti jak to využije, evidentně tedy v podstatě dělá to první, ale pocit zodpovědnosti či nějaké uvědomění nepřichází...
    OMI
    OMI --- ---
    SEVERINE: to dycky skončí u toho, že jde vyluxovat skříň se sladkostma, který má zakázaný do doby, až si začne pořádně čistit zuby (deset minut denně nutit dítě zuby si OPRAVDU čistit, to je výkon, po kterým by i katecheta kopal do kočiček). Krom toho to troskotá na mojí vytíženosti, ale to se holt asi bude muset změnit, děti maj asi taky nějaká práva, nejenom barák a zaměstnavatel...

    REONA: Ďoveče, příjemně mě dycky překvapí, tuhle svobodu využívá pro svoji příjemnost, ne por ovládání druhejch. To nebejvá častý.
    REONA
    REONA --- ---
    SEVERINE: ta hra na obrácení rolí IMO nezafunguje, podle toho co OMI píše si prcek sotva z ničeho nic uvědomí zodpovědnost rodiče, spíš bych viděla dvě možnosti - "tak a teď si dělejte co chcete" a bude si také dělat co chce, nebo bude nesmyslně buzerovat...
    SEVERINE
    SEVERINE --- ---
    OMI: a má nějaký další aktivity, kroužek, nebo nejlíp sport? .. a měl by je mít nezávisle na tom, jestli zlobí -- i nějakej aktivně společně strávenej čas s váma (koupálko, zoologická), jako jistotu .. pak mě ještě napadá převrácenej den -- domluvíš se s ním, že bude hrát hodinu dospělýho a ty dítě .. by mohlo bejt emocionálně oboustanně poučný -- co myslíš?
    JUASINHA
    JUASINHA --- ---
    MEG: mám podobnou zkušenost,byla jsem takhle na výměnných pobytech v Itálii a je fakt,že když jsem přijela,tak jsem si řikala,že my české děti máme větší volnost a více méně si děláme co chcem...strašně mě tam "vadil"ten jejich model té klasické rodiny....jako rodinné obědy,večeře u jednoho stolu,jedlo se pouze až došel tatínek z práce,maminka v domáctnosti,tatínek polobůh rodiny...a na dcerky se čekalo večer u televize dokavaď se nevrátily z tahu....nevládla v těch rodinách žádná "anarchie":)a pak že si máme na co stěžovat.....
    OMI
    OMI --- ---
    TRISSIE: Tenhle vztah má tchyně ke svým dvěma dcerám, z nichž jedna je moje drahá. Vyřešila totak, že se kamarádí s jednou cácorou, co si furt vybírá partnery, co ji okradou a zmlátěj, nám svýho času nezaplatila nájem s tím, že ji nemáme jak k tomu donutit a tak dále, prostě obrázek jsme si udělali, nekažme si žaludek. Tchyně jí hlídá děti, zatímco my o hlídání kšeftujeme se sousedy, a to tchyně bydlí snáma, furt ji dává drahé za příklad, jak je úžasná a jak jí svět křivní, jak tomá těžký, nokabaret, bába už nějak nemá soudnost. Shrnul jsem to tenkrát jednoduše: "Monička je její nejmilejší dcera." Furt mi oponovaly, že ona není její dcera. Pak jim to došlo a od tý doby s tím všechny souhlasej.

    SEVERINE: ...to řikám od začátku, že je to tim, to snad pozná každej, já špekuluju furt nad tím, co s tím. Ono se blbě věnuje pozornost, když má postupně zakázaný absolutně všechno s tím, že v případě pochybnosti se přijde zeptat.
    Zkusil jsem i "ranní reset", že trestní zákazy platěj jenom do ranního porbuzení, ale taky se toneosvědčilo, bral to abecedně a vyloženě byl šťastnej, když je nasbíral znva nazpět. Prostě z něj roste pankáč, masochistický rebel a prorok samoser (co xi vyprorokkuju, to si taky zařídím a pak se dívejte, jak mám dycky pravdu).
    SEVERINE
    SEVERINE --- ---
    OMI: si myslím, žes na to sám přišel - moc žárlí na malou ségru, sebrala mu výsadní postavení v rodině a chce mít vaši pozornost, na kterou byl zvyklej - když ho trestáš, tak jí má stoprocentní, proto to dělá
    takže spíš než v tom pokračovat, to chce vymyslet nějakej háček, jak to trochu přešaltrovat
    zkoušel si mu to prostě nějak vysvětlit? asi jo, co? nebo ho třeba ignorovat, když to náhodou při zlobení jde a naopak mu věnovat pozornost, když je hodnej -- a co nejlíp (to ale třeba taky děláte): vymejšlet pro něj aktivní program - hrát si s ním, a nějak zařídit, aby pochopil, že ho máte rádi, i když víc vašeho času zabere malá
    MEG
    MEG --- ---
    můj mladší syn (16,5) je právě teď se třídou ve Španělsku na výměnném zájezdu. všichni mají přidělené rodiny a Martin napsal super mail se svými postřehy, jak to chodí ve španělské rodině. například že ten kluk (17) chodí spát tehdy, když mu to dodiče řeknou a dělá jen to, co mu rodiče řeknou... evidentně to mého synka šokovalo. ergo on takové zkušenosti z domova nemá. což mi připadá prima. doufám, že si svého domova bude teď trochu více vážit. :-D
    MEG
    MEG --- ---
    IKARIE: vracím se dost zpět, protože jsem tu skoro týden nebyla... ve čtyřiadvaceti by měl být člověk imho ponechán svému osudu. v případě, že po tom netouží, bych se jako jeho rodič začala znepokojovat, co je špatně. tolik můj pohled.
    TRISSIE
    TRISSIE --- ---
    tak aby si tu OMI nepřipadal sám problematickej :-)

    moje matka trpí, stejně jako spousta samoživitelek, potřebou mít děti, které jsou absolutně dokonalé a absolutně konformní, aby ji někdo neodsoudil, že nezvládla jejich výchovu.

    Seznam toho, jaká bych já (a ostatně i sestra) měla být, je dost dlouhý - vzdělaná, úspěšná v práci, štíhlá, krásná, pečující o sebe, s domácností uklizenou a nazdobenou jak na focení do časopisu, dokonalým manželem, jo a ještě bych měla mít ty správné a vlivné přátele a ty vhodné koníčky.

    No, já mám dvě VŠ, velmi dobrou práci, ale odmítám trávit hodiny před zrcadlem a utrácet (deseti)tisíce za kosmetiku a hadry.
    A sestra, vizuálně dokonalá (však jí to taky zabere dost času a peněz) zas není dost intelektuální.

    Takže si obě při každé vhodné i nevhodné příležitosti vyslechneme, co bychom měly dělat jinak... ještě že už osm let bydlím jinde.
    OMI
    OMI --- ---
    No já si myslím, že mluvíme o rodiších a dětech a to na konkretních příkladech se ukazujeme, co děláme a proč to děláme. Můžeme na tom pochopit, proč to rodiče dělaly a rodiče mohou pochopit, co na tom děti tak sere. Je to tu k něčemu jinému? Já myslím, že ne a jestli se někdo cejtí, že ho něco pálí, sem s tím, rád se přidám k debatě i o cizích problemech. Jenom to prostě vypadá, že momentálně tu nikdo jinej nic neřeší, možná zejtra.

    MEESHA
    MEESHA --- ---
    REONA: Myslim, ze topic je jinde. O tom ze je OMI rodic = jestli to ontopic se hadat nebudu, ale az tak me nezajimaji cizi zlobivy deti. Jako spis cizi zlobivy rodice :) Neni to o "nas rodicich", ale o "nich rodicich". Alespon IMHO.
    REONA
    REONA --- ---
    MEESHA: ano, je to teď o Omim jako rodiči, jak to dělá, proč to dělá a z jeho pohledu, zda by to nešlo třeba udělat lépe. Pokud mu cokoliv jakkoliv aspoň trochu pomůže, potom tento klub bude přínosnější než 95% nyxu ;)

    OMI: lehká mozková disfunkce není berlička a nemá ji polovina národa, ono se to skutečně nějak projevuje a je dobře - podle mě - že se toto diagnostikuje, protože dřív se prostě řeklo, že je to zlobivé dítě / hloupé dítě / neschopný rodič a dnes je snad občas aspoň snaha s tím něco dělat místo se smířit se "zlobivým dítětem".
    MEESHA
    MEESHA --- ---
    No akorat by to tu spis melo byt o rodicich nez o jejich detech, ne?
    POA
    POA --- ---
    OMI: kolik malé je, že ťuká na klávesnici? Odkud jste? Nenašel by se někdo, kdo by pomohl hlídat? Chodí syn do školky?
    OMI
    OMI --- ---
    POA: No vzhledem k tomu, že malá v noci spíš řve než spí, má drahá zajásala, že se může tento měsíc už... poprvé ráno dospat a takm jse z nás dvou byl já ten néně zničenější, což mne předurčilo k převzerí hlavní ceny, jedné posraté prdelky co trvá na tom, že vším se dá praštit o zem a jejího šestiletýho bráchy, kterej na ni neskutečně žárlí a připadá si odstrčenej, což nikdy není logický proces, ale pudy, které člověku jeno dají navědomost, k čemu dospěly. Teď se tu přetahuju s malou o klávesnici. Má svoji, ale ta neťuká. Má i myš, aale ta nesvítí.
    POA
    POA --- ---
    OMI: http://jarmik.blog.cz/0607/maly-tyran-vynikajici-kniha-o-panovacnych-detech
    znáš tohle?
    jestli tě to osloví, pokusím se pozvat sem jedno ID, které má za sebou hodně v tomto ohledu, jen to dítě bylo věkově menší než to tvoje...
    POA
    POA --- ---
    OMI: dítě potřebuje znát přesně hranice, jinak zkouší a zkouší je bourat, pokud nejsou dost pevné... děti se stávají tyrany, pokud jim to dovolíme... ale sami v tom nenacházejí naplnění, štěstí... naopak
    POA
    POA --- ---
    OMI: já to nebrala že to je o tobě... jen jako jednu z tisíci možností... a takovou, která by spíš seděla na moji domácnost...

    myslím, že pokud jsi před tím prožil něco tak vyčerpávajícího, jak popisuješ, že jsi měl mít možnost (tedy pokud by ti to vyhovovalo) třeba jít na masáž... mít možnost spát celej den... ale hlavně aby se dělo kolem tebe to, co ty potřebuješ k znovunalezení sil.... ale je to zase jen můj pohled, názor na základě pár tvých vět, které popisují kousek, ale já neznám celek.. a nejsem dokonalá

    já být vedle tebe se tě asi zeptám, co bys potřeboval, když bys mi řekl, že pro dnešek být sám a v klidu, sbalila bych děti a vyrazila na výlet... s tím, že bych po tobě chtěla,a bys dával o sobě a o tom, jak s cítíš vědět skrze sms třeba....

    a k tomu dítěti... jestli nemáte jen jednu místnost... tak věci, které mu nepatří do ruky přemístit třeba do vaší ložnice a tu před ním zamykat. Bez kompromisů. Třeba mít svoje důležité věci v krabicích, ale chráněné před jeho v tuto chvíli destruktivními sklony....

    a hledat příčiny chování, navštívit třeba nejdřív sám manželskou, rodinnou poradnu... a hledat vodného terapeuta, který vám v tom hledání pomůže... je to běh na dlouhou trať... ale viděla bych jako potřebné hledat v tuto chvíli aspoň tu startovací čáru
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam