MEG:
A co když na vzdor nenerazí?:-)

GEDI: cokoliv puboši dělají. většinou tedy navzdory rodičům... ;-)

MEG:
To nepochybně. A co jako? :-)

GEDI: ale psychologové říkají, že to je normální. :-)

JUASINHA:
Máš děti? Řekla by jsi jim něco takového?

MEG:
Sdílím Tvé obavy :-)

GEDI: tipla bych si, že jinak, než vy. pokrok se nedá zastavit... ;-)

GEDI: pro tvojí mámu

MEG:
I mě otázka je jak se na to bude za pár let dívat on :-).

JUASINHA:
Pro kterou stranu?

GEDI: spravedlivý,ale asi taky dost bolestivý
MEG: právě,já si myslim,že hrají dost významnou roli(btw moje neteř prý také vypadá jako já v jejím věku...)

GEDI: to mi připadá spravedlivý :-)

JUASINHA: těžko odhaduju, co jsou geny a co odkoukané. ale měla jsem spolužačku, která byla adoptovaná a než jsem se to dozvěděla, tak bych přísahala, že je celá svůj táta... typ, postava, gesta, mluva. takže odkoukat se dá asi strašně moc.¨
na druhou stranu můj mladší syn je strašně podobný mojí sestře (vizáž, mluva, gesta). a to se nijak pravidelně nestýkáme (respektive on s ní). takže tam zaúřadovaly geny zcela nekompromisně.

MEG:
Já myslím že takové mám :-).
Nedávno máti pravila jak má náš syn alternativní rodiče tak jsem říkala že se fakt snažíme a že bych je taky chtěla. . .. a byl klid :-).

MEG: no mně třeba připadá,že jsem strašně v myšlení a chování podobná tátovi(vzhledově taky),někdy si připadám,jak jeho kopie,vždycky jsem to sváděla na geny,až mě jednou kámoš doktor "ujistil",že geny v tomhle hrajou malou roli...ale já nevim,některé věci snad okoukat nejdou...

JUASINHA: že dítě kopíruje chování rodičů zcela podvědomě, to je známá věc...

jasně,taky jsem kolikrát slyšela větu...počkej,jak ty se chováš ke svým rodičům,tak tvoje děti se budou chovat k tobě úplně stejně...
Rodiče totiž obecně nemají fantazii,taky už by si mohli vymyslet něco nového:-))

GEDI: mně zase kolikrát napadlo, co bych dala za děti, jako jsem byla já... ;-) život je velmi relativní záležitost.

JUASINHA:
Rodiče se musí vychovávat od mala :-).
POA:
V horším případě si tomyslí i oni o nás :-).
ZELINKA:
Jenže já fakt nebudu :-).Jsem uplně jiná :-).

JUASINHA:
Odborně se tomu říká snaha překonat opozici. A většinou to funguje tak že si najednou uvědomíš že už to nemáš zapotřebí :-).

U nás byla hodně používaná hláška "Přeju ti děti jako jsi ty ". . . .tak jsem ráda že je mám :-)

IKI: jojo... tvoje dětoi ti to jednou vrátí.... to znám :-))))

JUASINHA: ono je to složitější ....jako dítěti se ti kolikrát zdá jednání dospělých enspravedlivé a máš (jako dítě) pocit, že to budeš v dospělosti dělat jinak.... ne vždy se to však dá :-)

ZELINKA:máš pravdu,že si tohle říká téměř každý,ale kdo nad tím pak hlouběji přemýšlí a snaží se o to??? kámoška se o tom bavila s jedním psychologem a ten jí řikal,že ve chvíli,kdy je to dítě takhle poznamenaný rodičema,tak to může mít také ten extrém,že skutečně dělá vše tak jak by to neudělala její matka a nebo dělá přesně to samé jako její matka,ale v obouch případech je to kvůli tomu,že je jí velice poznamenaná...
Nicméně znám pár holek,které specielně kvůli tomu začaly chodit k psychologovi,který je schopen po dost dlouhé době(třeba i několik let)"dostat"to z tebe a navést tě na to,aby výchova tvých dětí nedopadla stejně....
Důležité je, pouze o tom v mládí nekecat a nenechat tomu volný průběh,protože řikat si to může každý...