GEDI: JO, z posice "dospělého dítěte" se to dá, ale dokud se člověk pár měsíců neživí mimo domov, aby si rodiče uvědomili, že je fakt zas tak moc utně k životu nepotřebuje a začli se chovat k "dítěti" konečně jako k dospělému, byť máme o té "dospělosti" obvykle oprávněné pochybnosti... do té doby rodiče na svoji ratolest nazírají pořád přes tu hromadu posranejch plínek.
EZEE: Běžná alergie na rodiče a ošoupaná komunikační schemata. Dokud to schema neporuší aspoň jeden, nebo dokud se nezměníš, aby tě nenasíraly pořád stejný věci (někde to v tobě rezonuje, brnkne to na bolavou strunu a letíš znovu do vrtule) se to nezmění. A vo tom to je. Stanovit si pravidla diskuse, stopky (vyvážená délka dialogu nebo prosté "stop, nechme hlavy vychladnout"), nepomůže, dokud nezjistíš, čím tě ta situace dokáže tak vystřelit a proč. Až se dostaneš "sobě pod kůži", budeš zas o kousek dospělejší a respekt si zasloužíš, jinak to bude jenom dětské "mně se to nelíbí, neubližujte mi".