ZLATUSKA88: na začátek řeknu, že moje maminka - vysokoškolačka si taky vzala "jen" vyučenýho elektrikáře. rodiče moho otce byli živnostníci, ale to stačilo, aby komoši nenechali nepřítele dělnické třídy vystudovat byť jen střední školu. vím, že táta někdy později, kdy sdílel domov nejen se třemi ženskými (maminka + 2 dcery), ale ke všemu se třemi vysokoškolačkami, aspoň občas trpěl určitými komplexy. Přestože je to velmi inteligentní a sečtělý člověk, který se ve firmě vypracoval na šéfa krajské pobočky a dodnes je to přesný a metodický člověk, který se například v důchodovém věku naučil pracovat na počítači a dnes je mmch denně na netu. ALE stále jako by mu něco chybělo, něčeho se mu v životě nedostalo a to je škoda.
Příklad č. 2 - mám cca 20 lidí v týmu, z toho jsou jen 2 VŠ, 1 vyučený a zbytek má SŠ nebo studuje VŠ. A musím přiznat, že přestože je ten jeden vyučený moc šikovný a oproti jiným mnohem zkušenější, došlo mi, že na ně bohužel nemá, že je tam určitá hranice, kterou nejspíš nepřekoná...

Závěr: nemít dnes maturitu je bohužel značný handicap do dalšího profesního života.
Já osobně jsem moc ráda, že moji synové si našli prima holky a určitě bych do nich neryla, kdyby byla jen vyučené, ale nemyslím si, že by to bylo jedno. Formální vzdělání považuji za klíč k rozvoji osobnosti.
Asi se na tom podepisuje moje výchova v rodině, kde se vzdělání přikládala velká role. Já jsem se ještě setkala s názorem, že holka patří k vařečce. Dnešní děti už ne. Možná proto začínají vzděláním někdy pohrdat. K vlastní škodě.

MIMA:
ZLATUSKA88:
naprosto souhlasim :-)

KATIA:
MIMA:

Tak on si chce dodělat alespoň maturitu... Já osobně v tom takovou překážku nevidim. Kdyby byl hloupej, tak by mi to pochopitelně vadilo, ale to bych s nim taky nechodila. Protože co si budem povídat nejhorší je srážka s blbcem...

Ono, já nevim jestli to máma posuzuje podle sebe, ale asi jo, protože její bejvalej manžel, ten psychopatickej maniak, nebyl hloupej, byl naopak chytrej, ale měl jen nějakou nástavbu na lesníka, a pořád to mámě předhazoval, máma to má i v práci, její nadřízenej má jen střední školu narozdíl od ní.. Má vejšku.

Pochopitelně studium je důležitý, já to tak taky beru, ale když přítel prostě nechce studovat, tak ho do toho nutit nechci. Ale když bude chtít tak ho v tom pochopitelně podpořim, jako on podporuje teď mě v mém studiu. Jenže tohle prostě máma neumí zkousnout, jen kvůli vlastní jedné zkušenosti??? zish... to je fakt blbost...

Já bych obecně strach trochu měla. Musela bych se s dotyčným seznámit. Tady nejde o to, jaké má kdo vzdělání, ale jaké věci v životě upředňostňuje ( fuj to je slovo :-) ). A tady vidím kámen úrazu - obvykle mezi .... například studentkou filozofie a kuchařem .. tahle shoda není a to je do života problém. Jenže ono to obecně ani zdaleka neplatí a je to případ od případu. Jeden z mých kamarádů z dětství se vyučil truhlářem (na základce měl skoro samé jedničky, ale prostě studovat nechtěl), od té doby přečte kdejakou knížku. Občas se docela stydím, když mě vypráví o něčem co vyčetl a já o tom vím málo ba přímo pramálo. :-) Takže bych se asi jako matky chtěla s dotyčným setkat a pak si ten názor udělat.
Jo a určitě bych to své dceři neříkala - dospělému člověku nemám co své názory říkat pokud mě k tomu nevyzve :-)

MUZA: neresim sebe, to byl hypoteticky priklad :-D

ZLATUSKA88: vzdelani je me velke tema :-) vadilo by mi to hodne, stvalo by me hodne, jak se k tomu stavi tvoje mama, ale nic by to nemenilo na tom, ze pro vztah jsou prednejsi hodnoty :-) ja dost trpim tim, kdyz vidim nekoho, kdo je chytry a ma na studium, jak nestuduje a jde pracovat, coz by mozna i sedelo na tvyho pritele, jenze jestli ho prace a tak jak to ma bavi, tak proste neni, co resit... to je fakt jeho zivot a jestli si mate co rict a je vam spolu fajn...

KATIA: mno, kdyz teda odhlidneme od toho jak resis sebe, tak se shodujeme v podstatnem "maminka se trapi pravdepodobne proto, ze je proste na dite/deti nezdrave upnuta, urcite je potreba ji citlive pomoct to zvladnout, ale ne za cenu, ze se dospely clovek vzda prava na to zit podle sveho"

teď asi dotaz na Vás co jste rodiče...

Jak jste na tom vy a přítelkyně nebo přítelové vašich ratolestí? Vadilo by vám, kdyby přítel nebo přítelkyně byl kuchař? Posmívali byste se svému dítku za to že má přítele/kyni, který/á je jen vyučený/á??

Jde mi o to jestli to je jen další maminčin tah... nebo jestli jí to přijde fakt jako hrozná potupa ...
Protože přítel je vyučenej kuchař, ale bezvadně si rozumíme, není hloupej... Máma se mi ted v podstatě posmívá, že jak říká "chodim s kuchařem" a že si jedu za svym kuchtíkem a podobný debilní kecy.... Docela mi tov adí...

Jde jí fakt jen o to, aby můj přítel byl hrozně moc vzdělanej, ale to jestli si s nim rozumim nebo ne to jí už nezajímá... občas mám pocit, že by nejraději byla zpět v dobách, kdy rodiče vybírali manžela svojí dceři, bez ohledu na to jestli ho miluje, jak je starej atd, hlavně že měl spousty peněz a občas i vzdělání...

MUZA: 20 osoba je dospela a rodice by ji podle meho davno meli vest k samostatnosti... tam nemam co resit. rodicum za jejich peci nehodlam platit vlastnim zivotem, at to zni jakkoliv. budou-li potrebovat, pomuzu, rada s nima budu travit cas, ale nejsem jejich majetek, aby si me postavili doma do obyvaku a oprasovali, pripadne me i v dospelosti meli neustale pod dohledem a mluvili mi do toho, jak budu zit ci s kym... maminka se trapi pravdepodobne proto, ze je proste na dite/deti nezdrave upnuta, urcite je potreba ji citlive pomoct to zvladnout, ale ne za cenu, ze se dospely clovek vzda prava na to zit podle sveho...

jinymi slovy, me fakt desi rodice, co maji deti za "svoje" - poridili si je, aby nekoho meli, nebyli sami, nekdo se o ne staral, komusi mohli ridit zivot... zaplatbuh za moje rodice, pro ktery byla opravdu spis prioritou moje samostatnost...

Jsme totálně OT, takže tě při tom nechám a končím diskusi na tohle téma :-)

MIMA: precti si po sobe prispevky... resis hlavne sebe...

Já a skvělá ???? Dobrej vtip ! :-)))

MIMA: jasne, takhle po netu se to odsuzuje skvele... hlavne kdyz nezapomenes v kazdym prispevku sdelit, jak ty bys to u/delala a jak si skvela... me tohle nebavi...


ZLATUSKA88: no jo, vis, me prijde ze se vzajemne v komunikaci jedna druhou snazite prevalcovat (protoze to "detinske chovani" nebylo o pochopeni, ale o vraceni tafky)...

no nic, svuj nazor jsem napsala... nechci to tady obhajovat... nejen me to prakticky pomohlo nekolikrat... mozna to neumim tak napsat, nevim...

drzim pesti zlatusko...

MUZA : Ne , neznám - ale stejně bych posuzovala jakéhokoliv dospělého člověka, který by se takhle choval. A svou mámu mám ráda, ale ani k ní bych takhle ... promiň za to slovo ... "nedolejzala".
Respekt jistě, ale jak dlouho by za ní měla chodit ? Týden, měsíc, rok ? A proč se sem proboha musí tahat těch 20let ? Přece cílem těhle 20let je právě tenhle okamžik - kdy mé dítě co nejlépe připravené s úsměvem odlétá do okolního světa ... aby se ke mně v té nové roli "kamaráda" vracelo.
A pokud rodič osamostatnění svého dítěte brání, tak porušuje všechny zákony života - alespon tak to vidím já :-)

MUZA: řekla sem jí, že nechápu její tak rychlou změnu názoru a její následovné až dětinské chování... že mě naopak tímhle chováním přesvědčuje o něčem jiném

ZLATUSKA88: a rekla jsi ji, ze z jejiho chovani mas stejny pocit?

MUZA: řekla sem jí, že nevim proč si to myslí, protože to není pravda.

ZLATUSKA88: jako bych četla sama sebe před pár lety...
nechce se mi rozepisovat, co za tím bylo...
zkus rodinné konstelace, třeba pochopíš druhou stranu... třeba také ne...

ZLATUSKA88: cos ji na to rekla?

MUZA: to sem si nedomyslela, cokoli jsem udělala (do doby než nastala tahle mega ignorace) mi na to řekla "snažit se nemusíš a jestli myslíš, že mě budeš citově vydírat tak seš na omylu" v podstatě stejná slova.

Jak se projevuje láska, snažím se s ní komunikovat, poslouchat ji, být s ní, ale ona nechce.

MIMA: sak taky ja netvrdim, ze by ses ty mela ocenovat jako matka... to oceneni by myslim melo alespon pocitove plynout (jako uvedomeni) od ditete k matce... A nema to co delat s tim, jestli dcera neco dluzi nebo ma byt vdecna... tech 20 prace a starosti je neoddiskutovatelny fakt... a pokud clovek neni parez, tak je snad schopen si neco takoveho uvedomit...

mimo, ja opravdu nechapu, jak si muzes prekladat, to co pisu tak jak to delas... ja tam ten rozdil vidim hmatatelny... to co navrhuju ja je respekt k pocitum matky, ktery vnimam jako velice dulezity, obzvlast pokud zlatuska je rozhodnuta odejit z domu... to co navrhuju beru jako prevenci proti vlekoucim se rodinnym sporum jenom kvuli tomu, ze si lidi nejsou schopni a ochotni promluvit...

mimo, pouzivas velice tvrde soudy na to, ze zlastuscinu matku neznas...


ZLATUSKA88: a jak se to projevuje ta laska a respekt? to ri rekla, ze si mysli, ze ji hrajes na city, nebo sis to domyslela?

MUZA: tady jde o to, že i když k tomu přistupuju s láskou a respektem, ona si to přeloží po svém a pořád to pro ní bude z mojí strany hraní na city..

Aha, tak ted jsme na to přišli. Já si totiž myslím, že já bych měla být ceněna jako člověk, a ne matka, která se 20 let starala. Dcera mi nic nedlučí, nemá mi být za co vděčná - JÁ jsem chtěla, aby se narodila :-)
A to co ty navrhuješ je souhlas s vynucovací taktikou, domanipulovat dítě do pozice, kdy se cítí provinilé a musí se snažit, aby se jeho SAMOZŘEJMÁ činnost setkala se souhlasem matky.