SEVERINE: tohle na mě máma zkouší pořád. Akorát ona vždycky, až budu stará tak se ty na mě vykašleš jen Jeníček (mladší brácha) se o mě bude starat, není takový sobec jako ty.. a podobný řeči. Diví se mi, že se ve 20ti stěhuju.

A není to protože bych ji neměla ráda, mám ji naopak moc ráda. Celý život mě vychovávala k samostatnosti, a když se chci osamostatnit, tak mi dělá .. to co je tu v předchozí diskuzi.

Možná to mám trošku jiné, poněvadž žijem s bráchou a mámou sami, táta s námi nežije - setkali jsme se poprvé po 15ti letech, tak se teď hodně poznáváme :) ale i tak..

Třeba to tvoji rodiče berou tak, že se bojí, že tě ztratí, a pořád se chtějí ujišťovat jestli jsi jedináček, tak by to bylo možná i trochu pochopitelný. Nicméně chápu tě naprosto, mě máminy řeči, jak sem neschopná se o někoho postarat taky vadí...

KATIA: naprostý souhlas :-)

.. byla jsem v jiné diskusi, ale došlo mi, že potřebuju radu .. a to nejspíš tady:

byla jsem "pěstovaná" rodiči na "starání se ve stáří": v osmi letech na mě otec vynutil slib ("jakože v legraci"), že se o něj budu starat, až bude starý .. od tý doby s tím stále - spolu s matkou - otravují (od doby, kde jsem se od nich v 18 odstěhovala se tváří, jako že je moje povinnost se jich - nejlíp každej den - ptát, jak se mají, jestli něco nepotřebují a v případě kladné odpovědi to ihned zajistit a tvářit se přitom jako profesionální ošetřovatelka a zamilovaný štěně zároveň), ačkoli jsou plně schopní se o sebe postarat (normální, celkem zdraví šedesátníci - díkybohu) .. a já je za to nesnáším .. a posílám je s tím do háje, ale nefunguje to na ně (otravují stále dokola) .. přitom bych si dost přála mít s nimi vztah jako s dospělými lidmi .. ale oni se z mého pohledu chovají jako malé trucovité děti -- máte někdo podobnou zkušenost s dobrým koncem, respektve radu, jak k tomu dobrému konci dojít? ještě ke mně: je mi 30, jsem šťastně vdaná, finančně nezávislá.

ZLATUSKA88: to jsem moc ráda, držím palce, aby šlo vše správným směrem. :-)

ZLATUSKA88: na začátek řeknu, že moje maminka - vysokoškolačka si taky vzala "jen" vyučenýho elektrikáře. rodiče moho otce byli živnostníci, ale to stačilo, aby komoši nenechali nepřítele dělnické třídy vystudovat byť jen střední školu. vím, že táta někdy později, kdy sdílel domov nejen se třemi ženskými (maminka + 2 dcery), ale ke všemu se třemi vysokoškolačkami, aspoň občas trpěl určitými komplexy. Přestože je to velmi inteligentní a sečtělý člověk, který se ve firmě vypracoval na šéfa krajské pobočky a dodnes je to přesný a metodický člověk, který se například v důchodovém věku naučil pracovat na počítači a dnes je mmch denně na netu. ALE stále jako by mu něco chybělo, něčeho se mu v životě nedostalo a to je škoda.
Příklad č. 2 - mám cca 20 lidí v týmu, z toho jsou jen 2 VŠ, 1 vyučený a zbytek má SŠ nebo studuje VŠ. A musím přiznat, že přestože je ten jeden vyučený moc šikovný a oproti jiným mnohem zkušenější, došlo mi, že na ně bohužel nemá, že je tam určitá hranice, kterou nejspíš nepřekoná...

Závěr: nemít dnes maturitu je bohužel značný handicap do dalšího profesního života.
Já osobně jsem moc ráda, že moji synové si našli prima holky a určitě bych do nich neryla, kdyby byla jen vyučené, ale nemyslím si, že by to bylo jedno. Formální vzdělání považuji za klíč k rozvoji osobnosti.
Asi se na tom podepisuje moje výchova v rodině, kde se vzdělání přikládala velká role. Já jsem se ještě setkala s názorem, že holka patří k vařečce. Dnešní děti už ne. Možná proto začínají vzděláním někdy pohrdat. K vlastní škodě.

Na tvém místě bych asi po prvním šoku byla ráda - příbuzní jsou občas skvělá věc :-)

MIMA: no spíš velmi zajímavý období, kdy se dozvídám všechno možný... včera sem byla na návštěvě u své druhé babi a dědy, nervozní jak nevim co :D a zjistila sem že mám další dva sourozence, x bratranců, tet ... že tu rodinu mám naopak hrozně velkou akorát mi to ještě pořádně nedocvaklo :D

Vidím, že máš opravdu zajímavou rodinnou historii. Tak držím palce, at to vyjde co nejlíp :-)

a asi poslední novinka... dneska se uvidim se svým tátou poprvé po 15ti letech...:)

MIMA:
KATIA:

já se fakt modlim... v pondělí se jdeme podívat na byt... ještě o tom musim promluvit s babi a tetou a snad si budu moct konečně balit :D nerozhádaná ...:D

ZLATUSKA88: no vida :-) tak trpelivost!

Gratuluju :-)

dneska došlo k zajímavému zvratu... Máma se mnou mluví, a dokonce mi řekla, že to bere, a že si to musim vyzkoušet a pak uvidim sama... Tak snad.. konečně.. to bude ok...

necelý tři týdny... jen... už aby to bylo za mnou

Tak vidíš !
Držím požád palce. Neztrácej nervy a jdi si laskavě, ale jasně za svým :-)

tak sem si myslela, že se mamka konečně začla uklidňovat... a ono nic.. zase začla na novo s tim, že babi trefí když se odstěhuju, ale brácha byl teď v neděli u babi a ta říkala že jí trefí jestli se k ní mamka přistěhuje... :D

ZLATUSKA88: Mám vysokou školu, můj přítel je vyučený. Moje mamka má přítele ráda, protože na ni působí jako zodpovědný, solidní člověk a víc neřeší.

Nemohu dávat svojí mamku za příklad, ale jsem ráda za její přístup. Takže - vzhledem k tvé situaci - z mého pohledu je to jen další výmluva, nic víc.

MIMA:
ZLATUSKA88:
naprosto souhlasim :-)

KATIA:
MIMA:

Tak on si chce dodělat alespoň maturitu... Já osobně v tom takovou překážku nevidim. Kdyby byl hloupej, tak by mi to pochopitelně vadilo, ale to bych s nim taky nechodila. Protože co si budem povídat nejhorší je srážka s blbcem...

Ono, já nevim jestli to máma posuzuje podle sebe, ale asi jo, protože její bejvalej manžel, ten psychopatickej maniak, nebyl hloupej, byl naopak chytrej, ale měl jen nějakou nástavbu na lesníka, a pořád to mámě předhazoval, máma to má i v práci, její nadřízenej má jen střední školu narozdíl od ní.. Má vejšku.

Pochopitelně studium je důležitý, já to tak taky beru, ale když přítel prostě nechce studovat, tak ho do toho nutit nechci. Ale když bude chtít tak ho v tom pochopitelně podpořim, jako on podporuje teď mě v mém studiu. Jenže tohle prostě máma neumí zkousnout, jen kvůli vlastní jedné zkušenosti??? zish... to je fakt blbost...

Já bych obecně strach trochu měla. Musela bych se s dotyčným seznámit. Tady nejde o to, jaké má kdo vzdělání, ale jaké věci v životě upředňostňuje ( fuj to je slovo :-) ). A tady vidím kámen úrazu - obvykle mezi .... například studentkou filozofie a kuchařem .. tahle shoda není a to je do života problém. Jenže ono to obecně ani zdaleka neplatí a je to případ od případu. Jeden z mých kamarádů z dětství se vyučil truhlářem (na základce měl skoro samé jedničky, ale prostě studovat nechtěl), od té doby přečte kdejakou knížku. Občas se docela stydím, když mě vypráví o něčem co vyčetl a já o tom vím málo ba přímo pramálo. :-) Takže bych se asi jako matky chtěla s dotyčným setkat a pak si ten názor udělat.
Jo a určitě bych to své dceři neříkala - dospělému člověku nemám co své názory říkat pokud mě k tomu nevyzve :-)

MUZA: neresim sebe, to byl hypoteticky priklad :-D

ZLATUSKA88: vzdelani je me velke tema :-) vadilo by mi to hodne, stvalo by me hodne, jak se k tomu stavi tvoje mama, ale nic by to nemenilo na tom, ze pro vztah jsou prednejsi hodnoty :-) ja dost trpim tim, kdyz vidim nekoho, kdo je chytry a ma na studium, jak nestuduje a jde pracovat, coz by mozna i sedelo na tvyho pritele, jenze jestli ho prace a tak jak to ma bavi, tak proste neni, co resit... to je fakt jeho zivot a jestli si mate co rict a je vam spolu fajn...

KATIA: mno, kdyz teda odhlidneme od toho jak resis sebe, tak se shodujeme v podstatnem "maminka se trapi pravdepodobne proto, ze je proste na dite/deti nezdrave upnuta, urcite je potreba ji citlive pomoct to zvladnout, ale ne za cenu, ze se dospely clovek vzda prava na to zit podle sveho"