• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    JUERGAJsou rodiče našimi přáteli či nepřáteli?aneb rodiče si člověk nevybírá...
    WOODMAKER
    WOODMAKER --- ---
    MLEKAR_STEIN: jojo, teď se tam budu zase stěhovat, ale když jsem tam nebydlel, skoro vůbec jsem nepouštěl na počítači akční hry ;-)
    MLEKAR_STEIN
    MLEKAR_STEIN --- ---
    WOODMAKER: rvat je blbost. rvani je symbol slabosti. aneb komu dojdou argumenty, zacne nadavat. takze spis s naivni tvari a usmevem nejlepe idiota neco jako "proc tolik hluku kvuli kravine?" a odejit :o)))))))))
    a pak si v klidu v pokojiku vypustit adrenalin, aby to nikdo nevidel. :o))))))
    WOODMAKER
    WOODMAKER --- ---
    MLEKAR_STEIN: Teď mě napadlo, že oni jsou ti, kteří se neumí přispůsobit něčemu, co se jich vůbec netýká. To v kolik hodin půjdu spát je jenom moje věc, pokud je to nějak fyzicky neruší.
     Třeba mi nedávno řekli, že podmínkou pro to, abych tam mohl dál bydlet je to, že si zvolíme hodinu, ve kterou se všechno zhasíná a jde se spát.
     Asi začnu být ve všem svůj a dokonalej (přehnaně řečeno). Už teď vím, že jejich názory jsou strašně omezený a většinou mám při hádce navrch. Akorát neumím tak řvat. Takže snad asi ani nebudu přestávat s tou svou pravdomluvností za každou cenu a využiji toho.
     A s tím wattmetrem je to celkem fajn nápad.
     Problém s odstěhováním se je, že chci jít na výšku.
    WOODMAKER
    WOODMAKER --- ---
    MLEKAR_STEIN: snažím se chovat se stylem "vadí vám to? Tak to máte blbý!", ale já se s nima nechci pořád jen hádat. Navíc jsem typ člověka, co poslouchá a myslí si svoje. Samozřejmě to trvá mnohem dýl, než nechám toho druhýho vypovídat se.
     Ale zkusím to, díky Ti.
    MLEKAR_STEIN
    MLEKAR_STEIN --- ---
    WOODMAKER:
    jak to popisujes, tak v podstate mas problem, ze jsi moc poslusnej. kdyby jsi jednou za mesic udela lumparnu, kterou resi policie, tak budou radi, ze lumparny prestanes delat. takze ve vysledku budes muset nejakym zpusobem pridat na durazu, aby sis uhajil svuj ctvrt ctverecniho metru. A o nekterych vecech proste nediskutovat.
    ve smyslu vadi vam muj pocitac? tak to mate blby.
    vadi vam ze zere elektriku? kup si za par stovek wattmetr a zmer si spotrebu. jede denne deset hodin, za hodinu sezere tolilk a tolik. toje pri sazbe necelej bur tolikdle penez. tady je mate.
    a nejlepsi je se proste odstehovat. a nevysvetlovat nic. proste se jednoho dne prijit a rict zitra se stehuju do Brna. mejte se tu hezky, a za mesic vas navstivim.
    WOODMAKER
    WOODMAKER --- ---
     Potřeboval bych radu, jak dál.
     Mám oba rodiče a bráchu, kterej s náma už nebývá. Mou spokojenost jsem nikdy neřešil. Díval jsem se spíš, aby mamka, nebo taťka nebyli nějak nešťastní. Štěstí lidí v mým okolí je mou prioritou.
     Ale třeba mi vadí, že po mě furt chtějí, abych se učil. Vím, že je to pro moje dobro, ale když si něco zajímavýho čtu, třeba i učení, oni přijdou a zeptají se mě, jestli se učím, tak prostě nejde pokračovat v tom učení. Nevěděl jsem proč.
     Před cca dvouma týdnama u nás byla teta. Taková milá světoznalá osůbka. Při její návštěvě jsem si nevšímal nějakýho špatnýho chování ze strany rodičů ke mě. Ale ona na ně tak trochu vyjela, že by se ke mě měli chovat líp.
     Teď jsem už týden doma sám. Odjeli na dovolenou a taťka potřebuje, bych mu zalíval rajčata a krmil slepice. Přijel jsem teda z Brna, kde do konce března bydlím. Nutně potřebovali vysvětlit, proč bych měl jako být v Brně, když tam nemám práci. Přitom si tam platím nájem ze svých peněz a ten měsíc beze mě vydrží.
     Jinak mě považují za nezodpovědnýho, protože furt něco ztrácím, o každé investici mých peněz by nejradši všechno věděli. Přitom jsem jim už dokázal, že se o sebe postarat umím.
     Nedokážou pochopit, že nepotřebuju chodit na diskotéky, do hospody, že se mi nechce chodit každý dva měsíce k holiči a že mám obecně jiný některý zájmy, než je tomu u nich. Vadí jim spotřeba energie mého počítače, vadí jim moje vysedávání dlouho do noci, vadí jim, když piju čaje. Nepamatuju si, kdy se mnou byli posledně spokojení.
     Chci, aby mě brali jako člověka a respektovali moje zájmy a přitom se mnou normálně komunikovali. Chci toho moc?
    MLEKAR_STEIN
    MLEKAR_STEIN --- ---
    ZLATUSKA88: ticho a mlceni. nejspolehlivejsi. ale take velice krute.
    SEVERINE
    SEVERINE --- ---
    ZLATUSKA88: hm, tak si skoro myslím, že to tvůj bratr taky vodnese .. já bych zkusila hrát co nejlíp roli černý ovce a tiše se přitom smála těm bílejm (buď ráda, že nějaký takový sou :-) ) pro moji mámu je všechno špatně .. hlavně ona je špatně (to první plyne z toho druhýho) .. to má blbý
    ZLATUSKA88
    ZLATUSKA88 --- ---
    MEG: když je máma nemocná a chci se o mámu postarat tak mě odstrkuje a pak tvrdí, jak nejsem schopná se o nikoho postarat, a že bych jí "radši nechala umřít než abych hnula prstem"... ono snažit se můžu, ale pro mámu je ten lepší prostě můj brácha. Alespoň mi to dává najevo velmi často...
    SEVERINE
    SEVERINE --- ---
    MEG: tak to jsi měla osvícený rodiče, takový osvícení svejch bych si taky přála
    MEG
    MEG --- ---
    ZLATUSKA88 a SEVERINE: no já nevím, ale to se přece dá tak trochu odhadnout, který dítě je eventuelně schopno "postarat se" o své blízké (nejde jen o rodiče) a které ne. v životě bych podobný sliby na klucích nemámila (je to stejně k ničemu). ale potěší mě, když se zeptají, jestli něco nepotřebuju, když jsem nemocná, uvaří mi čaj, dojdou nakoupit, když je požádám, podílejí se na chodu domácnosti (někdy automaticky, některé věci jsou pravda na zdvořilou žádost, ale jde to). myslím, že by se lidi v rodině nemali zbytečně zahánět do rohu, to nejlepší z každýho stejně vypadne, když je nějaká krize.
    ono je to možná něco, co se v rodinách tak trochu kopíruje. naši byli vždycky tak trošku krkavčí rodiče, což se projevovalo tím, že jejich sponzoring skončil mým studiem, že mě kdysi s miminem celkem vypakovali z bytu s tím, že teď se o mě má starat můj muž a tak podobně. a dneska vidím, že to dělali moc dobře. člověk musí nechat děti jít, aby se mu jednou rády vrátily... ale není to vždycky lehké.

    osobně si myslím, že na stejném principu lze děti vychovat ke starání se o rodiče. když vidí, jak se jejich rodiče zajímají a starají (nebo nezajímají a nestarají) o prarodiče, tak je to přece musí nějak ovlivnit... to jsou přirozené mechanizmy.
    ZLATUSKA88
    ZLATUSKA88 --- ---
    MLEKAR_STEIN: starého psa novým kouskům nenaučíš...
    SEVERINE
    SEVERINE --- ---
    MLEKAR_STEIN: máš na to nějakou ověřenou metodu?
    MLEKAR_STEIN
    MLEKAR_STEIN --- ---
    ZLATUSKA88: ale lze je naucit slusnosti.
    ZLATUSKA88
    ZLATUSKA88 --- ---
    SEVERINE: ne není :)

    rodiče nepřevychováš. Pro ně budeš do konce života dítětem. Což je ve spoustě chvílích dost nepříjemné.

    Ano taky když sem za mamkou přišla hele co se mi povedlo nebo na co sem přišla nebo prostě cokoli, tak místo toho aby se mnou sdílela nadšení, tak mi začla říkat, že to dělat nemám, a tak podobně, jako ano někdy to bylo důležitý ale na druhou stranu, nejsem zas tak malá. Příklad, přišla sem (moje láska bicí) hele mami koukej, supr paličky sem si koupila, a ona místo aby řekla něco povzbuzujícího tak mi odpověděla hm, kdyby ses radši učila, nějaký bubnování to je ti k ničemu. Přitom sem ve škole nikdy neměla nijak špatný známky. A takhle to bylo se všim, až sem se naučila za ní s ničim nechodit, takže jsem ve dvaceti zjistila, že mamka o mě skoro nic neví...

    Naopak mě velmi překvapilo, co všechno o mě ví táta, když jsme se viděli po tech 15ti letech, věděl o mě fakt hodně, a hlavně se hodně zajímal. Teď už dokonce občas přijde s nějakou výchovnou poznámkou :D

    Hodně mě mrzí, že se s mamkou nepohodli, a že to tenkrát takhle dopadlo a skončilo rozvodem, protože táta je fajn. A co mě mrzelo ještě víc, tak to, že mamka mi celou dobu když přišla řeč na tátu, tvrdila, že o nás nejevil zájem ani předtim ani teď, a že sme ho vůbec nezajímali a tak...

    Tak sem v tomhle domnění se rozhodla stejně ho najít. přeci jen mě táta zajímal. našla sem a byla sem překvapená (příjemně) pravým opakem - ne to co vykládala máma, naopak o mě zjištoval všechny informace, neozval se proto, že se bál že nebudu mít zájem z toho důvodu, že mi mamka navykládá takový věci...


    A jinak, s tim že se matky chovaly stejně... oni si myslí, že jsou jiní a že vychovávají jinak, ale je to vždycky stejné... :) bohužel s tím nic nenaděláš.. :((
    SEVERINE
    SEVERINE --- ---
    ZLATUSKA88: moc ti fandím - nenech se mamušou vydírat, nic jinýho to není .. a přeju, ať máš otce plnýho pochopení .. kterej jen s tvojí mamušou prostě nemohl vydržet
    já s otcem nikdy nežila, vzali se (ano, moji bio rodiče) cca před dvěma roky (oběma umřely matky ... dokud byly živé tak si - podle mě - netroufali se vzít, haha) a bydlí spolu cca 5 let .. ale vídali sme se s otcem, cca od mých pěti - když sem náhodou zjistila, že jeden ze stejdů je můj otec ,-) .. jako jo, v dětství s nima byla sranda, ale tak 10 rokem to skončilo s matkou a tak 13 s otcem .. od tý doby už mi byli co k čemu jen finanční podporou - nic důležitýho jsem jim o sobě něřekla, všechno jen problematizovali ... a oni se - dle mejch percepcí - vytrvale chovají, jako kdybych byla jejich domácí zvíře (něco mezi psem a krávou - poslušná a přitom oře), tváří se ale, jako že
    1. je to jejich svatý právo
    2. je to pro "moje dobro" - oni by pro sebe přece nedejbůh nic nedělali, nikdy!!
    :-D
    .. jejich matky se k nim chovaly stejně, až do smrti
    is there any hope for change?
    ZLATUSKA88
    ZLATUSKA88 --- ---
    SEVERINE: tohle na mě máma zkouší pořád. Akorát ona vždycky, až budu stará tak se ty na mě vykašleš jen Jeníček (mladší brácha) se o mě bude starat, není takový sobec jako ty.. a podobný řeči. Diví se mi, že se ve 20ti stěhuju.

    A není to protože bych ji neměla ráda, mám ji naopak moc ráda. Celý život mě vychovávala k samostatnosti, a když se chci osamostatnit, tak mi dělá .. to co je tu v předchozí diskuzi.

    Možná to mám trošku jiné, poněvadž žijem s bráchou a mámou sami, táta s námi nežije - setkali jsme se poprvé po 15ti letech, tak se teď hodně poznáváme :) ale i tak..

    Třeba to tvoji rodiče berou tak, že se bojí, že tě ztratí, a pořád se chtějí ujišťovat jestli jsi jedináček, tak by to bylo možná i trochu pochopitelný. Nicméně chápu tě naprosto, mě máminy řeči, jak sem neschopná se o někoho postarat taky vadí...
    SEVERINE
    SEVERINE --- ---
    KATIA: naprostý souhlas :-)

    .. byla jsem v jiné diskusi, ale došlo mi, že potřebuju radu .. a to nejspíš tady:

    byla jsem "pěstovaná" rodiči na "starání se ve stáří": v osmi letech na mě otec vynutil slib ("jakože v legraci"), že se o něj budu starat, až bude starý .. od tý doby s tím stále - spolu s matkou - otravují (od doby, kde jsem se od nich v 18 odstěhovala se tváří, jako že je moje povinnost se jich - nejlíp každej den - ptát, jak se mají, jestli něco nepotřebují a v případě kladné odpovědi to ihned zajistit a tvářit se přitom jako profesionální ošetřovatelka a zamilovaný štěně zároveň), ačkoli jsou plně schopní se o sebe postarat (normální, celkem zdraví šedesátníci - díkybohu) .. a já je za to nesnáším .. a posílám je s tím do háje, ale nefunguje to na ně (otravují stále dokola) .. přitom bych si dost přála mít s nimi vztah jako s dospělými lidmi .. ale oni se z mého pohledu chovají jako malé trucovité děti -- máte někdo podobnou zkušenost s dobrým koncem, respektve radu, jak k tomu dobrému konci dojít? ještě ke mně: je mi 30, jsem šťastně vdaná, finančně nezávislá.
    MEG
    MEG --- ---
    ZLATUSKA88: to jsem moc ráda, držím palce, aby šlo vše správným směrem. :-)
    MEG
    MEG --- ---
    ZLATUSKA88: na začátek řeknu, že moje maminka - vysokoškolačka si taky vzala "jen" vyučenýho elektrikáře. rodiče moho otce byli živnostníci, ale to stačilo, aby komoši nenechali nepřítele dělnické třídy vystudovat byť jen střední školu. vím, že táta někdy později, kdy sdílel domov nejen se třemi ženskými (maminka + 2 dcery), ale ke všemu se třemi vysokoškolačkami, aspoň občas trpěl určitými komplexy. Přestože je to velmi inteligentní a sečtělý člověk, který se ve firmě vypracoval na šéfa krajské pobočky a dodnes je to přesný a metodický člověk, který se například v důchodovém věku naučil pracovat na počítači a dnes je mmch denně na netu. ALE stále jako by mu něco chybělo, něčeho se mu v životě nedostalo a to je škoda.
    Příklad č. 2 - mám cca 20 lidí v týmu, z toho jsou jen 2 VŠ, 1 vyučený a zbytek má SŠ nebo studuje VŠ. A musím přiznat, že přestože je ten jeden vyučený moc šikovný a oproti jiným mnohem zkušenější, došlo mi, že na ně bohužel nemá, že je tam určitá hranice, kterou nejspíš nepřekoná...

    Závěr: nemít dnes maturitu je bohužel značný handicap do dalšího profesního života.
    Já osobně jsem moc ráda, že moji synové si našli prima holky a určitě bych do nich neryla, kdyby byla jen vyučené, ale nemyslím si, že by to bylo jedno. Formální vzdělání považuji za klíč k rozvoji osobnosti.
    Asi se na tom podepisuje moje výchova v rodině, kde se vzdělání přikládala velká role. Já jsem se ještě setkala s názorem, že holka patří k vařečce. Dnešní děti už ne. Možná proto začínají vzděláním někdy pohrdat. K vlastní škodě.
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam