SEVERINE: ne není :)
rodiče nepřevychováš. Pro ně budeš do konce života dítětem. Což je ve spoustě chvílích dost nepříjemné.
Ano taky když sem za mamkou přišla hele co se mi povedlo nebo na co sem přišla nebo prostě cokoli, tak místo toho aby se mnou sdílela nadšení, tak mi začla říkat, že to dělat nemám, a tak podobně, jako ano někdy to bylo důležitý ale na druhou stranu, nejsem zas tak malá. Příklad, přišla sem (moje láska bicí) hele mami koukej, supr paličky sem si koupila, a ona místo aby řekla něco povzbuzujícího tak mi odpověděla hm, kdyby ses radši učila, nějaký bubnování to je ti k ničemu. Přitom sem ve škole nikdy neměla nijak špatný známky. A takhle to bylo se všim, až sem se naučila za ní s ničim nechodit, takže jsem ve dvaceti zjistila, že mamka o mě skoro nic neví...
Naopak mě velmi překvapilo, co všechno o mě ví táta, když jsme se viděli po tech 15ti letech, věděl o mě fakt hodně, a hlavně se hodně zajímal. Teď už dokonce občas přijde s nějakou výchovnou poznámkou :D
Hodně mě mrzí, že se s mamkou nepohodli, a že to tenkrát takhle dopadlo a skončilo rozvodem, protože táta je fajn. A co mě mrzelo ještě víc, tak to, že mamka mi celou dobu když přišla řeč na tátu, tvrdila, že o nás nejevil zájem ani předtim ani teď, a že sme ho vůbec nezajímali a tak...
Tak sem v tomhle domnění se rozhodla stejně ho najít. přeci jen mě táta zajímal. našla sem a byla sem překvapená (příjemně) pravým opakem - ne to co vykládala máma, naopak o mě zjištoval všechny informace, neozval se proto, že se bál že nebudu mít zájem z toho důvodu, že mi mamka navykládá takový věci...
A jinak, s tim že se matky chovaly stejně... oni si myslí, že jsou jiní a že vychovávají jinak, ale je to vždycky stejné... :) bohužel s tím nic nenaděláš.. :((