• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    JUERGAJsou rodiče našimi přáteli či nepřáteli?aneb rodiče si člověk nevybírá...
    MARINNE
    MARINNE --- ---
    CORNELA: Neviem nakolko sa da s rodicmi rozpravat rozumne (vacsinou to moc nejde, emocie apod), ale ak sa umudria, pokus sa im vysvetlit, ze najlepsi a najjednoduchsi sposob, ako vypadnes z domu bude ten, ked dokoncis skolu. Ale na to potrebujes este chvilu zazemie. A ze ked to vydrzali tych 20+nieco rokov, ten rok - dva, nebudu tak hrozne, navyse ak to budes striedat s pobytmi u priatela. Alebo nech ti prispievaju na samostatny zivot s priatelom.
    Lenze z vlastnych skusenosti viem, ze ta komunikacia na tom je to najhorsie...este ked im vlastne decko hovori, co by mali robit :)
    MARINNE
    MARINNE --- ---
    CORNELA: Najvacsi problem vacsiny rodicov je, ze nezvladaju dospelost svojich deti. A potom este matky, ktore si myslia, ze vzdy vedia, co chcete, potrebujete a vedia to lepsie ako vy samotne, lebo ony vas predsa porodili a to im dava dozivotny patent na pravdu a spravne riesenia.
    MEG
    MEG --- ---
    MARINNE: lidi jsou různý
    MARINNE
    MARINNE --- ---
    MEG: mam znamu, ktorej rodicia uz odmietli prispievat na skolu (ma 23 a tento rok by mala koncit, rodicia jej tak 2 roky nedavaju ani korunu a z toho, co som vyrozumela to urcite nie je dane zlou financnou situaciou), zaraba si na seba sama, ale je na skole, kde sa to da zladit s pracou. Ak rodicia nie su ochotny platit, co spravis? Pozenies to pred sud? Tym si ale kompletne zarubes cestu.

    CORNELA: skus sa s nimi dohodnut s tym, ze v zaujme oboch stran je, aby si tu skolu dokoncila co najskor. Ale na to potrebujes este chvilu doma vydrzat. Alebo nech ti financne prispievaju na podnajom, ak su ochotny pripustit tuto variantu. Ide o to co ich vlastne stve: to ze si doma, alebo to, ze este nezarabas na seba sama, alebo cim to vlastne je.
    MEG
    MEG --- ---
    ok. domluvit si s rodiči výživné, dát se dohromady s kamarádkou nebo přítelem (neznám konkrétní situaci) a najít si podnájem.
    EDERA
    EDERA --- ---
    MEDVED007: A když je Tvým rodným městem Praha? Půjdeš studovat horší školu jenom proto, aby to bylo mimo domov?:-P
    EDERA
    EDERA --- ---
    MEG: Což ale v případě medicíny až tak moc nejde.
    MARINNE
    MARINNE --- ---
    MEG: lenze CORNELA robi medicinu a tam sa part time hlada strasne tazko :(
    MEG
    MEG --- ---
    studovat a pracovat na poloviční úvazek, aby byl člověk ekonomicky nezávislý a mohl se odstěhovat...
    MEDVED007
    MEDVED007 --- ---
    CORNELA: studovat vysokou mimo rodne mesto tj. bydlet vetsinu casu nekde mimo :-)
    TESSS
    TESSS --- ---
    CORNELA: nastehovat se k pritelovi?
    MEDVED007
    MEDVED007 --- ---
    LISTICKA: taky jsem s tim hodne bojovala. o to vic, ze nas vychovavala mamka sama a to vyborne (kez bych ja byla tak dobry rodic jakym byla ona). nicmene v urcitou chvili je potreba udelat strih a stat se dospelym, ktery je zodpovedny za sva rozhodnuti vcetne dusledku a nazory ostatnich ho zajimaji, ale nejsou uz smerodatne, protoze dusledky si nesu ja sama...tj. urcite neni moc dospele na rodice kaslat, jit hlavou proti zdi, ale ve finale si u nich lizat rany a nechat se opecovavat.

    resila jsem to ostatne i ve vztahu s manzelem. ja osobne nakonec dosla k velmi sobeckemu, ale velmi osvobozujicimu postoji, ze jediny clovek, ktery je pro me smerodatny a ktery ma pravo hodnotit me ciny jsem ja sama. nikdo jiny (ani mi rodice, ani muj manzel) neni zodpovedny za muj zivot a jen ja sama ho musim kormidlovat a snazit se, aby se ta lodka nepotopila.
    LISTICKA
    LISTICKA --- ---
    INUSHKA: Jj.
    INUSHKA
    INUSHKA --- ---
    LISTICKA: Tak na to ti bohužel odpovědět neumím, sama za sebe jsem to řešila 2 roky s psychologem a pořád tam něco zůstává :-/ Asi jde hlavně o to začít sama sebe vnímat jako samostatnou nezávislou jednotku. Tedy ano, může mi být líto, že rodiče něco trápí, ale nejsem za to zodpovědná. A podobně jejich názor mi není lhostejný, ale nemusím se jim ze svých rozhodnutí zodpovídat. Jestli cítíš ten rozdíl, tak to je asi ono.
    LISTICKA
    LISTICKA --- ---
    INUSHKA: Hmm, jak to ale zařídit, aby ti to bylo jedno? Přece jen mám k rodičům citové pouto a jejich názor mi lhostejný není - stejně jako mi není lhostejný názor partnera a přátel. A taky jde o formu, když vidím, že rodiče něco trápí, mrzí mě to a cítím se špatně. Což pochopitelně neznamená, že se raději budu řídit jejich názory, ale dost to znesnadňuje komunikaci.
    JANITA
    JANITA --- ---
    Mili rodice, mate-li sve ratolesti ve veku 6-15 let (s prihlednutim oka i 5 let) a nevite, co s nimi druhou polovinu cervence, poslete ho k nam na tabor. :) Tabor, na kterem jsem ja sama vyrostla a dnes jezdim jako vedouci.. tabor, ktery ma v dnesni elektronicke dobe vetsi hodnotu, nez si uvedomujeme... Tabor, kde se o vasi ratolest budou starat jen zkuseni instruktori, pedagogove, zdravotnici a lide z oboru.. Tabor bez elektriny, presto se vsim, co deti ke stesti potrebuji... Tabor uprostred nadherne prirody Jiznich Cech s hustymi lesy, boruvkami a potoky. :) Vhodne i pro vegetariany.. Vice informaci posta nebo uvedene kontakty. Diky moc :)


    2011 Letacek A.png (3340557 B)
    INUSHKA
    INUSHKA --- ---
    MOTYLEK: Opakuji: "Nejtěžší na tom je naučit se, aby ti to opravdu BYLO jedno." Jinými slovy - otázka zní: Proč ti vadí, že to dělají? Tipla bych, že proto, že ti pořád záleží na tom, aby to, co děláš, schvalovali. Až to budeš brát tak, že když se shodnete, je to fajn, a když ne, je ti to jedno, tak tě přestane trápit, že ti do věcí kecají a budeš to prostě ignorovat. Člověk nemůže změnit druhé, ale může změnit svůj přístup. A když se ti něco, co někdo jiný dělá, nelíbí, můžeš mu to říct, ale jak s tím naloží, už neovlivníš.
    EDERA
    EDERA --- ---
    MOTYLEK: Právě. Teorie je to pěkná, ale v praxi to tak někdy nefunguje.
    MOTYLEK
    MOTYLEK --- ---
    INUSHKA: Něco takového říkám pokaždé. A oni to příště udělají znovu.
    INUSHKA
    INUSHKA --- ---
    MOTYLEK: To je právě to - nevysvětlovat. Říct "prostě jsem si to koupila a je to moje věc" a dál se o tom nebavit. Jakmile začneš vysvětlovat, tak vlastně připouštíš, že můžou mít pravdu a že jejich názor je důležitý. Jenže on není, pokud o něj sama nepožádáš. Nejtěžší na tom je naučit se, aby ti to opravdu BYLO jedno. Pak už si můžou povídat, co chtějí, a tebe to nerozhodí.
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam