DAEMONA: ,
SEBEL: Rozhlédl jsem se kolem sebe, a tohle jsem uviděl. Žiju v jiném světě než vy dvě všudelepky. V mém světě nejsou lebky na ponožkách a na kalhotkách. Nejsou v novinách a na obalech knížek pro děti. Nenosí je mladí lidé na klopách, milující manžel nepřináší v mém světě své ženě trs lebek. V mém světě hudba znamená radost a veselí, ne podzimní zádumčivost a blízkost smrti. V mém světě je sníh bílý a jiskřivý a zvěstuje radovánky, ne hnědý, mokrý, znamenající jediné: hrablo a práci do pozdních nočních hodin na zamrzlém dvorečku. Žiju ve světě, kde můj názor nesouvisí s názorem nějaké Hakky, kde nejsou hádky, jen přátelské popichování, kde sklenice je vždycky poloplná. V mém světě jsou na rukavicích proužky a na ponožkách zvířátka. Je to svět, kde není třeba křičet, jen když jsi hodně daleko. Je to svět, kde není třeba zamykat dveře ani srdce. To je svět, kde žiju já a jsem za to vděčný. Možná je to ten samý svět, kde žijete Vy, jen se na něj díváte jinýma očima, očima plnýma lebek.