MONKEYMAN: Jsem celkem rád, že jsem se k tvému příspěvku dostal až teď, přijde mi to vhod.
Ale určitě se můžeme na mnohém shodnout, a klidně můžeme diskutovat i z biologického úhlu pohledu; hele, dřív nebo později bychom si stejně museli sjednotit pojmy jako "svobodná vůle, vedomi". Nemyslím si, že by se ty pojmy nedaly definovat. Do tý doby si každý vede řeči o tom co si myslí, ale těžko, nebo zkresleně, si vykládá myšlenky druhých.
Osobně nemám pražádný zájem postulovat nebo definovat nějaké pojmy, i když kdo ví, třeba to k něčemu je - definovat.
Pokusím se přiblížit, co jsem myslel tím, když jsem si ze slova "vůle" udělal legraci. Začnu tím, že popřu její existenci. Tzn. neuvěřím tvrzení, že "něco" - vůle - vzniká samo z "ničeho nebo něčeho" a samo o sobě má sílu konat. To popírám. Ve zkratce, já si myslím, že vůle, jako vlastnost např. humanoida, vyjadřuje míru odhodlání, míru upnutosti nebo míru koncentrace uskutečnit nějakou představu/ideu, uspokojit nějakou potřebu, vykonat pudové potřeby nebo jiné pohnutky, které ale ještě nejsou nervovými reflexy. Nebo - li, vůli rozumím jako vlastnost bytosti splnit to, co je třeba splnit. A obecně můžu říct, že čím delší dráhu je třeba vykonat, aby bylo požadavkům nervového systému vyhověno, tím "silnější" projev vůle. A aby to nebylo všechno takové jendoduché, chtěl bych ještě připomenout, že projev "vůle" chápu v newtonovském světě pouze jako reakci a ne jako akci. To, že se existujícímu organismu např. nedostává potravy a má hlad, nevnímám jako akci; podle mého názoru je to reakce živého systému na nenaplněné potřeby svoje. Akci zde vyvolává nervový systém požadující potravu, reakce je přímo nebo ne-zcela-přímo následující činnost vedoucí k odpovědi a ukojení podnětu. Do té doby akční síla nevyprchala, až se zahnáním hladu je hlad vyléčen. (I když relativisticky je možné hledat v pocitu hladu právě tu akci, na kterou je až nasycení reakce.) Pomocí tohoto jednoduchého modelu, kdy je úsilí v reakci hnáno kupředu nějakou akcí, nemám problém s pochopením pohnutek některých lidských jedinců a vyrovnáním se s tím, co dělají. Mám na mysli pohnutky jako verbální nebo grafická tvořivost, politická angažovanost, obchodnické zájmy, krášlení se, rozvoj spirituality, misionářská činnost a tak dál a tak dál. Vnímaje tyto reakce vedoucí k tomu, že někdo něco usilovně podniká proto, aby naplnil svou potřebu, nemůžu chápat vůli jako něco mystického - čarovného. A to ne proto, že by život a příroda sama nebyli zázrakem samy o sobě. Je mi opravdu zatežko "uvěřit", že by člověk, kterého najednou "políbila můza" začal tvořit a byl úspěšný např. proto, že se mu zdál sen a on mu uvěřil. Nebo klidně jiný příklad, pomozte mi a přispějte s nějakým příkladem, kdy se člověk chytil nějakého detailu a svou vůlí "něco" dokázal ! Jsem si jistý, že se nějaké magično jaksi neobjeví. Vždy, i v lidské psychice, se objeví jen a pouze to, pro co jsou předpoklady.
Podle mého názoru a bez podkládajících argumentů - téma všech možných anorganických akcí a reakcí je skoro vždy stejné - mechanickými a termodynamickými pochody probíhajícími v časoprostorovém kontinuu se mění konfigurace reaktivních jednotek tak dlouho, až začnou reagovat a reagují, dokud se jejich reaktivita nevyčerpá, pokud fungují vzájemně jako uzavřené systémy. A nebo je jejich reaktivita ovlivněna zvenčí a nadto je jako dříve uzavřené systémy otevře. Naopak organická hmota se živí na reakceschopných substrátech anorganického nebo organického původu a snaží se pro sebe vydobít, udržet nebo pozměnit svoje životní okolí ke své výhodě. A v takzvaných "velkých činech" lze naprosto jasným kontrastem spatřit, že došlo vždy k "nějaké" změně. Tedy - byly pro ni podmínky. A člověk a jeho mozek, tito vhodní kandidáti, jsou jako výpočetní jednotka a aplikační cesta vždy v našich dějinách to nejrchlejší a nejúčinnější. Nepřijde mi nic zvláštního na tom, když si nějaký člověk "uvědomí", že změna by mohla přinést něco pro něj, pro jeho přátele, pro rodinu, pro jeho potomky, pro lidstvo a jeho "uspokojení" nebo slávu. A právě toto uvědomění, o kterém jsem psal v souvislosti s hladem zvěře, mi přijde jako reakce na podmínky, které panují, a zároveň se toto uvědomění, pokud jej začně člověk aplikovat, stává akcí, na kterou je vůlí řízený akt reakcí. Ale je to relativní, co bylo dřív a jak se to jmenuje. Každopádně, "vůli" chápu jako jednu z miliard kaskádovitých reakcí na Velký třesk.
Práh uvědomění nehledám, protože si myslím, že jakéhosi uvědomění - vědomí - jsou schopny všechny živé bytosti.
To abstraktní myšlení má člověk navíc a umí toho využít, ale za tím je konkrétní vývojová cesta člověka jako tvora orientovaného na rozvoj jediného orgánu - mozku. Evolučně nejdokonalejší zbraně.
DALIBOR: Aneb co jiného mohl vyplodit lingvista... ale to je taky pokrok, že.