ja jsem tenhle klub proste musela udelat, protože me vzala voda...unesla me, jsem tříska (nebo troska? ;-)) plující po vodě, jsem užaslé dítě, po tolika letech ve vodním světě jsem konecně objevila vodu;-))) ... ten obycejnej neuveritelnej běžnej dennodenní zázrak..
je fakt, že tak pred dvema trema lety jsem si zacala uvedomovat hlavne tu estetickou stránku vody... rikala jsem si, jak fantasticky je "vyrobená" ...jak je tvárná, jakou mnohost v sobě má, trebas pohled na jezero, kde jsou maly vlnky.. jak se na kazde jednotlivé plošce odráželo slunce a trpytilo se... živě, v pohybu, plynule,,, jedna vlna do druhé, jedno slunce do druhého... cloveka to uchvátí a odnese do jiných světů úplně..
A led.. na okně, a v tenoučkých ploškách jako šupiny na trávě, jako jinovatka, která přidá černým větvičkám bílou srst...
A voda jako pára.. nad šálkem čaje, v lesích... jaké tvary a proudy tvoří, jaká nadherná pravidelnost a zaroven hravost a neopakovatelnost... uz tehdy me to zacalo fascinovat, ale tedko po návštěvě výstavy Vlny, víry, pečetě a po přečtení tam vystaveného článku o vodě jakožto anomalii , jsem se ponorila malicko hlouběji do struktury... a byla tu Sheen, která mi tak pekne vysvetlila, proc je ta voda takova obdivuhodně jiná a anomální.., a životadárná...
tož jsem uznala, že nyx potřebuje vodu .-)))