FIKSUPOJKA: Já jsem zrovna L'Hospitalovo pravidlo dostal u zkoušky na MFF a prolezl... nějak jsem to vokecal za tři... s tím, že to intuitivně chápu, proč to tak je... ale korektní matematický důkaz si stejně buď nepamatuju celý, nebo mě to přijde jen jako žonglování se symboly (a žonglérství mi nikdy nešlo... já jsem spíš jako z toho vtipu o dvou železných koulích atd... "jednu rozbil a druhou ztratil").
Každopádně, ty vaše VOŠ... prostě podle mě existuje určitý mlhavě vymezený okruh sklonů k "programátorství", který v zásadě souvisí s velice abstraktní snahou mít nějaký vliv na to, co se bude objevovat jiným lidem na jejich obrazovkách a monitorech - což je v zásadě tendence charakteru spíše kreativního či uměleckého.
Já jsem prošel za posledních 15 let určitou živelnou fází "hromadění informací" o počítačích a programování - jinak to nemohu nazvat - a prostě nevěřím, že toto "hromadění informací" je ekvivalentní dvěma letům přednášek na nějaké VOŠ. Jde o to, že např. jen porovnat možnosti různých programovacích jazyků člověku poskytne velký vhled... začne přemýšlet, jak jsou jednotlivé knihovny implementované uvnitř, nebo co vlastně interpretr či kompiler dělá se zdrojovým kódem a co se děje
doopravdy. Tento moment paranoii pokládám v rámci programování za zásadní: "doopravdy" se děje něco trochu jiného, než to vypadá navenek (např. na úrovni zdrojového kódu). A tvrdím, že metoda programátorů, je v zásadě odlišná od metody matematiků nebo metody fyziků - ale že kvůli tomu nemusí být ještě méněcenná...
Toto je podle mě moment, ve kterém se věda liší od řemesla: programátor-řemeslník zůstává na úrovni "co se stane, když...", zatímco programátor-vědec-paranoik-umělec přemýšlí "co se děje doopravdy uvnitř počítače/programu/operačního systému". A přemýšlí, do jaké míry je schopen toho dosáhnout sám a do jaké míry je naopak závislý na nástrojích ostatních...