Ahoj, precetla jsem si skoro celou diskuzi a rozhodla se sem pridat prispevek. Ze skoly jsem jeste neodesla, ale protoze se po prvnim rocniku citim rozpacite, rozhodla jsem se tu vypovidat, jestli to neva. Hlavne z toho duvodu, ze jsem se s nikym z vas nedokazala ztotoznit, takze bych potrebovala slyset nestranny nazor.
Mam za sebou prvni rocnik na jedne britske prestizni vysoke skole, kde studuji jazyky a lingvistiku na bakalarskem stupni (obor je ctyrlety). Na tu skolu jsem si moc prala jit, takze kdyz mi prislo definitivni prijeti, citila jsem se eufoiricky. Bohuzel nyni vim, ze to nadseni v prubehu roku odpadlo, a nyni resim, co dal. Asi by se moje pochyby daly shrnout do nekolika bodu:
Cizi kultura a mentalita - Britove jsou sice take Evropane, jenomze i presto se od Cechu dost lisi. Ten nejnapadnejsi ryz je asi jejich kvetinkovost a slunickovistost. Vypada to sice hezky, kdyz jsou na vas lide okolo hodni a mili, jenomze kdyz jim reknete, ze se citite mizerne a mate nejaky problem, vyjedou na vas se slovy: "To je strasny, to je uplne hrozny!!" a tvari se tak, ze se bojite jim sdelit cokoliv dalsiho. Kdyz v Cesku nekomu reknu, ze se citim mizerne, zacneme resit nesmrtelnost chrousta nebo proste to nejak resit, ale bez toho, aby se z toho hroutil nekdo dalsi (proto jsem prestala chodit ke skolnimu terapeutovi, protoze jsem se necitila dobre z toho, jak se na me furt krenil a ja se stydela se s nim bavit o svych problemech). Navic tadyten kvetinkove-slunickovy pristup je problem, pokud neco po nich chcete, ale oni se na vas jen kreni a nejsou schopni vam pomoci - to me umi dokonale vytocit. Samozrejme, ne kazdy je takovy, ale bohuzel znacna cast ano.
Ubytovani - Bydlela jsem na jedne drahe koleji v centru Londyna, kam jsem ani nechtela, ale bohuzel me tam priradili. Jsem vesnicanka, a i kdyz jsem studovala na stredni v Praze, s Londynem se to neda srovnat. I kdyz si jde clovek jenom koupit rano neco k snidani, ma strach, aby ho neco nezajelo, protoze provoz je neskutecne vycerpanej, nicmene na ulicich chybi semafory a ucastnici provozu na nejaky predpisy serou (chodci, cyklisti i ridici). Zelen skoro zadna, a kdyz uz, tak zavalena turisty. Co se tyce primo koleje, tak jsem snazila byt na lidi hodna, ale stejne jsem se tam s nikym neskamaradila. Bohuzel ostatni vytvorili obrovske party, a protoze jsem mela na pokoji spolubydlici, furt nam busil nekdo na dvere a chtel se s ni bavit - a ja se citila jako debil, protoze se se mnou nikdo nebavil. Zachod a sprchy v hroznem stavu, furt neodtekala voda, na zachode byla louze, kterou nikdo nedokazal odstranit, a neslo zapnout svetlo. Taky v cene ubytovani bylo jidlo, ktere neslo nijak odhlasit, ovsem vydavalo se pouze v presne vymezeney cas po dobu jedne hodiny, cili kdyz byl clovek pryc, mel smulu. Zamestnanci koleji nepobrali prilis dvakrat velkou inteligenci, chovali se neekologicky, meli bordel ve vlastnich vecech a jejich projevy odpovidaly tak prvnimu stupni ZS. Vlastni kuchyni na vareni jsme nemeli. Krom toho byl v okoli koleji furt bordel a kriminalita. Sice tedka budem s kamoskou bydlet ve vlastnim, kde budu mit i vic soukromi, ale stejne si nejsem jista, jaka bude ta lokalita - to velkomesto me fakt depta.
Studium - Skola me tak uplne nebavila. Za cely skolni rok jsem mela pet predmetu. Ten orvni byl takovy uvod do vseho mozneho, brala se tam kulturologie, translatologie, gender studies atp. Ja jsem z toho predmetu byla malo nadsena, protoze byly dle meho nazoru jenom bezobsazne pindy, u kterych se nikdo ennamahal se zadnym vyzkumem, analyzou ani nicim takovym. Vyucujici nas strasne presvedcovala, jak je dulezita diverzita a jak je svet strasne zle a rasisticke misto plne predsudku. Vsichni krom me ji to bastili, co jsem tak vypozorovala. Dalsim rpedmetem byla spanelstina, kde to uslo, ale nebyla jsem v tom extra dobra - postupem casu jsem se zhorsovala a obecne jsem mela horsi vstupni znalosti nez spoluzaci. Resume a preklady jsme meli delat ve dvojicich a trojicich, ale citila jsem se tam jak pate kolo u vozu, protoze druhe strane se malokdy libily moje navrhy (rikali mi, ze to je spatne a takhle se to nerika), navic mi dela problem jakakoliv skupinova prace, kde neni predem jasne dane, co kdo bude delat (kdyz vic lidi dela totez, neni to efektivni). Potom jsem mela latinskoamerickou literaturu, ktera mi taky nesla (nikdo me nikdy neucil psat eseje a na skole byl jen omezeny prostor na to, jak se to rychle naucit) a navic me nebavila. Dale jsem mela arabstinu - pred nastupem na vysku jsem ji nekolik let delala, bohuzel me ucitel nechtel dat do vyssi urovne, protoze jsem se samoucila a nemela pevne mluvici zaklady. Prvni trimestr byl tedy vicemene nicnedelaci, ten dalsi jsem konecne neco zacala poradne ucit, nicmene to stejne byl zahul, a kdyz jsem videla pred zkouskou vzorove testy, psychicky jsem se zhroutila a probrecela nekolik dni. Poslednim predmetem byl uvod do lingvistiky - to me obsahove bavilo, jenomze ucitel byl nerodilej mluvci anglictiny, kterej se furt ptal rodilejch mluvcich, jestli to, co rika a pise, je spravne, coz by se zrovna v lingvistice stavat nemelo. Struktura hodin byla navoc takova, ze se hodinu rozebiral domaci ukol a druhou hodinu se probiralo nove ucivo, takze jsme samozrejme nestihali, bohuzel dochazka byla povinna na obe casti hodiny. Krom toho jsem byla asi jedina, koho to zajimalo, protoze vsem to pripadalo neuveritelne obtizne (vyjma me). Pristi rok uz nastesti prvni predmet mit nebudu, literatury se ovsem nezbavim, navic se do budoucna bojim esejistickych predmetu, protoze, jak sjem jiz rekla, znamky se mi postupne zhorsovaly. Analyticke lingvisticke predmety jsou jedny z mala, na ktere se tesim.
Lide kolem me - Jak jsem jiz rikala, s Brity to u me bylo misty tezke. Spis jsem si nasla kamarady mezi cizinci. Z Cechu se taky naslo par lidi, nicmene se tam taky naslo par karieristicky orientovanych jedincu, ze kterych mi bylo zle. Vubec, hodne lidi na skole je karieristicky orientovanych, zajimaj je akorat penize a nestiti se amoralnich cinu.
Mozna me jeste casem neco napadne. Kazdopadne v tuto chvili jsem na jednom vedeckem pracovisti v CR na stazi a muhu porovnavat. Je to neskutecny rozdil. Na koleji mam fajn spolubydlu, nikdo nam nemlati na dvere, priroda je na dosah ruky, ridici dodrzuji predpisy, je tu nadherna architektura a po vikendu se tesim na pondeli - mame na pracovisti skvelou partu, travime spolu volny cas a to, co delam, me neuveritelne bavi (prurez informatiky a lingvistiky).
Pro mnoho lidi je taky nepochopitelne, proc nemam rada Britanii - vzdyt se tam lidi furt usmivaj, je tam lepsi uplatneni atp...nicmene ja si myslim, ze tomu tak uplne neni, respektive je to hodne subjektivni. Myslim, ze Cesi mohou byt na sebe hrdi a v mnoha vecech predci Brity. Ano, mame tu korupci a vselijakou vladu, ale to je jen zlomek toho, co v nasi zemi najdeme.
Je pravda, ze na mem pobytu v Britanii bylo par pozitivnich veci, ale take hodne negativnich a ja se bojim, jak to v zari zvladnu, az tam zas pojedu. Tedka jsem v CR a po dlouhy dobe zase uprimne stastna.