Jinak, co se tyce tech spoluzaku - co me lakalo na britskych skolach, byla moznost zapojit se do miliardy studentskych spolku a provozovani ruznych volnocasovyxch aktivit. V prvnim divadelnim spolku byly na vsechno konkurzy (v cele hre pet roli a na kazdou osmdesat zajemcu). Nikdy me nevybrali, a kdyz jsem se jich zeptala proc, tak mi nebyli schopni poskytnout srozumitelnou zpetnou vazbu, navic si i protirecili se stanovami. Ve sboru ani v orchestru jsem si kamarady nenasla, ale v jinem, jazzovem orchestru jsem si kamarada nasla, tak tam pristi rok pujdu. Debatovani bylo az moc soutezive, clovek taky musel projit slozitym vyberovym rizenim, aby se dostal aspon na turnaj pro novacky. Modelove OSN me nebavily a ani tam nebyla moc zivotaschopna parta. Zkousela jsem spat casopis, ale sefredaktorka to silne nezvladala, neco jsem ji poslala, ona rekla, ze to je fajn a at se za ni stavim, pak mi sdelila, ze clanek na stejne tema jiz meli, ale ze ho daj na web (nikdy se tak nestalo), kdyz jsem ji poslala maily s jinymi clanky, vubec na to nereagovala, az v me pritomnosti si otevrela schranku a mela tama si sedesat neprectenych mailu. Potom jsem ji pred uzaverkou posledniho cisla jeste neco poslala, ale zase na to nijak nereagovala a v casopise to nevyslo - ihned pote rezignovala.
Samozrejme, stane se, ze se clovek zmyli, ale me stve, ze jsem v prubehu roku investovala svuj cas do veci, ktere mi byly nakonec k nicemu.