DANKLAR: tam rozměr psa imo není zas tak podstatný, de spíš o výchovu. a ze zkušenosti sou agresivnější spíš menčí psi (kde majitelé jaksi nekladou takový důraz na jejich ovladatelnost)
jen pár minut po střetu se stánkařkou se jedné paní vyškubl labrador a přiběhl přímo k nám (chtěl si hrát asi). k čemu tam bylo to vlající vodítko nevím, ale můj pes byl pod povelem u nohy a ona si vzápětí doběhla. takže sme normálně přátelsky prohodily pár slov a problém veškerý žádný. riziko pramení podle mě (skoro) dycky od pejskaře, málokdy přímo od psa. a pravidlem bývá, že uvědoměle se chovají majielé velkých psů, u těch malých (kterých je mnohem víc) je to statisticky méně příznivé. pro mě z toho vychází to, že v kontaktu s velkým psem se nemusím bát tolik, jako v kontaktu s tím malým (rozuměj s majitelem toho a onoho)
rozdíl mezi tvým a mým pohledem je daný řekla bych tím, že já se nebojím útoku psa na mě, vím že dou zvládnout (až na výjimky samozřejmě). bojím se útoku psa na psa. toho že je nezvládnu odtrhnout, že na to budu sama, že pejskař poběží z příliš velké vzdálenosti, že nebude schopný toho svého nijak skrotit atp. tohle se mi stalo už xkrát. navíc kolikrát následuje útok pejskaře na mě (slovní) což mě teda teda baví eště míň než urovnávat psí rvačku
z psa co se žene na mě mám radost, zvlášť z těch velkých, tje pro mě potěšení ;)