ja tedy bohuzel fotky nemam, nebot mi oba fotaky zabavila rodina (deticky sly na exkursi do sklarny, coz je pochopitelne dulezitejsi). nicmene jsem se jich aspon na pul dne zbavil, takze:
Auto odstavene v Hrensku za 120,-. no nevim, prijde mi to dost, ale parkoviste bylo plne, prestoze byl patek. Davy lidi proudi nastesti vyhradne smerem na Pravcickou branu, pripadne na soutesky. Ja tedy odbocuji podel Suche Bele. Udolim pokracuji po silnicce, pote po lesni ceste, po cesticce a na zaver korytem potoka. Nikde ani noha, dokonce i zvuky prestaly. Az neskutecny klid... Nekde ve fazi cesticky si vsimam trosek kamenneho mustku, o chvili pozdeji zbytku schodu vytesanych do kamene. Vypada to, ze kdysi tu byvala frekventovana a udrzovana stezka, dnes tu neni nic. Jen cedule se zakazem vstupu. Z koryta potoka se oddeluje cesticka smerem doprava, podle mapy se jedna o prichod pod lezeckou oblast Tetrevi steny. Skaly okolo uz jsou pekne, lezci se tu asi obcas objevuji; ted tu ovsem neni ani noha. Pokracuji dal a vys Matzseidelovym dolem a vykrucuji si hlavu na obe strany. Skaly sahaji az do nebe. Cesticka odbocuje nekam k protejsim Meitz-Seidlovym stenam, tam uz se mi nechce. Jdu dal, dokud to jde, pak uz stoupam po strani nekam za Tetrevi steny. Vrcholove partie jsou pro tuhle oblast klasicke, jen se bojim, ze klasicky bude i pokus o sestup (na nemecke strane pravidelne konci nekolikametrovou stenou...). Nastesti se ceska strana vyznacuje jen blatem a vodou, do ktereho se parkrat borim. Labyrint mezi skalami me nastesti navadi na spravnou stranu, stacim se zpet do udoli Suche Bele (v teto fazi blative korytko). Sestup k odbocce do druheho udoli je trochu narocnejsi, clovek si musi vybrat mezi zarostlym korytem a prudkymi svahy, ale nakonec se dari. Z posledniho kamene vypadavam na odbocku a pak uz si jen vychutnavam cestu zpet.
Pekne, ale bojim se to moc inzerovat. Kdyz vidim ten dav turistu dole a predstavim si, ze by se promenoval i tady, nemam z toho dobry pocit.