To je mi ale vysvětlení :(
U míchaných se nikdy neuvádí věk --- protože jsou míchaný, a tudíž nejde určit věk.
Jakmile se u whisky uvádí věk, tak to je ten věk, po kterej zrála.
Je-li to single malt 25 yo, tak je to jednodruhová whiska, která zrála v x sudech 25 let a nakonec se slila do jedné kádě a odtočilo se z ní milion flašek.
Je-li to single cask 25 yo, tak je to pochopitelně i single malt, a je to jednodruhová whisky z jednoho konkrétního sudu, která v něm zrála 25 let a stočila se do flašek a není smíchaná s žádným jiným sudem.
Co ti řekli, je jakási hybridní kravina, která nedává smysl.

MACHALIK: snazila jsem se dohledat a neuspesne.
uz je to asi da roky. byla to osmileta whisky a tenkrat mi bylo vysvetleno, ze osmileta jednosudova je proste osmileta jednosudova, kdezto osmileta michana je namichana a nejmladsi whisky je osum let a proto je chut takova jemnejsi.

BRUKEV: Já ty entry level věci moc neznám. Doporučuju Deanston 12 yo 46,3 % (1000,- Kč). Nebo Laphroaig Quarter Cask 8 yo 48 % (1300,- Kč). Nebo Bushmills 10 yo 40 % (800,- Kč) pro zjemnělé jazyky. Dál už fakt nevím, ony i ty Ardbegy a Bowmory a Glenmorangie a Lagavuliny a další věci v této oblasti jsou si víceméně podobný, tam se nějaký změny nekonají. Výrazný a osobitý chutě je třeba hledat jinde, snad ten Laphroaig je takovej vytrčenej i v té levné třídě, je hodně upřímnej a nevyšolichanej. Mezi Ardbegama, Bowmorama, Lagavulinama, Caol Ilama a dalšíma z Islay třeba nevidím rozdíl, ne okolo litru za flašku. Neporadím.

S těma pěti flaškama - co tak našetřit? Finančně je jedno, jestli si koupíš pět flašek ročně postupně nebo jednou za rok pět zaráz. Jde jen o tu prvotní investici, jinak je to stejný množství alkoholu a budeš ho pít stejně dlouho. Akorát jedině takhle máš možnost mnohýho srovnání (a co teprve když už všech pět dojíždíš a koupíš dalších pět a máš jich po krátkou dobu deset).
Jinak mně stačí den klidu a už jsem schopen identifikovat cokoli. Spíš nedoporučuju whisku pít po ananasu, to je škoda whisky a ještě si hrozně popálíte jazyk. Ananas je hajzl.

MACHALIK: Thanx za cenné rady.
Nicméně dvě poznámky.

1) jistě tady většina uvítá více tipů na lahve v rozmezí 800-1500 kaček. Beru v potaz, že máš praxi a vatu na kvalitnější lahve, ale spousta začátečníků nemá ani jedno ani druhé:) Do 800 kaček lze koupit běžnou "uživatelskou" blended, do tech 1500,- už slušný entry existuje, no ne?

2) k té Tvé doporučované Bowmore http://www.thewhiskyexchange.com/P-5747.aspx Bacha na to, po čem ji budete pít. Já finančně nezvládnu mít doma 5 lahví, proto piju jednu a pak až další a další... A díky tomu, že jsem předtím dopil tenhle Ardbeg http://www.thewhiskyexchange.com/P-66.aspx, trvalo mi tak třeti nu lahve Bowmore, abych vůbec dokázal specifikovat její chuť. Po té silné jodové voltáži Ardbegu prostě němely chuťové buňky šanci se přeorientovat:)

Jednosudovost přece nemá nic společnýho se stářím. S jakejma staršíma ročníkama? Jednosudový můžou bejt i třicet let starý.
Jaký jsi zkusila?

me teda jednosudovy moc neuchvatily.
jak nejsou michany se starsima rocnikama, tak sou takovy ostry.
(teda je pravda, ze sem ochutnavala jen dve)

To jsem chtěl napsat, ale nakonec na to zapomněl: kdybys někdy chtěl kupovat silnou whisku, tak doporučuju vyhledávat nějaký takový, který maj třeba 53,4 %, nikoli 50 %, protože na ty první nikdo nijak nesahal. Kulatý číslo vypadá podezřele a s velkou pravděpodobností bude buď zaokrouhlenný nebo ta whiska na něj doladěná. Zlomky a desetinný čárky indikují opravdu stočenou uisku ze sudu tak, jak byla.

Single cask znamená, že ta whiska je z jednoho jedinýho sudu, tj. když máš dvě flašky stejný single cask whisky, lišící se číslem flašky o pár stovek, tak je vysoce pravděpodobný, že jsou z různejch sudů, takže ta flaška, která byla ze sudu blíž u okna, bude teoreticky chutnat trochu jinak než ta, která byla ze sudu uprostřed sklepa, kde pod ním ležely pochcaný koňský hobliny. To je single cask. A ano, druhotně bejvaj tyhle whisky i cask strength, ale to s tím nesouvisí. Single cask je další stupeň v nárůstu kvality (lepší je spíš použít slovo osobitosti), protože je to ještě míň míchání a tudíž průměrování chutí.

Teď se při aktualizaci Nastěnky navíc dívám, že kdybych nebyl blbý, tak jsem si tu definici "cask strength" mohl najít v rámci dalšího slovníku na ní. Ale to tvoje vysvětlení bylo přeci jen takové lidštější a košatější. ;)

MACHALIK: Za to vysvětlení Connemary díky.

Jak jsem tak teď hledal něco ke Kilbeggan, našel jsem The A to Z of Irish Whiskey, kde se o cask strength praví následující:
A whiskey bottled without further dilution after maturation.
When newly made spirit is filled into casks it typically has an alcoholic strength of over 60% ABV. During maturation the water and alcohol will evaporate at different rates so the strength will change somewhat. When bottling, the whiskey is diluted to the desired level for sale, say 40% ABV.
A cask strength whiskey is one that has been bottled without the final dilution stage. So if it was 57.1% in the cask after 10 years maturation, it will be 57.1% in the bottle too.
Note that cask strength does not imply single cask. It's also possible that a very small amount of water is added to reduce strength slightly to a consistent and repeatable level.

A pak je na těch stránkách také Irish Whiskey Explorer, tj seznam všech možných irských včetně odkazu na jejich hodnocení Whisky Magazine.

Objevil jsem také něco málo česky psaného o Kilbeggan Finest.

DEMONOFANARCHY: Ano, tohle je tzv. francouzský způsob pití. Francouzské absinthy byly výrazně hořčí než původní švýcarské, proto se doslazovaly. Švýcarský absinth se jen ředí, ale nedoslazuje.

MACHALIK: Ne, euronormu jsem neadaptoval, řídím se čistě podle pocitu: když cítím, že whisky bere "do masa" a že mi otupuje vnímání chuti, tak ji buď jemně naředím, nebo odložím na později. Proces, který se Ti odehrává v poloplné láhvi je vlastně také "ředění", akorát přirozeně probíhající tím, že se odpařují eterické složky a alkoholová pára.

Pokud jde o absinth, tak jsem halt konzervativní. Mám pár svých oblíbených malovýrobců ve "vlasti absinthu" údolí Val-de-Travers a piju ho stejným způsobem, jako oni. ;)

Kapitulace.
Jdu spát :)

Nové informace! Bezva.
Vodu si kvůli tomu do uisky lejt nezačnu, ale díky :)

Zajímalo by mě, jak pil absinth třeba Voltaire, jestli taky na ledu.
Ale budiž, já ho nepiju, snad jednou za čas vyjímečně pernot.

Vlk: Connemara je jediná whiskey v Irsku, kde se používá sušení nad spalovanou rašelinou, tj. tím ovsem prostupuje kouř stejně jako ve Skotsku. Všechny ostatní se suší bez kouře a proto jsou charakteristicky květinový, tahle připomíná skotskou, má kouř. Je to taková rarita mezi irskejma. Bohužel, díky téhle vlastnosti ji člověk automaticky srovnává se skotskejma, kde samozřejmě pohoří. Když chceš kouřovou whisku, není důvod pít Connemaru, a když chceš irskou, tak taky není důvod pít Connemaru. Navíc je taková docela sprostá - jako kraj Connemara. Nic zásadního proti ní, v Clifdenu jsem si ji rád dal, patřila k věci, je to takový drsný chlapský pití, ale doma bych ji asi nekupoval. Ostatně je to třeba věcí určení než kvality. Do deštivé Connemary se možná hodí víc než vyšolichanej Midleton.

Jinak Kilbeggan ani další takový ty menší irský palírny neznám, takže nevylučuju, že tam nemůže být nějakej utajenej skvost. Ale podle mě by byl hodně drahej a vědělo by se o něm. Spíš půjde najít nějaká zajímavost jako ty tři silný Bushmillsy. Dej pak vědět, cos koupil a jak chutná.

Gobers: Inu... :/
Buď mám výrazně odolnější jazyk nebo ty máš výrazně citlivější jazyk. Anebo jsi možná nepil dobrou silnou whisky, ale jen patoky, které otupují senzorické jemnosti. Já nic takovýho nezaznamenal, akorát ty ředěný pití jsou prostě ředěný. Ředíš i ředěný whisky nebo jsi adoptoval čtyřicetoprocentní euronormu jako tu správnou alkoholičnost? Proč ne 30 %?

Víno bych do toho netahal a ředění absinthu 1:5 mi přijde jak "rád jezdím rychle, ale nesmí pískat gumy". No offense, proti gustu.

MACHALIK: Navíc je to barbarství.

Inu... když myslíš. ;-) Nechci s Tebou polemizovat, protože mám pocit, že jde o rozdíl v přístupu, přičemž oba náhledy jsou samy o sobě oprávněné. Záleží na tom, co chceš a co preferuješ. Máš-li rád vysokooktanové whisky ze sudu, budiž Ti to přáno. Souhlasím s tím, že tak dostáváš vyšší koncentraci chuti, buketu a pod., nicméně daní za to je řekněme ztráta jisté senzorické jemnosti pro cokoliv méně intenzivního. Já třeba kromě whisky rád piju i koňak, armaňak, víno a podobně. Proto mi vyhovuje větší - jak bys Ty asi řekl - čajíček, protože mi, řeknu-li to nadsazeně, na týden neumrtví jazyk.
To máš klasicky třeba s absinthem... znám lidi, kteří ho pijou neředěný. Proti gustu... Já si klidně takový 70 procentní absinth naředím i v poměru 1:5 a jsem spokojený.

Paráda, smysl to dává a jak. Dokonce jsem se i zasmál. ;)

Mimochodem, teď se dívám, že Connemara, kterou nedoporučuješ, je od Cooley Distillery (mají tam v nabídce i cask strength 60 %), které zastřešují i Kilbeggan, a ta mi právě zatím z těch irských blended whiskey, co jsem pil (a že jich zas tak moc nebylo), chutnala nejvíc, resp. přišla mi nejvýraznější a nejzajímavější co do chuti. Ale tady to bude spíše o tom, že ta palírna má skoupeno více různých menších výrobců, takže každá ta značka může být o něčem jiném..

Asi ale dám na tvou radu a vyzkouším tu Bushmills..

S irskýma je to těžký. Zaprvé to jsou většinou blended whiskey, nejsou to maltky. V irsku se to víc míchá. Zadruhé jsou si dost podobný charakterem (až třeba na Connemaru, ale tu beztak moc nedoporučuju), takže tam nenajdeš takovou paletu chutí jako mezi skotskejma. Zatřetí jejich málo. Skotskejch je jak naseto.
Irský, jak víš, jsou obecně lehký, květinový, já jim říkám "chladný" whiskey, protože v puse tak nějak nehřejou. Některý skotský, jak už jsem psal, jsou vysloveně pocitově teplý, ohřejou ti hubu zevnitř, vnímáš je celou hlavou. Irský takhle moc nefungujou, jsou v puse a v nose a jsou chladný. A protože je v irsku obecně chudší výběr, tak mluvím většinou o skotských.

Každopádně o nejlepší irskou se podle mě dělí dva výrobci - Jameson a Bushmills - všichni ostatní jsou více či méně rubbish. Pokud máš rozpočet kolem litru, tak kup Bushmills 10 yo, to je takovej ten zelenej v kartonu s víčkem. Dle mě velmi, velmi dobrá uisky za tuto cenu, vydrží hrozně dlouho na jazyku a vůbec ničím nevadí. Na mým osobním žebříčku irskejch skoro konkuruje předraženýmu Midletonu (což je topmodel Jamesona), kterej ji sice v mnoha parametrech překonává, ale kupř. v držení v puse zklamává, Busmills si užiješ i po polknutí. Kdyby ses chtěl rozšoupnout, tak jdi do Bushmills 16 yo.

Další důvod, proč se o irský tak nezajímám, je, že v Irsku nemají cask strength - všechno to jsou čtyřicítky. Jedinej Bushmills (a já ho mám vlastně ze všech irských nejradši, podle mě je to jediná solidní destilerka tam) měl svýho času tři modely, byly to nějaký 50+ %, a byly zraný v sudech po rumu, portským a bourbonu, co si pamatuju, a ty jsou dneska prakticky nesehnatelný. Byly vyrobený na zakázku pro jistej německej whisky klub fandů Bushmills a je jich jen pár stovek lahví. Jsou ve dvou vydáních, jedna má takovou barevnou etiketu, ta bylo pro ty němce, a pak si v Bushmillsu nechali sud pro sebe a stočili to trochu jinejch lahví, ale je to to samý, a to se prodávalo do světa. Ale co chci říct: s kámošem se nám jednou na eBay podařilo jednu tuto vydražit, říkali jsme si, silnej bušmils, to bude bomba, kvítkovej bujón rozpuštěnej v puse a v nose - byla to ta bourbonová - a zajímavý bylo, že to nebylo vůbec dobrý. Navzdory relativně nízkým procentům (skotský cask strength mají až 60 %, toto mělo 51, myslím) to štípalo v hubě jak kurva a nedalo se to pít. Kámoš to pak drtil snad rok a stejně to moc nepomohlo. Říkali jsme jí spalovač mrtvol. Poslední doušky jsme dopili letos v létě, kdy tam bylo pár cm ode dna a stálo to půl roku netknutý ve špajzu. To už šlo pít, ale chuťovej zážitek nebyl kdovíjakej. Moje teorie je, že jak to nemají standardně v nabídce, tak udělali pokus a vypálili to, ale zůstalo jim tam hrozně moc takovýho toho nízkýho alkoholu, teď si nevzpomenu, jak se mu říká, ale zkrátka toho, co se dává dopryč multinásobnou destilací.

Tady jsem je našel na Googlu (aspoň dvě z těch tří):
http://www.forpeatsake.com/Bushmills/Bushmills+Rum+Cask+14+Years+Old/1
http://www.forpeatsake.com/Bushmills/Bushmills+Bourbon+Barrel+Single+Cask/1

Někdy si pohrávám s myšlenkou, že bych zkusil pro sebe na eBay koupit tu rumovou, to by mohla bejt zajímavá kombinace, a taky jsem větší drsňák než ten kámoš, ale kdyby to mělo pálit podobně jak ta minulá, tak to nestojí za to. Ona se stejně už nesežene.

Ještě by mohla být zajímavá tato: Bushmills 400 Years Anniversary, má 46 % a je to jakože výroční, ale je blended a ne kdovíjak drahá, takže by to taky mohla bejt bezpohlavní nuda. Spíš bych řekl srát na ni. Cenově srovnatelná 16 yo bude stoprocentně jinde.

No a pak je tady ještě Jameson (když nepočítám Midleton) a tam by se možná nechal sehnat 18, ale určitě ne do litru. To je ta uiska, co jsem kupoval té koc na tataráku - dával jsem ti ochutnat? Je příjemnej, ale neshledávám na něm nic až tak moc speciálního. Když už Jamesona, tak rovnou Midleton, aspoň tak to mám já. Ale dost se od sebe liší jednotlivý ročníky a stojí to nesmyslný peníze vzhledem k tomu, co to nabízí. Takže s irskou to je těžký.

Nedoporučuju Connemaru, Green Spot, Tullamore, Powers, Old Paddy, ostatní neznám. Zajímavá je Red Breast 15 yo, ale ta už se nedá sehnat a vlastně její cena byla především v malým množství flašek a v tom, že už nikdy nebude. Letos už ji nekoupíš si myslím, loni stála stovky Euro, předtím byla levnější. Jak dobíhala, tak zdražovala. Chuťově byla dobrá, ale kdovíjakej zázrak se nekonal, Midleton je podle mě lepší. Kdybys šel do toho kšeftu na Svoboďáku, tak si nech nalít (jestli budou mít) tuto 12 yo Red Breast, je příjemná a levná (ačkoli tam ti budou tvrdit, že to je hogofogo whiskey a budou ji mít drahou). U téhle bys měl aspoň pocit, že nepiješ bušmils nebo džemesna, který jinak pijou úplně všichni a je to běžně dostupná komerce. Ale v souhrnu jsou to stejně jediný dvě, co se vyplatí kupovat. Snad (snad) ještě Red Breast.

Dává to smysl?

Díky moc za vysvětlení pro neználky! (Hodím to pro jistotu na Nastěnku.) A když už jsi u těch tipů, neměl bys tam nějaký i pro (dosavadního) milovníka irské whiskey? Nejlépe něco, co si budu moct koupit v Brně na Svoboďáku, a cena nebude smrtící, tj. tak kolem toho litru..

Nebo je to tak, že skotská je obecně lepší než irská/ostatní? Bo je to náhoda, že doporučuješ samé skotské?

Ten je peklo. Mně vůbec nechutná. Pepř a hořčina. Nechutná ani dalším dvěma kámošům, se kterejma provozujeme whiskoníček na zhruba té úrovni, jako jsem popsal. Ale pak mám ještě další dva kámoše, kterým chutná hodně - jednomu z nich jsem dal tu svoji flašku, kterou jsem nebyl schopnej vypít. Tihle další dva ale do toho tolik neinvestujou, resp. peníze v tom maj asi stejný, ale hrnou to spíš na množství - jednou za čas sednou do auta a jedou do duty free shopu do Hatí a tam nakoupí tyhlety základní Taliskery a Laphroaigy a Jury a Bowmory okolo šesti set až litru za flašku, všechno 8-12 years old, a pak to pijou. Já radši koupím jednu slušnou flašku než čtyři průměrný. Každopádně jmenovitě Talisker 10 yo a pak taky Jura 12 yo mně osobně vysloveně vadí. Talisker mi nechutná a Jura mi smrdí. Vůči ostatním průměrnějším uisky nemám žádný speciální výhrady, jen tyhle dvě, co si teď vzpomínám, si se mnou nesedly. Znám je právě z návštěv u těchto dvou kamarádů.

Kdybych já měl doporučit zástupce entry level maltky, tak by to byla 12 yo Bowmore, to je takovej solidní základ. Ale ten Deanston je lepší podle mě.

Ještě jak jsem mluvil o cask strength, tak bacha na to nakupování jen dle procent alkoholu. Udělám příklad na Bowmore, když je teď mám otevřený:

- Bowmore cask strength 56 % - 1 l za 45 liber - tu bych rozhodně nekupoval. Ta bude tvrdá, štiplavá v nose a asi se do ní fakt bude muset lít ta voda, čímž se jí však nepomůže, akorát to půjde snáz vypít. Bude to placatá alkoholická whisky.
- Bowmore 16 yo cask strength myslím 54 % ze sudu po sherry, 0,7 za 60 liber - ta je úžasná! Hrozně dobrý pití, rozhodně doporučuju. Bohatá a silná whisky, u které máte pocit, že je o dva stupně Celsia teplejší, než opravdu je. Na webu mají sílu 43 %, ale to je chyba. Spolu s touhle ještě Bowmore dělala to stejný z bourbonovýho sudu, tam už ty procenta mají správně, a ještě existovala třetí verze ze sudu po portským. To byla taková podobná svatá trojice jako ty Auchentoshany. Koukám, že už taky nejde sehnat. Ale má ji němec ve svým obchodě, dole na stránce jsou všechny tři ty cask strength Bowmory. Měl jsem je všechny, jsou úžasný.
- Bowmore Voyage a Bowmore Claret, opět obojí cask strength, 0,7 l za 150 liber. Ty budou ohromný. Neznám je, ale znám whisku po víně od jinejch značek a představuju si, že tady to bude spojený s tím islayským kouřem a jódem a bude tp úplně luxusní, červeně bohatý pití. Tyhle se daj na eBay pořídit okolo 100 EUR.

Všechno jsou to cask strength, ale i tam se dají najít stupně kvality. Nepochopte mě teda tím pádem tak, že jak je to silný, tak je to dobrý.