Ten je peklo. Mně vůbec nechutná. Pepř a hořčina. Nechutná ani dalším dvěma kámošům, se kterejma provozujeme whiskoníček na zhruba té úrovni, jako jsem popsal. Ale pak mám ještě další dva kámoše, kterým chutná hodně - jednomu z nich jsem dal tu svoji flašku, kterou jsem nebyl schopnej vypít. Tihle další dva ale do toho tolik neinvestujou, resp. peníze v tom maj asi stejný, ale hrnou to spíš na množství - jednou za čas sednou do auta a jedou do duty free shopu do Hatí a tam nakoupí tyhlety základní Taliskery a Laphroaigy a Jury a Bowmory okolo šesti set až litru za flašku, všechno 8-12 years old, a pak to pijou. Já radši koupím jednu slušnou flašku než čtyři průměrný. Každopádně jmenovitě Talisker 10 yo a pak taky Jura 12 yo mně osobně vysloveně vadí. Talisker mi nechutná a Jura mi smrdí. Vůči ostatním průměrnějším uisky nemám žádný speciální výhrady, jen tyhle dvě, co si teď vzpomínám, si se mnou nesedly. Znám je právě z návštěv u těchto dvou kamarádů.

Kdybych já měl doporučit zástupce entry level maltky, tak by to byla 12 yo Bowmore, to je takovej solidní základ. Ale ten Deanston je lepší podle mě.

Ještě jak jsem mluvil o cask strength, tak bacha na to nakupování jen dle procent alkoholu. Udělám příklad na Bowmore, když je teď mám otevřený:

- Bowmore cask strength 56 % - 1 l za 45 liber - tu bych rozhodně nekupoval. Ta bude tvrdá, štiplavá v nose a asi se do ní fakt bude muset lít ta voda, čímž se jí však nepomůže, akorát to půjde snáz vypít. Bude to placatá alkoholická whisky.
- Bowmore 16 yo cask strength myslím 54 % ze sudu po sherry, 0,7 za 60 liber - ta je úžasná! Hrozně dobrý pití, rozhodně doporučuju. Bohatá a silná whisky, u které máte pocit, že je o dva stupně Celsia teplejší, než opravdu je. Na webu mají sílu 43 %, ale to je chyba. Spolu s touhle ještě Bowmore dělala to stejný z bourbonovýho sudu, tam už ty procenta mají správně, a ještě existovala třetí verze ze sudu po portským. To byla taková podobná svatá trojice jako ty Auchentoshany. Koukám, že už taky nejde sehnat. Ale má ji němec ve svým obchodě, dole na stránce jsou všechny tři ty cask strength Bowmory. Měl jsem je všechny, jsou úžasný.
- Bowmore Voyage a Bowmore Claret, opět obojí cask strength, 0,7 l za 150 liber. Ty budou ohromný. Neznám je, ale znám whisku po víně od jinejch značek a představuju si, že tady to bude spojený s tím islayským kouřem a jódem a bude tp úplně luxusní, červeně bohatý pití. Tyhle se daj na eBay pořídit okolo 100 EUR.

Všechno jsou to cask strength, ale i tam se dají najít stupně kvality. Nepochopte mě teda tím pádem tak, že jak je to silný, tak je to dobrý.

Jinak, když už jsem tady, bacha na míchaný drahý whisky. Onehdá jsme si s kámošem ve Skotsku koupili jakousi snad třicetiletou nebo čtyřiadvacetiletou whisku, vypadala luxusně jak sviňa, flaška velká a krásná, jmenovala se Scottish Leader a působila vůbec důležitě, koupili jsme ji v destilerce Deanston, kde ji dělají, a stála přes 40 liber, co se pamatuju, a bylo to takový peklo, že jsme nevěděli, co s ní. Povinně jsme ji nosili v placačce po horách a vypíjeli a dávali si panáka večer, abychom ji nemuseli vylít. Děs běs. Já bych po téhle zkušenosti nevěřil už ani modrýmu Johniemu.

Naopak mám pro vás tip na naprosto skvělou levnou maltku, která si na nic nehraje, je příjemná a svoje a má lehce medovou chuť a strašně dobře se pije. Je to tenhle 12 yo Deanston a v Brně jsem ho kupoval kámošovi k narozeninám na Svoboďáku za 960 korun. Stejná destilerka, která dělá ten Scottish Leader, ale tohle je jejich vlastní maltka a je úžasná. Pozor, nesplést s tímhle 12 yo Deanstonem, to je řeďák a nebude tak charakteristickej a dobrej. Kdyby někoho zajímal rozdíl, tak může koupit obě, ostatně jsou levný, a udělat si názor na ředěnou vs. neředěnou uisky sám. Machalíkův tip. Neznám žádnou takhle levnou dobrou whisku.

Někdy bych hrozně rád ochutnal něco jako cask strength koňak, ale nejsem schopen nikde žádnej objevit. Mám doma Hennessy XO (40 %, nejvyšší komerčně dostupný Hennessy) a i blbej Midleton (irská, 40 %) je výraznější a lepší; dát si koňak je dobrý, ale když si před ním člověk dá i byť jen ředěnou sladkou moučníkovou irskou, tak pak ten koňak už nějak nefunguje. Pít ho po jakékoli cask strength je úplná ztráta času (což ostatně i ten Midleton, i když stojí 125 EUR). Ale obecně mi koňak chutná, takže bych si někdy hrozně rád sáhnul na nějakej 55 % sudovej. Ale vůbec se v koňacích nevyznám, čili k tomu nejspíš nikdy nedojde.

Jinak levnej způsob, jak nakoupit uisky, je buď na tom serveru dole, když nakupuješ víc flašek ve více lidech, tak se ti pěkně rozloží poštovný. Alle jenom některý jsou levný, jiný jsou drahý, chce to porovnávat. Já nakupuju nejvíc tam, protože maj v zásobě věci, který už nikdo jinej nemá, ani destilerky. Třeba Auchentoshat 17 yo cask strength ze sudu po bordeaux měli letos na jaře už jenom tam, nikde jinde. Měli jich posledních několik set lahví, teď už jsou koukám vyprodaný, zbyly jen 16 yo bourbon a 18 yo sherry. Spolu s tou 17kou to tvořilo nádhernou trojici whisek. Měl jsem celkem dvě sady těchto. Až dopiju tu druhou, tak už tu 17ku asi nikdy neochutnám.

Další shop, kde občas nakupuju, je http://www.finlayswhiskyshop.de, ale ten nemá tak raritní věci. Ale občas je levnější.

No a samozřejmě nejlevnějším zdrojem je eBay, tam se daj nakoupit flašky za polovinu i dvě třetiny ceny a daj se tam sehnat i ty úplně nejvzácnější kousky. Kupř. moje první edice těch tří Auchentoshanů byla z eBay, až druhá byla ze kšeftu.

Dostal jsem z tebe chuť na panáka jak sviňa :/

Cask strength = sudová síla = uisky stočená ze sudu rovnou do flašek bez filtrace a ředění destilkou. Běžný whisky, co koupíš ve kšeftě, mají 40 % alkoholu, někdy 43 a některý dokonce i vyjímečně 46 (to je případ Taliskeru 10 yo), ale úplná většina je na 40. Je to snad i nějakej zákon EU nebo co. Koňaky jsou 40, rumy jsou 40, vodky jsou 40, všechno je 40. Vyrábí se tak, že se vezme whiska ze sudu a nalije se do ní voda, aby měla homologovanou voltáž, a zašpuntuje se to do flašek a posílá do Evropy. Cask strength jsou whisky rovnou z toho sudu, maj 48+ %. Typicky se to pohybuje mezi 51 a 55 %. Je to silnější vůní, chutí i alkoholem, je to koncentrovaná chuť. Po zvyknutí si na cask strength modely ti už obyč uiska tak nechutná, protože je prostě řídká a nevýrazná. Čekáš chlapský pití a dostaneš moučník. V případě většiny whisek navíc docela špatnej moučník.
Koukni se na http://www.thewhiskyexchange.com/ na pár uisek. Třeba Auchentoshan nebo Bowmore nebo Benromach nebo Highland Park nebo Springbank dělají skvostný věci. Většinou jsou to různý omezený edice pár tisíců flašek z různejch sudů, třeba Bowmore Claret se dělá v sudech po burgundským nebo Auchentoshan 18 yo je ze sudu po portským atakdále. Flaška těchto whisky stojí okolo dvou až čtyř tyček, podle toho, co nakoupíš (dá se sehnat i skvostný pití za patnáct set třeba ale, nemusíš nutně hned to úplně zavrhnout, kdybys neměl love), a je to úplně jiná třída než běžně dostupný věci ve kšeftě. Ale pozor, vysloveně levný cask strength nejsou moc dobrý, ty jsou prostě jen silný a je to špiritus.
Já osobně jednou dvakrát za rok nakoupím ze pět flašek tohohle a pak je postupně vypíjím všechny zaráz a trvá mi rok i dýl, než je všechny vypiju, přičemž prakticky celou dobu je mám na chuťové špici. Po jedné se to nakupovat nevyplatí, to zahučí moc rychle a nestihne dojít k tomu uvolňovacímu efektu.

Vodu bych do whisky nikdy nelil, nota bene do silné. Lidi říkají, jak se otevře ta chuť, ale hovno, prostě se to úplně obyčejně zředí. Navíc je to barbarství.

A můžeš mi, jako neználkovi, ještě nějak česky a hezky vysvětlit, co to přesně znamená 'cask strength', a čím se liší od ostatních whisky?

Je dulezity, co pijete, na Taliskeru 10 yo nebo podobne tride neni poznat nic, to je furt stejnej pepr. Nejmarkantnejsi je to u cask strength whisek.

MACHALIK: zajímavý ... to zkusím vysledovat :)

Hm, zajímavé..

Po otevření bejvá uiska leckdy trochu ostrá nebo špiritózní, hlavně cask strength (já nic jinýho už skoro nepiju, ty čtyřicítky jsou ředěný už z výrobny a mají půl chuti), takže jí prospěje, když se trochu nadechne, aby se ztratila ta čerstvost. Chuť whisky se v průběhu jedné láhve mění a má na to vliv čas a poměr kapaliny/vzduchu ve flašce, co jsem vypozoroval. Je to jak gaussova křivka, whiska je v nejlepší kondici od nějakých pěti centimetrů pod rozšířením pod hrdlem až do nějakých pěti cáků ode dna. Pak už zase začíná slábnout. Ale důležitej je čas, takže flaška vyslopaná za týden nemá možnost se proměnit a probudit. U mě doma flaška vydrží průměrně tři měsíce až třičtvrtě roku, a první a poslední měsíc to málokdy je tak dobrý, jako uprostřed láhve.
Jinak je skladuju normálně ve špajzu. Teplota, není-li nějaká nesmyslná, nehraje si myslím roli.

MACHALIK: Proč právě okolo středu flašky?

Mimochodem, jak uchováváte (ne)otevřené láhve s whisk(e)y? Stejně jako u vína v chladu nebo při pokojové teplotě? Nebo teplota nehraje roli?

Uisky neředit, a cask strength už vůbec ne! Jestli štípe, tak postupem flašky určitě přestane, často se uiska potřebuje "nadechnout". Chce jí to dát čas, ne do ní lít vodu. Nejlepší uiska je většinou okolo středu flašky.

STEPNI_VLK: Tak tedy vysvětlení: kvalitní whiskey (velmi přibližně řečeno single malt a sem tam i lepší kupáže) piju zásadně samotnou bez vody a bez ledu. Maximálně pokud má whisky např. vyšší procento alkoholu, tak jí velmi mírně naředím chuťově neutrální vodou stejné teploty, aby byla lépe cítit chuť.
Když se mi někdy stane, že piju whisky prostřední kvality, tak většinou s ledem.

Teď koukám, že mi zase na myši zůstal přilepený jiný odkaz. :) Tak pro veliký úspěch ještě jednou, a tentokrát už pravá Whisky in the Jar..

Dáme si jednu hymnu, než to tu úplně umře: Whiskey in the Jar. :)

Teď právě dočítám Konec světa & Hard-boiled Wonderland od Murakamiho, kde se to whisky jen hemží, a doma zrovna ani kapka. Ach jo, ďas aby to spral!

Mimochodem, hlavní hrdina ji prakticky pořád pije "on the rocks". Dokonce se v jednom místě vyjadřuje následovně:
Pro ukrácení nudy to ale bylo ideální a já si ty plakáty prohlédl po řadě všechny. Což mě po posledním patnáctém přivedlo k poznání, že nejkrásnější pohled, co se alkoholických nápojů týče, je docela určitě na whisky s ledem. Jednoduše řečeno, dobře to na fotografiích vypadá. Do velké sklenice se širokým dnem se hodí tři čtyři kostky ledu a na ně se nalije jantarová, hustá whisky. Než pak led začne tát a bělavá voda se začne mísit s jantarovou barvou whisky, na okamžik po ní plave. Což vypadá doopravdy pěkně. Když jsem se podíval líp, zjistil jsem, že většina fotografií whisky na plakátech je právě on the rocks. S vodou to jaksi není na pohled ono a neředěná whisky je nudná až běda.

Jak ji nejraději pijete vy? A jak jste se k tomu propracovali? Přes zkoušení, radu profíka, oblíbenou scénu z filmu či knihy, nebo nějak úplně jinak?

LOOP_ONE: Japonci jsou fajn, Nikka mi tedy sedí víc než Suntory / Yamazaki... ale tady se to blbě shání :)

AD sepsal jsem (pro lidi tady asi ne moc objevný) postup výroby whisky ve Skotsku a na Islay především z balíkem fotek, kdyby to někoho zajímalo :o)
http://www.jizni-svah.cz/2009/05/ze-zivota-whisky-v-obrazech-dil-i.html

pil někdo ardmore?? vyhlížím nějakou novou lahev a tato je ve výběru
(http://www.ardmorewhisky.com/Ourwhisky/tasting_notes.aspx)

loop: jamazaki sem pila a teda za tu cenu nic moc.

Ten server je dobrej, jen tam jsem objevil některý raritní kousky, který jinde už nejdou sehnat, jedině na eBay. Doporučuju.