MACHALIK: Za to vysvětlení Connemary díky.

Jak jsem tak teď hledal něco ke Kilbeggan, našel jsem The A to Z of Irish Whiskey, kde se o cask strength praví následující:
A whiskey bottled without further dilution after maturation.
When newly made spirit is filled into casks it typically has an alcoholic strength of over 60% ABV. During maturation the water and alcohol will evaporate at different rates so the strength will change somewhat. When bottling, the whiskey is diluted to the desired level for sale, say 40% ABV.
A cask strength whiskey is one that has been bottled without the final dilution stage. So if it was 57.1% in the cask after 10 years maturation, it will be 57.1% in the bottle too.
Note that cask strength does not imply single cask. It's also possible that a very small amount of water is added to reduce strength slightly to a consistent and repeatable level.

A pak je na těch stránkách také Irish Whiskey Explorer, tj seznam všech možných irských včetně odkazu na jejich hodnocení Whisky Magazine.

Objevil jsem také něco málo česky psaného o Kilbeggan Finest.

MACHALIK: Ne, euronormu jsem neadaptoval, řídím se čistě podle pocitu: když cítím, že whisky bere "do masa" a že mi otupuje vnímání chuti, tak ji buď jemně naředím, nebo odložím na později. Proces, který se Ti odehrává v poloplné láhvi je vlastně také "ředění", akorát přirozeně probíhající tím, že se odpařují eterické složky a alkoholová pára.

Pokud jde o absinth, tak jsem halt konzervativní. Mám pár svých oblíbených malovýrobců ve "vlasti absinthu" údolí Val-de-Travers a piju ho stejným způsobem, jako oni. ;)

Vlk: Connemara je jediná whiskey v Irsku, kde se používá sušení nad spalovanou rašelinou, tj. tím ovsem prostupuje kouř stejně jako ve Skotsku. Všechny ostatní se suší bez kouře a proto jsou charakteristicky květinový, tahle připomíná skotskou, má kouř. Je to taková rarita mezi irskejma. Bohužel, díky téhle vlastnosti ji člověk automaticky srovnává se skotskejma, kde samozřejmě pohoří. Když chceš kouřovou whisku, není důvod pít Connemaru, a když chceš irskou, tak taky není důvod pít Connemaru. Navíc je taková docela sprostá - jako kraj Connemara. Nic zásadního proti ní, v Clifdenu jsem si ji rád dal, patřila k věci, je to takový drsný chlapský pití, ale doma bych ji asi nekupoval. Ostatně je to třeba věcí určení než kvality. Do deštivé Connemary se možná hodí víc než vyšolichanej Midleton.

Jinak Kilbeggan ani další takový ty menší irský palírny neznám, takže nevylučuju, že tam nemůže být nějakej utajenej skvost. Ale podle mě by byl hodně drahej a vědělo by se o něm. Spíš půjde najít nějaká zajímavost jako ty tři silný Bushmillsy. Dej pak vědět, cos koupil a jak chutná.

Gobers: Inu... :/
Buď mám výrazně odolnější jazyk nebo ty máš výrazně citlivější jazyk. Anebo jsi možná nepil dobrou silnou whisky, ale jen patoky, které otupují senzorické jemnosti. Já nic takovýho nezaznamenal, akorát ty ředěný pití jsou prostě ředěný. Ředíš i ředěný whisky nebo jsi adoptoval čtyřicetoprocentní euronormu jako tu správnou alkoholičnost? Proč ne 30 %?

Víno bych do toho netahal a ředění absinthu 1:5 mi přijde jak "rád jezdím rychle, ale nesmí pískat gumy". No offense, proti gustu.

MACHALIK: Navíc je to barbarství.

Inu... když myslíš. ;-) Nechci s Tebou polemizovat, protože mám pocit, že jde o rozdíl v přístupu, přičemž oba náhledy jsou samy o sobě oprávněné. Záleží na tom, co chceš a co preferuješ. Máš-li rád vysokooktanové whisky ze sudu, budiž Ti to přáno. Souhlasím s tím, že tak dostáváš vyšší koncentraci chuti, buketu a pod., nicméně daní za to je řekněme ztráta jisté senzorické jemnosti pro cokoliv méně intenzivního. Já třeba kromě whisky rád piju i koňak, armaňak, víno a podobně. Proto mi vyhovuje větší - jak bys Ty asi řekl - čajíček, protože mi, řeknu-li to nadsazeně, na týden neumrtví jazyk.
To máš klasicky třeba s absinthem... znám lidi, kteří ho pijou neředěný. Proti gustu... Já si klidně takový 70 procentní absinth naředím i v poměru 1:5 a jsem spokojený.

Paráda, smysl to dává a jak. Dokonce jsem se i zasmál. ;)

Mimochodem, teď se dívám, že Connemara, kterou nedoporučuješ, je od Cooley Distillery (mají tam v nabídce i cask strength 60 %), které zastřešují i Kilbeggan, a ta mi právě zatím z těch irských blended whiskey, co jsem pil (a že jich zas tak moc nebylo), chutnala nejvíc, resp. přišla mi nejvýraznější a nejzajímavější co do chuti. Ale tady to bude spíše o tom, že ta palírna má skoupeno více různých menších výrobců, takže každá ta značka může být o něčem jiném..

Asi ale dám na tvou radu a vyzkouším tu Bushmills..

S irskýma je to těžký. Zaprvé to jsou většinou blended whiskey, nejsou to maltky. V irsku se to víc míchá. Zadruhé jsou si dost podobný charakterem (až třeba na Connemaru, ale tu beztak moc nedoporučuju), takže tam nenajdeš takovou paletu chutí jako mezi skotskejma. Zatřetí jejich málo. Skotskejch je jak naseto.
Irský, jak víš, jsou obecně lehký, květinový, já jim říkám "chladný" whiskey, protože v puse tak nějak nehřejou. Některý skotský, jak už jsem psal, jsou vysloveně pocitově teplý, ohřejou ti hubu zevnitř, vnímáš je celou hlavou. Irský takhle moc nefungujou, jsou v puse a v nose a jsou chladný. A protože je v irsku obecně chudší výběr, tak mluvím většinou o skotských.

Každopádně o nejlepší irskou se podle mě dělí dva výrobci - Jameson a Bushmills - všichni ostatní jsou více či méně rubbish. Pokud máš rozpočet kolem litru, tak kup Bushmills 10 yo, to je takovej ten zelenej v kartonu s víčkem. Dle mě velmi, velmi dobrá uisky za tuto cenu, vydrží hrozně dlouho na jazyku a vůbec ničím nevadí. Na mým osobním žebříčku irskejch skoro konkuruje předraženýmu Midletonu (což je topmodel Jamesona), kterej ji sice v mnoha parametrech překonává, ale kupř. v držení v puse zklamává, Busmills si užiješ i po polknutí. Kdyby ses chtěl rozšoupnout, tak jdi do Bushmills 16 yo.

Další důvod, proč se o irský tak nezajímám, je, že v Irsku nemají cask strength - všechno to jsou čtyřicítky. Jedinej Bushmills (a já ho mám vlastně ze všech irských nejradši, podle mě je to jediná solidní destilerka tam) měl svýho času tři modely, byly to nějaký 50+ %, a byly zraný v sudech po rumu, portským a bourbonu, co si pamatuju, a ty jsou dneska prakticky nesehnatelný. Byly vyrobený na zakázku pro jistej německej whisky klub fandů Bushmills a je jich jen pár stovek lahví. Jsou ve dvou vydáních, jedna má takovou barevnou etiketu, ta bylo pro ty němce, a pak si v Bushmillsu nechali sud pro sebe a stočili to trochu jinejch lahví, ale je to to samý, a to se prodávalo do světa. Ale co chci říct: s kámošem se nám jednou na eBay podařilo jednu tuto vydražit, říkali jsme si, silnej bušmils, to bude bomba, kvítkovej bujón rozpuštěnej v puse a v nose - byla to ta bourbonová - a zajímavý bylo, že to nebylo vůbec dobrý. Navzdory relativně nízkým procentům (skotský cask strength mají až 60 %, toto mělo 51, myslím) to štípalo v hubě jak kurva a nedalo se to pít. Kámoš to pak drtil snad rok a stejně to moc nepomohlo. Říkali jsme jí spalovač mrtvol. Poslední doušky jsme dopili letos v létě, kdy tam bylo pár cm ode dna a stálo to půl roku netknutý ve špajzu. To už šlo pít, ale chuťovej zážitek nebyl kdovíjakej. Moje teorie je, že jak to nemají standardně v nabídce, tak udělali pokus a vypálili to, ale zůstalo jim tam hrozně moc takovýho toho nízkýho alkoholu, teď si nevzpomenu, jak se mu říká, ale zkrátka toho, co se dává dopryč multinásobnou destilací.

Tady jsem je našel na Googlu (aspoň dvě z těch tří):
http://www.forpeatsake.com/Bushmills/Bushmills+Rum+Cask+14+Years+Old/1
http://www.forpeatsake.com/Bushmills/Bushmills+Bourbon+Barrel+Single+Cask/1

Někdy si pohrávám s myšlenkou, že bych zkusil pro sebe na eBay koupit tu rumovou, to by mohla bejt zajímavá kombinace, a taky jsem větší drsňák než ten kámoš, ale kdyby to mělo pálit podobně jak ta minulá, tak to nestojí za to. Ona se stejně už nesežene.

Ještě by mohla být zajímavá tato: Bushmills 400 Years Anniversary, má 46 % a je to jakože výroční, ale je blended a ne kdovíjak drahá, takže by to taky mohla bejt bezpohlavní nuda. Spíš bych řekl srát na ni. Cenově srovnatelná 16 yo bude stoprocentně jinde.

No a pak je tady ještě Jameson (když nepočítám Midleton) a tam by se možná nechal sehnat 18, ale určitě ne do litru. To je ta uiska, co jsem kupoval té koc na tataráku - dával jsem ti ochutnat? Je příjemnej, ale neshledávám na něm nic až tak moc speciálního. Když už Jamesona, tak rovnou Midleton, aspoň tak to mám já. Ale dost se od sebe liší jednotlivý ročníky a stojí to nesmyslný peníze vzhledem k tomu, co to nabízí. Takže s irskou to je těžký.

Nedoporučuju Connemaru, Green Spot, Tullamore, Powers, Old Paddy, ostatní neznám. Zajímavá je Red Breast 15 yo, ale ta už se nedá sehnat a vlastně její cena byla především v malým množství flašek a v tom, že už nikdy nebude. Letos už ji nekoupíš si myslím, loni stála stovky Euro, předtím byla levnější. Jak dobíhala, tak zdražovala. Chuťově byla dobrá, ale kdovíjakej zázrak se nekonal, Midleton je podle mě lepší. Kdybys šel do toho kšeftu na Svoboďáku, tak si nech nalít (jestli budou mít) tuto 12 yo Red Breast, je příjemná a levná (ačkoli tam ti budou tvrdit, že to je hogofogo whiskey a budou ji mít drahou). U téhle bys měl aspoň pocit, že nepiješ bušmils nebo džemesna, který jinak pijou úplně všichni a je to běžně dostupná komerce. Ale v souhrnu jsou to stejně jediný dvě, co se vyplatí kupovat. Snad (snad) ještě Red Breast.

Dává to smysl?

Díky moc za vysvětlení pro neználky! (Hodím to pro jistotu na Nastěnku.) A když už jsi u těch tipů, neměl bys tam nějaký i pro (dosavadního) milovníka irské whiskey? Nejlépe něco, co si budu moct koupit v Brně na Svoboďáku, a cena nebude smrtící, tj. tak kolem toho litru..

Nebo je to tak, že skotská je obecně lepší než irská/ostatní? Bo je to náhoda, že doporučuješ samé skotské?

Ten je peklo. Mně vůbec nechutná. Pepř a hořčina. Nechutná ani dalším dvěma kámošům, se kterejma provozujeme whiskoníček na zhruba té úrovni, jako jsem popsal. Ale pak mám ještě další dva kámoše, kterým chutná hodně - jednomu z nich jsem dal tu svoji flašku, kterou jsem nebyl schopnej vypít. Tihle další dva ale do toho tolik neinvestujou, resp. peníze v tom maj asi stejný, ale hrnou to spíš na množství - jednou za čas sednou do auta a jedou do duty free shopu do Hatí a tam nakoupí tyhlety základní Taliskery a Laphroaigy a Jury a Bowmory okolo šesti set až litru za flašku, všechno 8-12 years old, a pak to pijou. Já radši koupím jednu slušnou flašku než čtyři průměrný. Každopádně jmenovitě Talisker 10 yo a pak taky Jura 12 yo mně osobně vysloveně vadí. Talisker mi nechutná a Jura mi smrdí. Vůči ostatním průměrnějším uisky nemám žádný speciální výhrady, jen tyhle dvě, co si teď vzpomínám, si se mnou nesedly. Znám je právě z návštěv u těchto dvou kamarádů.

Kdybych já měl doporučit zástupce entry level maltky, tak by to byla 12 yo Bowmore, to je takovej solidní základ. Ale ten Deanston je lepší podle mě.

Ještě jak jsem mluvil o cask strength, tak bacha na to nakupování jen dle procent alkoholu. Udělám příklad na Bowmore, když je teď mám otevřený:

- Bowmore cask strength 56 % - 1 l za 45 liber - tu bych rozhodně nekupoval. Ta bude tvrdá, štiplavá v nose a asi se do ní fakt bude muset lít ta voda, čímž se jí však nepomůže, akorát to půjde snáz vypít. Bude to placatá alkoholická whisky.
- Bowmore 16 yo cask strength myslím 54 % ze sudu po sherry, 0,7 za 60 liber - ta je úžasná! Hrozně dobrý pití, rozhodně doporučuju. Bohatá a silná whisky, u které máte pocit, že je o dva stupně Celsia teplejší, než opravdu je. Na webu mají sílu 43 %, ale to je chyba. Spolu s touhle ještě Bowmore dělala to stejný z bourbonovýho sudu, tam už ty procenta mají správně, a ještě existovala třetí verze ze sudu po portským. To byla taková podobná svatá trojice jako ty Auchentoshany. Koukám, že už taky nejde sehnat. Ale má ji němec ve svým obchodě, dole na stránce jsou všechny tři ty cask strength Bowmory. Měl jsem je všechny, jsou úžasný.
- Bowmore Voyage a Bowmore Claret, opět obojí cask strength, 0,7 l za 150 liber. Ty budou ohromný. Neznám je, ale znám whisku po víně od jinejch značek a představuju si, že tady to bude spojený s tím islayským kouřem a jódem a bude tp úplně luxusní, červeně bohatý pití. Tyhle se daj na eBay pořídit okolo 100 EUR.

Všechno jsou to cask strength, ale i tam se dají najít stupně kvality. Nepochopte mě teda tím pádem tak, že jak je to silný, tak je to dobrý.

Jinak, když už jsem tady, bacha na míchaný drahý whisky. Onehdá jsme si s kámošem ve Skotsku koupili jakousi snad třicetiletou nebo čtyřiadvacetiletou whisku, vypadala luxusně jak sviňa, flaška velká a krásná, jmenovala se Scottish Leader a působila vůbec důležitě, koupili jsme ji v destilerce Deanston, kde ji dělají, a stála přes 40 liber, co se pamatuju, a bylo to takový peklo, že jsme nevěděli, co s ní. Povinně jsme ji nosili v placačce po horách a vypíjeli a dávali si panáka večer, abychom ji nemuseli vylít. Děs běs. Já bych po téhle zkušenosti nevěřil už ani modrýmu Johniemu.

Naopak mám pro vás tip na naprosto skvělou levnou maltku, která si na nic nehraje, je příjemná a svoje a má lehce medovou chuť a strašně dobře se pije. Je to tenhle 12 yo Deanston a v Brně jsem ho kupoval kámošovi k narozeninám na Svoboďáku za 960 korun. Stejná destilerka, která dělá ten Scottish Leader, ale tohle je jejich vlastní maltka a je úžasná. Pozor, nesplést s tímhle 12 yo Deanstonem, to je řeďák a nebude tak charakteristickej a dobrej. Kdyby někoho zajímal rozdíl, tak může koupit obě, ostatně jsou levný, a udělat si názor na ředěnou vs. neředěnou uisky sám. Machalíkův tip. Neznám žádnou takhle levnou dobrou whisku.

Někdy bych hrozně rád ochutnal něco jako cask strength koňak, ale nejsem schopen nikde žádnej objevit. Mám doma Hennessy XO (40 %, nejvyšší komerčně dostupný Hennessy) a i blbej Midleton (irská, 40 %) je výraznější a lepší; dát si koňak je dobrý, ale když si před ním člověk dá i byť jen ředěnou sladkou moučníkovou irskou, tak pak ten koňak už nějak nefunguje. Pít ho po jakékoli cask strength je úplná ztráta času (což ostatně i ten Midleton, i když stojí 125 EUR). Ale obecně mi koňak chutná, takže bych si někdy hrozně rád sáhnul na nějakej 55 % sudovej. Ale vůbec se v koňacích nevyznám, čili k tomu nejspíš nikdy nedojde.

Jinak levnej způsob, jak nakoupit uisky, je buď na tom serveru dole, když nakupuješ víc flašek ve více lidech, tak se ti pěkně rozloží poštovný. Alle jenom některý jsou levný, jiný jsou drahý, chce to porovnávat. Já nakupuju nejvíc tam, protože maj v zásobě věci, který už nikdo jinej nemá, ani destilerky. Třeba Auchentoshat 17 yo cask strength ze sudu po bordeaux měli letos na jaře už jenom tam, nikde jinde. Měli jich posledních několik set lahví, teď už jsou koukám vyprodaný, zbyly jen 16 yo bourbon a 18 yo sherry. Spolu s tou 17kou to tvořilo nádhernou trojici whisek. Měl jsem celkem dvě sady těchto. Až dopiju tu druhou, tak už tu 17ku asi nikdy neochutnám.

Další shop, kde občas nakupuju, je http://www.finlayswhiskyshop.de, ale ten nemá tak raritní věci. Ale občas je levnější.

No a samozřejmě nejlevnějším zdrojem je eBay, tam se daj nakoupit flašky za polovinu i dvě třetiny ceny a daj se tam sehnat i ty úplně nejvzácnější kousky. Kupř. moje první edice těch tří Auchentoshanů byla z eBay, až druhá byla ze kšeftu.

Dostal jsem z tebe chuť na panáka jak sviňa :/

Cask strength = sudová síla = uisky stočená ze sudu rovnou do flašek bez filtrace a ředění destilkou. Běžný whisky, co koupíš ve kšeftě, mají 40 % alkoholu, někdy 43 a některý dokonce i vyjímečně 46 (to je případ Taliskeru 10 yo), ale úplná většina je na 40. Je to snad i nějakej zákon EU nebo co. Koňaky jsou 40, rumy jsou 40, vodky jsou 40, všechno je 40. Vyrábí se tak, že se vezme whiska ze sudu a nalije se do ní voda, aby měla homologovanou voltáž, a zašpuntuje se to do flašek a posílá do Evropy. Cask strength jsou whisky rovnou z toho sudu, maj 48+ %. Typicky se to pohybuje mezi 51 a 55 %. Je to silnější vůní, chutí i alkoholem, je to koncentrovaná chuť. Po zvyknutí si na cask strength modely ti už obyč uiska tak nechutná, protože je prostě řídká a nevýrazná. Čekáš chlapský pití a dostaneš moučník. V případě většiny whisek navíc docela špatnej moučník.
Koukni se na http://www.thewhiskyexchange.com/ na pár uisek. Třeba Auchentoshan nebo Bowmore nebo Benromach nebo Highland Park nebo Springbank dělají skvostný věci. Většinou jsou to různý omezený edice pár tisíců flašek z různejch sudů, třeba Bowmore Claret se dělá v sudech po burgundským nebo Auchentoshan 18 yo je ze sudu po portským atakdále. Flaška těchto whisky stojí okolo dvou až čtyř tyček, podle toho, co nakoupíš (dá se sehnat i skvostný pití za patnáct set třeba ale, nemusíš nutně hned to úplně zavrhnout, kdybys neměl love), a je to úplně jiná třída než běžně dostupný věci ve kšeftě. Ale pozor, vysloveně levný cask strength nejsou moc dobrý, ty jsou prostě jen silný a je to špiritus.
Já osobně jednou dvakrát za rok nakoupím ze pět flašek tohohle a pak je postupně vypíjím všechny zaráz a trvá mi rok i dýl, než je všechny vypiju, přičemž prakticky celou dobu je mám na chuťové špici. Po jedné se to nakupovat nevyplatí, to zahučí moc rychle a nestihne dojít k tomu uvolňovacímu efektu.

Vodu bych do whisky nikdy nelil, nota bene do silné. Lidi říkají, jak se otevře ta chuť, ale hovno, prostě se to úplně obyčejně zředí. Navíc je to barbarství.

A můžeš mi, jako neználkovi, ještě nějak česky a hezky vysvětlit, co to přesně znamená 'cask strength', a čím se liší od ostatních whisky?

Je dulezity, co pijete, na Taliskeru 10 yo nebo podobne tride neni poznat nic, to je furt stejnej pepr. Nejmarkantnejsi je to u cask strength whisek.

MACHALIK: zajímavý ... to zkusím vysledovat :)

Hm, zajímavé..

Po otevření bejvá uiska leckdy trochu ostrá nebo špiritózní, hlavně cask strength (já nic jinýho už skoro nepiju, ty čtyřicítky jsou ředěný už z výrobny a mají půl chuti), takže jí prospěje, když se trochu nadechne, aby se ztratila ta čerstvost. Chuť whisky se v průběhu jedné láhve mění a má na to vliv čas a poměr kapaliny/vzduchu ve flašce, co jsem vypozoroval. Je to jak gaussova křivka, whiska je v nejlepší kondici od nějakých pěti centimetrů pod rozšířením pod hrdlem až do nějakých pěti cáků ode dna. Pak už zase začíná slábnout. Ale důležitej je čas, takže flaška vyslopaná za týden nemá možnost se proměnit a probudit. U mě doma flaška vydrží průměrně tři měsíce až třičtvrtě roku, a první a poslední měsíc to málokdy je tak dobrý, jako uprostřed láhve.
Jinak je skladuju normálně ve špajzu. Teplota, není-li nějaká nesmyslná, nehraje si myslím roli.

MACHALIK: Proč právě okolo středu flašky?

Mimochodem, jak uchováváte (ne)otevřené láhve s whisk(e)y? Stejně jako u vína v chladu nebo při pokojové teplotě? Nebo teplota nehraje roli?

Uisky neředit, a cask strength už vůbec ne! Jestli štípe, tak postupem flašky určitě přestane, často se uiska potřebuje "nadechnout". Chce jí to dát čas, ne do ní lít vodu. Nejlepší uiska je většinou okolo středu flašky.

STEPNI_VLK: Tak tedy vysvětlení: kvalitní whiskey (velmi přibližně řečeno single malt a sem tam i lepší kupáže) piju zásadně samotnou bez vody a bez ledu. Maximálně pokud má whisky např. vyšší procento alkoholu, tak jí velmi mírně naředím chuťově neutrální vodou stejné teploty, aby byla lépe cítit chuť.
Když se mi někdy stane, že piju whisky prostřední kvality, tak většinou s ledem.

Teď koukám, že mi zase na myši zůstal přilepený jiný odkaz. :) Tak pro veliký úspěch ještě jednou, a tentokrát už pravá Whisky in the Jar..