Jo, málem bych zapomněl. Dnes dorazil další obyvatel mé malé Willage, tak se vám musím pochlubit. ;)

Jinak jsem si celkem pohrál s nástěnkou, odstranil zbytečný balast, jakož i nefunkční odkazy, naopak přidal některé nové a snad také vše celkově zpřehlednil. Přibyla rovněž sekce s doporučenými whisky okolo tisícovky, příp. s doporučenými blended whisky. Pokud by měl někdo pocit, že tam ještě něco chybí, sem s tím (nebo mně do pošty). Kvalitnímu chlastu zdar a whisky zvláště!

S kolegama jsme se vyhecovali a zakoupili tu novou Mysliveckou Reserve a musím říct že takhle překvapenej jsem při okoštování produkce Made in CZ ještě nebyl :) Příjemná, zakulacená chuť,vanilka, lehce nakouřená vůně, na hony daleko od benzínovýho JW Red, blíž spíš k základním řadám Dewars nebo Famous Grouse. Pardon teda že se tady zase vytahuje Myslivecká, ale docela mě to příjemně zaskočilo :)

LEFTY: zkus ji koupit jeste toho henry thomase a pak uz tady nize zminenej imperial, to je neco jeste uplne jineho...

A jestli pritelkyne fakt ma rada v tom tonicu ten GIN tak zkus ji jeste nez se toho prepije (ac to muze trvat i nekolik let) naucit neco novyho jako bud Bramble pokud je na sladky veci a nebo Gin Rickey pokud ma rada spis tu bylinkovost... nebo soury z Ginu. Bude mit variabilnejsi vyber a bude to zas trochu vic ritual to piti vecer :)

whisky review 502 - Isle Of Arran 12yo cask strength malt
http://www.youtube.com/watch?v=6Ix36kbOQuk&t=844


Tohle video není ani tak zajímavé recenzovanou whisky, jako spíše tím, že se Ralf rozkecal o cask strength. Přesněji řečeno, mluví o tom, proč do některých whisky přidává trochu vody, resp. proč jednou přidává pár kapek a jindy mnohem více. Ale nejen o tom. Je teda hodně ukecaný, ale zase to popisuje co možná nejvíce srozumitelně. Rozumíte-li anglicky, doporučuju k poslechu - video běží od času, kdy o tom začíná žvanit. Pro ty neanglicky mluvící se to pokusím v rámci možnosti převyprávět, protože mi přijde vcelku přínosné k tématu přidávat do whisky vodu nebo ne.

Na úvod Ralf varuje před doslovným přebíráním cizích úsudků o whisky. Každý má jiné vnímání vůní a chutí. Pak se rozkecá o čokoládě a jejich rozdílech mezi jednotlivými zeměmi, resp. rozdíly mezi preferencemi jednotlivých lidí pokud jde o chutě. Říká, že používáme univerzální jazyk, ale je to jazyk dojmů a interpretací. Důležité je dle něj nebrat až tak moc vážně cizí interpretace, ale zlepšovat své vlastní schopnosti interpretace.

Pak začíná mluvit o rozdílu mezi 40% a cask strength whiskami. 40% (nebo 43%) jsou připraveny k pití, není potřeba do nich přidávat vodu, pravděpodobně budou filtrované, takže se nezakalí, když do nich hodíte led, a můžete je s čímkoliv smíchat a nestarat se o vůni a chuť. Jsou prostě ředěné. A jelikož etanol je ten, kdo nese chuť/vůni whisky, ne voda, bude toho v nich logicky méně.

Oproti tomu cask strength - jako klasický příklad zmiňuje Aberlour A'bunadh nebo Ardbeg Uigeadail - poskytují větší koncentraci vůně a chuti. Také jsou ve většině případů nefiltrované a nebarvené. A reakce většiny lidí zvyklých na 40/43% whisky na ně je "panebože, to je silné, rychle přidat vodu". Ovšem co je důležité udělat, je podle něj vyvinout techniku ředění na ideální úroveň síly alkoholu pro každého z nás. Doporučuje tedy přidávat vodu postupně a dávat si na čas. Důležité je také vyzkoušet vůni neředěné whisky předtím, než do ní začneme přidávat vodu! Whisky v plné voltáži je prý podle něj něco jako anestetikum pro naše smysly. Dodává, že je spousta lidí, kteří pijí neředěnou whisky, a tvrdí, že takhle se to pije na Skotské vysočině. Což ale prostě není pravda. Je to jen a pouze osobní volba.

Ředěním/snižováním síly whisky podle něj dochází k rozvázání vazeb mezi nositeli vůně/chuti a molekulami alkoholu. Je to reverzibilní fyzikální reakce. Alkohol prostě bere molekuly vůně/chuti z dřeva a váže je. Přidáním vody spustíme opačnou reakci.

Čichat máme důkladně. Přidává jednu zajímavost: když čicháme k hraně skleničky a když čicháme doprostřed skleničky, jedná se o dva odlišné vjemy, dvě různé "čichové zkušenosti". Přijde to s praxí a pochopitelně je dobré dělat nosing oběma způsoby. S postupným přidáváním vody se postupně uvolňují další a další chemikálie nesoucí vůni a chuť. Takže je dobré nespěchat a dát tomu čas. V jedné z dalších recenzí říkal něco v tom smyslu, že čím pomaleji člověk k whisky přistupuje, tím dále dojde.