NOIZER: No vidíš, a třebas mě osobně nebaví ani Port Charlotte, ani Octomore. Octomore je pro mě vyloženě předražená marketingová mrdka, kdy i s tím kouřem je tam zoufale znát, jak ploché a nekomplexní ty whisky jsou - s výjimkou 10yo. Bez toho mega kouře by to bylo úplně tragické.
Za mě je vždycky celkem důležité a nápomocné zjistit, co přesně dotyčnému chutná. Byť samozřejmě i propití se flaškou, která mi moc nechutná, je nakonec celkem poučné. Navíc je fakt, že spousta lidí ti tvrdí, že jim chutná kouřová whiska, ale když se člověk vyptává na detaily, s čím že mají jako konkrétně zkušenost, tak z nich vypadne tak maximálně Laphroaig a Ardbeg, případně nejsou schopni říct nic. :)
Za mě jsou skvělé - i pěkně vypadající - dárky Distillers Edition verze, což jsi zmínil v souvislosti s Lagavulin. Nicméně zrovna Lagavulin DE mě zase až tak moc nepřesvědčila. Mnohem zajímavější jsou pro mě Talisker (středně kouřová) či Caol Ila (o něco více kouřová) Distillers Edition. Ale to je pořád o tom samém: sto lidí, sto chutí.
Základní Caol Ila 12yo je skvělá a málokdo ji zná (tudíž dobrý dárek). Caol Ila Moch je sladší, příjemnější a méně agresivnější na pití, ačkoli se jedná o NAS. Od Bunnahabhain je výborná základní Bunnahabhain Mòine. Bowmore je nejméně kouřová z Islay a pro mne je příznačná bezinkami a grapefruitem v chuti (není-li tedy přehlušena třeba totálním překryvem sherry): v pohodě jsou třebas 12yo či 15yo Golden & Elegant. Ty jejich sherry ze základní
core range jsou strašně "umělohmotné" v chuti a toho sherry "sirupu" je tam na můj vkus až moc.