KAREN: na to nepotrebujes obzvlastni kvalifikaci, ale mensi ostrou sekeru a neco dreveneho pod hlavu (te drubezi), chytnes ji jednou rukou zezadu jak zacinaji kridla, na podlozce (maly spalek) ji natahnes krk (ktery lezi pak na tom dreve) a druhou rukou seknes pokud mozno za hlavu. dej do toho trochu sily, aby byla jednim svihem preseknuta pater, vetsinou se nepodari hned preseknout vsechna kuze a vazivo, ale to nevadi, slepice je prakticky mrtva a nevnima. rychla, cista prace. nechas ji vycukat a doseknes tu kuzi. pak ji zvednednes za nohy, aby vybehla krev. pak ji muzes oskubat a vykuchat. u ostatni drobne drubeze je to obdobne, akorat sebou vic sijou. s krocanama je to slozitejsi, ty je dobre zabijet ve dvou, a dobre je fixovat, aby ti v horsim pripade neutekli (i s useknutou hlavou :o). lepsi jednou videt, nez desetkrat slyset. nech si to ukazat od nejake stare babky na vesnici.

TYET: nechat dozit slepici, uz nesnasi - budiz, ale tu ktera ma spatny vajecnik a snasi vejce ve slupce je kravina, protoze ho casto ostatni rozslapnou a sezerou. a jak se nauci slepice zrat vejce, tak pak zerou i sva dobra vejce. timhle se navic nakazi cele hejno. o nechavani na doziti slepice, ktere maji nejakou nemoc nebo nemuzou na nohy nebo neco takoveho, o tom mi ani nerikej, na tom neni nic humanniho.

KAREN: my slepice necháváme dožít, nevím, proč bych ji měla jako "poděkování" za její celoživotní darování vajec zabíjet

KAREN: tak, to vedomi urcite predurcenosti, ze musis zahrat svoji roli a nemas se z ni kam vyvlect, kdyz treba prijde na zabiti nejakeho toho zvirete, ktere pro ten ucel vyrostlo, to me naplnuje tak neskutecnou pokorou (vuci zivotu) a soucitem (vuci vsem zijicim tvorum), ze jakekoliv vyhnuti se te "spinave krvave" praci povazuji za selhani/nevyuziti vzacne prilezitosti (ostatne pokud zeru maso a stitim se pritom to zvire zabit a rozbourat, tak jsem srab a zbabelec, ktery prenasi spinavou praci na druhe). napsalas to velmi presne - je to soucast zakorenovani do sveho mista ve svete. nutno k tomu ovsem pristupovat s urcitou vaznosti. smrt a zabijeni je prirozene, ale neni to neco, co by se melo zlehcovat, coz se bohuzel deje v poslednich x letech - v televizi atd.

KUATO: taky se po letech "vehementniho" vegetarianstvi/veganstvi / striktnejsi makrobiotiky / ... dostavam do umirnenejsi faze, kdy temer blahorecim selskej rozum a zemitost, abych tak rekla. citim to jako soucast uzemnovani, zakorenovani - a pro nekoho mozna paradoxne - vetsiho propojeni se z/Zemi.)

to konzumovani na nasi planete nejde delat "stoprocentne ciste", vzdycky to vyjde tak, ze clovek dela kompromisy a slevuje z idealu - i pri "sebespiritualnejsim" pestovani ovoce a zeleninky padaj nemaly obeti (napr. i pro sazenice, hnuj atd. se obcas musi dojet karou, ze), tak to tak beru a snazim se to delat co nejlip a nejmin nasilne. prijde mi to tak nejak nejudrzitelnejsi a nejvic v klidu. nezijeme v duhove bubline... .)

RFK: tak, to ja takhle nemam, rad si koupim, kdyz si to nemuzu vyprodukovat sam, ale castecnou sobestacnost shledavam velmi prinosnou - cini cloveka mnohem samostatnejsiho, zodpovednejsiho, protoze je zvykly se o sebe starat sam, resit problemy z toho plynouci. nemluvme o tom, ze domaci produkce je zdravejsi a chutnejsi nez kupna. i zminovana cena je sympatictejsi :o).

TYET: ja se permakulturista nenazyvam, takze nejsem vazan tim co muzu a nemuzu. takze kdyz doslouzi slepice a zacne snaset v blane, tak ji useknu hlavu a je na polevku, mandelinky sbirame a pak utopime nebo rozslapem, slimaky zena nosila k lesu. nejake sezerou slepice. prilisna precitlivelost je taky nedostatek. ono zabijeni, ktere obcas do zivota prijde, pomaha budovat urcity nadhled, zivotni moudrost, kterou mnohem casteji nachazim u prostych lidi (kteri se s vecmi moc neserou), rezniku a myslivcu, zridka u mestskych lidi.

TYET: ale slibuju,že se pokusim letos na ty granule nesáhnout (pořídili jsme slepice,tak je snad trochu stáhnou)..:)