• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    SAJMONDEEFilosofování o nebyčejně obyčejných věcech
    Obyčejné věci: které nás potkávají každý den a většina z nás si jich moc nevšímá, ale par lidí se vždy najde, a ti nad nimi zabřednou a filosofují.
    rozbalit záhlaví
    ROLAND
    ROLAND --- ---
    Přijde mi zajímavé, jak moc velkou roli hraje matematika nebo spíše základní čísla v lidské existenci a jak hluboko jsou zakořeněná.
    A přemýšlel jsem o statistice, která celá čísla se nejčastěji objevují.
    A jaký silný význam mívají, který si obvykle neuvědomujeme.
    A nebo kolikrát i odmítáme přijmout za pravdivé.

    Před asi čtvrt stoletím, když jsem si pohrával s myšlenkou umělé inteligence, nebo spíše jak simulovat lidské myšlení a rozhodování jsem se zasekl na 3 a jak toto rozumně převést do světa jedniček a null. A jak jsem různě zkoušel kombinovat došel jsem že, kvantový počítač by byl na toto vhodnější protože má 4 stavy.
    Ale pak se to dostávalo do stále složitějších vzorců, kdy už to bylo nad mé síly. A začal jsem přemýšlet od pravděpodobnosti.
    Tedy že naše mysl převážně využívá systém pravděpodobnosti informací co máme.

    Lidé často používají nevím. I když samotné slovo vnímám že je složeno z negace vědomosti.
    Přesto ji považuji spíše jako mezipól mezi Ano a Ne.
    Také mi přijde že odpověď nevím je častěji používána ve stavu, kdy daný jedinec odpověď nejspíše zná, ale použije místo toho nevím. To však záleží na pravděpodobnosti odhadu na kolik si myslím že do daného jedince vidím či na kolik si myslím že znám jeho možné vzorce chování.
    A docela často to jejich nevím vnímám spíše jako formu jakési lži či nějaké jejich duševní ochrany?
    SAJMONDEE
    SAJMONDEE --- ---
    Vse je soucasti vseho. Staci
    ROLAND
    ROLAND --- ---
    Už vlastně roky si lámu hlavu nad smyslem existence? Na kolik za ty myšlenky mohou extrémní traumata a na kolik vědomosti a schopnosti spojené s vysokou inteligencí a kombinatorikou? Zdá se že třeba šťastní lidé o tom málo kdy přemýšlí a užívají si své životy? Nebo spíše tu vlnu opojení co jim dodávají endorfiny či jiné věci?

    Ta řekněme logická, základní a přirozená mě vlastně nedává smysl a i kdybych měl tu možnost, tak při současných znalostech a pravděpodobnostech a hlavně nějaké zodpovědnosti, jsem se musel z této části vyloučit. Jo říct si že je to tak přirozené? Dobře. Stejně tak pokud bych byl do té míry sobec nebo jak já říkám stál na straně temna. U forem života co si většina dost pravděpodobně ani svou existenci neuvědomuje a funguje řekněme jako nějaký program nebo spíše podprogram? Ok, někdo nebo něco to tak vytvořilo?

    Ale k čemu to vlastně?
    ROLAND
    ROLAND --- ---
    Teď jsem viděl nějaký dokument o přírodě a vedlo mě to k zamyšlení.
    Že vlastně v přírodě se snažíme likvidovat klíčové predátory a tím likvidujeme ekosystém. Ale v lidském společenském systému mi přijde že naopak predátory podporuje. Ale v podstatě lidská společnost je zatím stále mor a zkáza planety a většina lidí se honí za mocí a řekněme imaginárním bohatství v podobě peněz a věcí, které vlastně ani často nepotřebuje, ale je uměle vytvářeno že ano.

    Zatím co ekosystém se bez člověka dokáže regulovat bez řekněme inteligence v porovnání s člověkem. Tak lidé s inteligencí toho nejsou vlastně schopni. V tomhle pohledu mi pak přijde že Gaia je mnohem inteligentnější a moudřejší než celá lidská civilizace. Která se často považuje za středobod a vrchol vyspělosti.

    Zajímalo by mě na jaké řekněme biologické úrovni by se dala planeta označit nějakým stupněm řekněme před 2000 tisíci lety a na jaký stupeň spadla dnes. A podle čeho a jak ten stupeň definovat.

    V jedné mé docela oblíbené počítačové hře byly tuším 3 stádia. Jmenuje se Spore a kde začínáte jako plankton - a podle toho co požíráte tak bude vaše civilizace buď masožravá, nebo bíložravá a nebo obojí a v průběhu herní evoluce se to mění. A když se vám povede civilizaci sjednotit, tak pak navštěvujete jiné planety a ty teraformujete.
    A kde vlastně je tak nějak použito nějaké to pravidlo 3 takovém jiném složení.
    Terraforming | SporeWiki | Fandom
    https://spore.fandom.com/wiki/Terraforming
    Ke kterému jsem došel již před dlouhou dobou a vytvrořil jsem si z toho i svůj symbol, který matematicky a fylozoficky nemám úplně dořešený.

    A i to mě přivedlo na tu myšlenku, že by mě zajímalo na jaké úrovni se Gaia v současnosti nachází. A když to zjednodušeně přirovnám a porovnám s tou hrou.
    Tak před výraznějším vzestupem lidské civilizace a likvidace planety Tak že byla planeta ve tříde T3.
    Ale že v současnosti hrajeme hazard i se sebou samými a zda bojueme o to zda naše planeta bude T2 nebo T1?
    Na základě popisu v tom linku Terraformace v té hře.
    A samozřejmě si uvědomuji že reálně v té hře chybí třeba hmyz, houby. Což je vlastně zvláštní když se hra jmenuje Spore.
    ROLAND
    ROLAND --- ---
    SAJMONDEE: Ano, pravda je to subjektivní. A mé myšlenky se zaseknou asi nejčastěji, když se mi nechce komunikovat, ale musím, protože pracovní dotaz. Který obvykle spatřuji za nesmyslný? A nebo abych nebyl neuctivý.
    SAJMONDEE
    SAJMONDEE --- ---
    ROLAND: ze nemas s kym komunikovat je take subjektivni. Ono se vzdy da s nekym komunikovat, ale ne vzdy nas to uspokojuje. Jo mozek je pekna mrcha a to, co nas leckdy lehce uspokoji, nas jindy horkotezko i jen zaujme.
    ROLAND
    ROLAND --- ---
    PETRAELECTRA: Ano, živé bytosti, jen si nejsem jist a vlastně nevím co je to vědomí? Jen to co jsem si o tom trochu přečetl. A protože se i trochu zabývám myšlenkou umělé inteligence, tak ta je založena na nějakých vzorcích-algoritmech, které v nějaké fázi mohou ustoupit do pozadí když si umělá inteligence začne sama sebe uvědomovat. U ní je kódem počáteční program. U lidí je tím řekl bych DNA.

    Ale řekl bych že tak nějak všichni reagujeme na základě nějakých vzorců či vzorů, které si asi většinou ani neuvědomujeme, ale dají se označit a do té matematiky dosadit a tak se vytváří algoritmy chování a predikce chování. Například asi nejhojněji to využívají reklamy a sociální sítě a vůbec internet.

    To je hodně těžká otázka na kterou neznám stále uspokojivou odpověď. Jen jeden člověk mi přijde pro mě málo, jako málo vstupů. A také pro správnou korekci myšlenek, potřebuji i jiného oponenta než jen sebe.

    Spatřuji v tom i nějakou formu sobeckého já a nějaké pohodlnosti? Momentálně se cítím řekněme ztracený.
    Že bych rád o něčem nějak komunikoval, ale nemám s kým.
    PETRAELECTRA
    PETRAELECTRA --- ---
    ROLAND: nedívej se na to matematikou ani fyzikou, bavíme se o lidských bytostech s vědomím. Takže na to nejdou jednoduše aplikovat vzorce.
    Vnější podnět je relativní. To, že je někdo jiný ho nemusí automaticky izolovat mimo společnost, naopak může tím získat nové lidi.
    A když izoluje, záleží jestli mu to vadí, pokud ano, připadá si osamocený.
    Chtěl bys být raději na světě s jedním člověkem, s kterým si skvěle rozumíš nebo s miliardou lidí, s kterými si nemáš co říct.
    ROLAND
    ROLAND --- ---
    PETRAELECTRA: Já si tím nejsem vůbec jist a ani se nedokážu sám se sebou shodnout.
    I kdybych chtěl ignorovat, že žijeme dualismu.
    A když se dívám na tu Izolaci tak vidím její vznik oběma směry.
    Když někdo je jiný nebo nějak výrazněji vyčnívá, tak vnímám že izolace přichází předně z venčí.
    I v mnoha filmech a příbězích třeba s hypotetickými mimozemskými bytostmi to tak obvykle bývá.
    Třeba Super8 nebo Arrival?

    Takže je to skutečně tak, že je to dáno tou vnitřní, která působí tu vnější?
    Pokud se na to podívám matematikou a fyzikou, tak tam je to dáno co je silnější. Takže dle toho se domnívám že nejčastěji to bude právě naopak, že ta vnější způsobuje tu vnitřní?
    PETRAELECTRA
    PETRAELECTRA --- ---
    ROLAND: jasně, že vnitřní způsobuje tu vnější. Vnímání sebe sama je subjektivní. Je to realita z vnitřního pohledu.
    ROLAND
    ROLAND --- ---
    Docela rád bych tuto diskuzi oživil. Po více než čtvrt století sebezapírání a zakazování bych si rád jen tak zafilosofoval. A nějak vhodnější diskuzi jsem nenašel. Přemýšlel jsem i několikrát jestli to nezkusit studovat.
    Jen nějak vždy chyběla motivace a důvod. I když přemýšlet o různých věcech a řekněme i nesmyslech mě baví, když mám chuť a náladu. A asi řekněme jako takový základ pro své myšlenky se většinou vydávám k základním matematickým operacím. Plus, mínus, násobení a dělení.

    K poslednímu tématu v záhlaví mě napadá:
    Jak na Izolaci pohlížet. V současnosti je to hádám asi i čím dál silnější téma a i takový přehlížený problém společnosti.

    Jaký vlastně je vztah mezi izolací vnější a vnitřní?
    Způsobuje vnitřní izolace tu vnější a nebo je to naopak a nebo mezi nimi v základu není žádné pojítko a můžeme na ně nahlížet jako na dvě samostatné skupiny, které spolu logicky reagují?
    LOBOOMF
    LOBOOMF --- ---
    [ LoBovy básničky / divadlo / 19.1.2018 / CR - Jihocesky kraj - Pí 3.141 Písek ]

    Pokud budete míti kdokoli zájem, přijďte se podívat do Královského města Písku do krásného podniku jménem Pí 3.141 =X-)
    JOSEFDRUHY
    JOSEFDRUHY --- ---
    PIZI: citace :"V čem je rozdíl mezi cílem a smyslem života? V čem se ty pojmy liší, že se ptáte takto?"

    Co říkáte v minulých příspěvcích, tak bych s tím celkem souhlasil. Víte, já bych to dokreslil-zpřesnil o něco : Cíl, je vždy meta. Cíl je přání, idea. ( součtem je to radost ).Takže v životě může mít člověk mnoho cílů. Když jeden cíl dosáhne, splní, docílí, tak si zvolí, vysní další cíl.
    Pak : smyslem života je "děj" tedy, cesta k cíli ( jednou je hladká bezrozporná, jindy je trnitá, zlá...atd. ) Ceska k cíli naplňuje ony pocity, ony představy...naplňuje duši i mysl. Cesta k cíli je smyslem života a cílem života je ...je komplexně řečeno "RADOST", pocit radosti, pocit uspokojení. Jenže....(!) né každý má stehnou cestu a pak stejnou radost. Někdo prožije život v radovánkách, karty, chlast, nevěra, nemakačenko, šmelinaření, atd. ( pro společnost je takovej zátěží ); ale on sám má z toho pocit radosti, uspokojení On dojde na konec života a prohlásí : jóóó, to byl báááječný život ( a přitom kam vkročil tam škodil ). A jiný člověk, např. vědec, se dře snaží pracuje od vidím do nevidím, vychovává rodinu, miluje manželku, pomáhá kde se dá a přesto dojde na konec života a nemá dobrý pocit radosti, či štěstí, protože si myslí, že nezvládl toho víc, že víc chtěl a nestačil.
    Takže : cílem je sice radost, ale bohužel se k ní každý dopracuje jiným putováním po světě, jinou cestou, ač tato cesta je vpodstatě smyslem a náplní života.
    SAJMONDEE
    SAJMONDEE --- ---
    PIZI: souhlas.
    JOSEFDRUHY: rekl bych, ze hlavnim cilem lidstva bude hlavne prezit. sekundarnim cilem, vytvorit podminky pro nase kvalitni ziti.
    co se tyce smyslu zivota versus moralky, kazdy z nas ma moralku hozenou jinak a o jejim jadru se snad shodneme vsichni.
    PIZI
    PIZI --- ---
    JOSEFDRUHY: Nepochopil jsem otázku. Proto jsem se ptal na upřesnění na co se vlastně ptáte. Smysl i cíl mého života je být šťastný a spokojený. Považuji cíl i smysl za totéž.
    JOSEFDRUHY
    JOSEFDRUHY --- ---
    PIZI: Napsal jsem Vám : Zkuste, pokuste se mi odpovědět co je "cíl" života ?, a co je "smysl" života ? Neurážejte se, opravdu Vás prosím, aby jste se neurážel za mopu následující kritikpou : To, co jste napsal, byla ona odpověď na mou otázku ??? ( já myslím že nikoliv ) Pokuste se o to znova !!!
    PIZI
    PIZI --- ---
    JOSEFDRUHY: Neříkám, že každý člověk potřebuje plán. Říkám, že smysl je totéž jako záměr tvůrce se kterým danou věc tvořil. Případně smysl může stanovovat majitel, který si například danou věc koupil s nějakým záměrem. Knihař vyráběl knihu se záměrem ji prodat, smyslem té knihy je vydělat knihaři peníze. Koupí si ji někdo, kdo jí podloží nohu stolu, teď je smyslem té knihy podpírat stůl.

    Takže alcapone jako vlastník svého života ho udržuje za nějakým účelem, chce se mít dobře, být bohatý, apod.

    Jak to udělat? Indoktrinací nejlépe od mládí.

    V čem je rozdíl mezi cílem a smyslem života? V čem se ty pojmy liší, že se ptáte takto?
    JOSEFDRUHY
    JOSEFDRUHY --- ---
    PIZI: Pane, říkáte, že člověk "potřebuje" pro život záměr, plán ... ano. Jenže jeden člověk ( např. Alka Pone ) "potřebuje" k naplnění svého života "plán, záměr" přepadnout co nejvíce bank, co nejvíce lidí při tom zastřelit, ...; jiný člověk potřebuje jinou vizi, mírumilovnou, prospěšnou, darující, např. vědec a....a ? každý tím pádem má "svůj" smysl života. Jak to udělat aby vítězil nějaký "lepší" smysl života ??? Je to smysl života ?
    Zkuste, pokuste se mi odpovědět co je "cíl" života ?, a co je "smysl" života ?
    SAJMONDEE
    SAJMONDEE --- ---
    JOSEFDRUHY: az budes delat, neco, co je uzitecne a zaroven te to naplnuje, tak je to smysl tveho snazeni. kdyz budes zit smysluplnne a spokojene, tak jsi nasel smysl sveho zivota. podle ma kazdy svuj vlastni smysl zivota a troufam si rict, ze nemusi byt jen jeden.
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam