• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    SAJMONDEEFilosofování o nebyčejně obyčejných věcech
    Obyčejné věci: které nás potkávají každý den a většina z nás si jich moc nevšímá, ale par lidí se vždy najde, a ti nad nimi zabřednou a filosofují.
    rozbalit záhlaví
    ROLAND
    ROLAND --- ---
    SAJMONDEE: Ano, pravda je to subjektivní. A mé myšlenky se zaseknou asi nejčastěji, když se mi nechce komunikovat, ale musím, protože pracovní dotaz. Který obvykle spatřuji za nesmyslný? A nebo abych nebyl neuctivý.
    SAJMONDEE
    SAJMONDEE --- ---
    ROLAND: ze nemas s kym komunikovat je take subjektivni. Ono se vzdy da s nekym komunikovat, ale ne vzdy nas to uspokojuje. Jo mozek je pekna mrcha a to, co nas leckdy lehce uspokoji, nas jindy horkotezko i jen zaujme.
    ROLAND
    ROLAND --- ---
    PETRAELECTRA: Ano, živé bytosti, jen si nejsem jist a vlastně nevím co je to vědomí? Jen to co jsem si o tom trochu přečetl. A protože se i trochu zabývám myšlenkou umělé inteligence, tak ta je založena na nějakých vzorcích-algoritmech, které v nějaké fázi mohou ustoupit do pozadí když si umělá inteligence začne sama sebe uvědomovat. U ní je kódem počáteční program. U lidí je tím řekl bych DNA.

    Ale řekl bych že tak nějak všichni reagujeme na základě nějakých vzorců či vzorů, které si asi většinou ani neuvědomujeme, ale dají se označit a do té matematiky dosadit a tak se vytváří algoritmy chování a predikce chování. Například asi nejhojněji to využívají reklamy a sociální sítě a vůbec internet.

    To je hodně těžká otázka na kterou neznám stále uspokojivou odpověď. Jen jeden člověk mi přijde pro mě málo, jako málo vstupů. A také pro správnou korekci myšlenek, potřebuji i jiného oponenta než jen sebe.

    Spatřuji v tom i nějakou formu sobeckého já a nějaké pohodlnosti? Momentálně se cítím řekněme ztracený.
    Že bych rád o něčem nějak komunikoval, ale nemám s kým.
    PETRAELECTRA
    PETRAELECTRA --- ---
    ROLAND: nedívej se na to matematikou ani fyzikou, bavíme se o lidských bytostech s vědomím. Takže na to nejdou jednoduše aplikovat vzorce.
    Vnější podnět je relativní. To, že je někdo jiný ho nemusí automaticky izolovat mimo společnost, naopak může tím získat nové lidi.
    A když izoluje, záleží jestli mu to vadí, pokud ano, připadá si osamocený.
    Chtěl bys být raději na světě s jedním člověkem, s kterým si skvěle rozumíš nebo s miliardou lidí, s kterými si nemáš co říct.
    ROLAND
    ROLAND --- ---
    PETRAELECTRA: Já si tím nejsem vůbec jist a ani se nedokážu sám se sebou shodnout.
    I kdybych chtěl ignorovat, že žijeme dualismu.
    A když se dívám na tu Izolaci tak vidím její vznik oběma směry.
    Když někdo je jiný nebo nějak výrazněji vyčnívá, tak vnímám že izolace přichází předně z venčí.
    I v mnoha filmech a příbězích třeba s hypotetickými mimozemskými bytostmi to tak obvykle bývá.
    Třeba Super8 nebo Arrival?

    Takže je to skutečně tak, že je to dáno tou vnitřní, která působí tu vnější?
    Pokud se na to podívám matematikou a fyzikou, tak tam je to dáno co je silnější. Takže dle toho se domnívám že nejčastěji to bude právě naopak, že ta vnější způsobuje tu vnitřní?
    PETRAELECTRA
    PETRAELECTRA --- ---
    ROLAND: jasně, že vnitřní způsobuje tu vnější. Vnímání sebe sama je subjektivní. Je to realita z vnitřního pohledu.
    ROLAND
    ROLAND --- ---
    Docela rád bych tuto diskuzi oživil. Po více než čtvrt století sebezapírání a zakazování bych si rád jen tak zafilosofoval. A nějak vhodnější diskuzi jsem nenašel. Přemýšlel jsem i několikrát jestli to nezkusit studovat.
    Jen nějak vždy chyběla motivace a důvod. I když přemýšlet o různých věcech a řekněme i nesmyslech mě baví, když mám chuť a náladu. A asi řekněme jako takový základ pro své myšlenky se většinou vydávám k základním matematickým operacím. Plus, mínus, násobení a dělení.

    K poslednímu tématu v záhlaví mě napadá:
    Jak na Izolaci pohlížet. V současnosti je to hádám asi i čím dál silnější téma a i takový přehlížený problém společnosti.

    Jaký vlastně je vztah mezi izolací vnější a vnitřní?
    Způsobuje vnitřní izolace tu vnější a nebo je to naopak a nebo mezi nimi v základu není žádné pojítko a můžeme na ně nahlížet jako na dvě samostatné skupiny, které spolu logicky reagují?
    LOBOOMF
    LOBOOMF --- ---
    [ LoBovy básničky / divadlo / 19.1.2018 / CR - Jihocesky kraj - Pí 3.141 Písek ]

    Pokud budete míti kdokoli zájem, přijďte se podívat do Královského města Písku do krásného podniku jménem Pí 3.141 =X-)
    JOSEFDRUHY
    JOSEFDRUHY --- ---
    PIZI: citace :"V čem je rozdíl mezi cílem a smyslem života? V čem se ty pojmy liší, že se ptáte takto?"

    Co říkáte v minulých příspěvcích, tak bych s tím celkem souhlasil. Víte, já bych to dokreslil-zpřesnil o něco : Cíl, je vždy meta. Cíl je přání, idea. ( součtem je to radost ).Takže v životě může mít člověk mnoho cílů. Když jeden cíl dosáhne, splní, docílí, tak si zvolí, vysní další cíl.
    Pak : smyslem života je "děj" tedy, cesta k cíli ( jednou je hladká bezrozporná, jindy je trnitá, zlá...atd. ) Ceska k cíli naplňuje ony pocity, ony představy...naplňuje duši i mysl. Cesta k cíli je smyslem života a cílem života je ...je komplexně řečeno "RADOST", pocit radosti, pocit uspokojení. Jenže....(!) né každý má stehnou cestu a pak stejnou radost. Někdo prožije život v radovánkách, karty, chlast, nevěra, nemakačenko, šmelinaření, atd. ( pro společnost je takovej zátěží ); ale on sám má z toho pocit radosti, uspokojení On dojde na konec života a prohlásí : jóóó, to byl báááječný život ( a přitom kam vkročil tam škodil ). A jiný člověk, např. vědec, se dře snaží pracuje od vidím do nevidím, vychovává rodinu, miluje manželku, pomáhá kde se dá a přesto dojde na konec života a nemá dobrý pocit radosti, či štěstí, protože si myslí, že nezvládl toho víc, že víc chtěl a nestačil.
    Takže : cílem je sice radost, ale bohužel se k ní každý dopracuje jiným putováním po světě, jinou cestou, ač tato cesta je vpodstatě smyslem a náplní života.
    SAJMONDEE
    SAJMONDEE --- ---
    PIZI: souhlas.
    JOSEFDRUHY: rekl bych, ze hlavnim cilem lidstva bude hlavne prezit. sekundarnim cilem, vytvorit podminky pro nase kvalitni ziti.
    co se tyce smyslu zivota versus moralky, kazdy z nas ma moralku hozenou jinak a o jejim jadru se snad shodneme vsichni.
    PIZI
    PIZI --- ---
    JOSEFDRUHY: Nepochopil jsem otázku. Proto jsem se ptal na upřesnění na co se vlastně ptáte. Smysl i cíl mého života je být šťastný a spokojený. Považuji cíl i smysl za totéž.
    JOSEFDRUHY
    JOSEFDRUHY --- ---
    PIZI: Napsal jsem Vám : Zkuste, pokuste se mi odpovědět co je "cíl" života ?, a co je "smysl" života ? Neurážejte se, opravdu Vás prosím, aby jste se neurážel za mopu následující kritikpou : To, co jste napsal, byla ona odpověď na mou otázku ??? ( já myslím že nikoliv ) Pokuste se o to znova !!!
    PIZI
    PIZI --- ---
    JOSEFDRUHY: Neříkám, že každý člověk potřebuje plán. Říkám, že smysl je totéž jako záměr tvůrce se kterým danou věc tvořil. Případně smysl může stanovovat majitel, který si například danou věc koupil s nějakým záměrem. Knihař vyráběl knihu se záměrem ji prodat, smyslem té knihy je vydělat knihaři peníze. Koupí si ji někdo, kdo jí podloží nohu stolu, teď je smyslem té knihy podpírat stůl.

    Takže alcapone jako vlastník svého života ho udržuje za nějakým účelem, chce se mít dobře, být bohatý, apod.

    Jak to udělat? Indoktrinací nejlépe od mládí.

    V čem je rozdíl mezi cílem a smyslem života? V čem se ty pojmy liší, že se ptáte takto?
    JOSEFDRUHY
    JOSEFDRUHY --- ---
    PIZI: Pane, říkáte, že člověk "potřebuje" pro život záměr, plán ... ano. Jenže jeden člověk ( např. Alka Pone ) "potřebuje" k naplnění svého života "plán, záměr" přepadnout co nejvíce bank, co nejvíce lidí při tom zastřelit, ...; jiný člověk potřebuje jinou vizi, mírumilovnou, prospěšnou, darující, např. vědec a....a ? každý tím pádem má "svůj" smysl života. Jak to udělat aby vítězil nějaký "lepší" smysl života ??? Je to smysl života ?
    Zkuste, pokuste se mi odpovědět co je "cíl" života ?, a co je "smysl" života ?
    SAJMONDEE
    SAJMONDEE --- ---
    JOSEFDRUHY: az budes delat, neco, co je uzitecne a zaroven te to naplnuje, tak je to smysl tveho snazeni. kdyz budes zit smysluplnne a spokojene, tak jsi nasel smysl sveho zivota. podle ma kazdy svuj vlastni smysl zivota a troufam si rict, ze nemusi byt jen jeden.
    PIZI
    PIZI --- ---
    JOSEFDRUHY: Nejprve se zamysleme co to vlastně znamená, že něco má nějaký smysl. POdle mě, je to záměr, se kterým byla daná věc vytvořena. Když potřebuji něco z čeho bych pil čaj, tak si vyrobím hrnek. Smyslem toho hrnku je abych z něj pil čaj. Hrnek sám o sobě nějaký smysl nemá, má ho díky svému vlastníkovi, či tvůrci. Potřebuješ prostě nějaký záměr, plán. Takže hledáš-li smysl života, musíš se ptát tvůrce, nebo alespoň vlastníka. Možná se můžeš ptát rodičů proč tě stvořili, co tím sledovali, to je smyslem tvého života. To je to proč jsi byl zplozen.
    JOSEFDRUHY
    JOSEFDRUHY --- ---
    TOMMY_ZLEE: Zajímavé. Rád bych se Vás zeptal a znal Váš názor na to : "co je smyslem života", tedy konkrétně Váš názor zda to je :
    a) "cíl" ( lidského snažení ) libovolný...
    b) nebo cesta k cíli, ono hořké, trnité, útrapné putování životem po 70 let "k cíli".
    Děkuji.
    SAJMONDEE
    SAJMONDEE --- ---
    TOMMY_ZLEE: coz me ted rozhodne ceka. vsechno bude lezet v "lednici" , zatimco ja na vlastni pest odjedu na druhej konec planety, hledat sam sebe.
    TOMMY_ZLEE
    TOMMY_ZLEE --- ---
    Izolaci člověka v sobě samém vidím jako velmi variabilnní záležitost.. Mám za to, že jde o filozifii daného člověka a o jeho styl života, co rozhoduje o správnosti či nesprávnosti této cesty.

    Potkal jsem osůbky, které z pohledu běžných IN lidí byly vesměs izolované od okolního běžného životního dění, jaké dnes společnost nabízí, ale byly z toho vysloveně šťastné. Samozřejmě je tu na snadě otázka, zda by tito lidé nemohli být ještě šťastnější, kdyby si vyvolili jinou cestu, nicméně tento postup si určili sami a považují ho za ideální. Nikdy bych se neodvážil někomu takovému říci, že směr, kterým se ubírá, není dobrý, už jednosuše proto, že navzdory veřejnému mínění, jim věřím.

    Ovšem z pohledu člověka, který si sám takovouto otázku položí jde už o něco více. Sám si čas od času říkám, zda je dobré znát všechny ty lidi, které znám, zda je dobře se v sobotu večer rozhodovat, s kým že to vlastně půjdu na terásku na pivko, jestli bych se skutečně měl bavit s přáteli o věcech které mě/je vesměs ani moc nezajímají, zda se s někým radit o koupi trička-bot-telefonu-čehokoliv. Proč nejít do práce sám? Proč si místo do hospody nezajít sám do čajovny? Proč neudělat cokoliv naprosto nezávisle na komkoliv jiném? Je na snadě, že považuji za dobré čas od času si říci: ano, proč ne..! Protože čas na přemítání o nejnesmyslnějších věcech, které naše mysli generují, aniž by bylo možno je byť vůbec prezentovat někomu jinému, si prostě aktivně žijící člověk nenajde. Nenajde příležitost, aby se někdy oblékl tak bláznivě, jak by chtěl, aby se někdo nezeptal: co to máš sakra na sobě? Nenajde náladu na provedení něčeho, na co ví, že má, jelikož by to vyžadovalo příliš mnoho trpělivosti/snahy/prostředků/času/podnětů. A to podle mně není dobře.

    Když použiji metaforu, představil bych si sociální život, jako běžný pokoj v bytě 1+1 velmi akčního člověka. Všechno tu je. Je, kde si sednout, kam si dát oblečení, kde se najíst, kde spát, kde pracovat, kde se válet. Nicméně všechno se vyvýjí, všechno se mění a všechno prochází časem. Židle se rozbíjejí a kupují se nové. Stoly začínají vrzat. Postel se proleží. Oblečení se ušpiní a zůstává zmuchlané ležet v rohu na zemi. Zdi šednou. ... Navíc do pokoje chodí lidé - a cosi přinášejí i odnášejí. Jednou za čas je však třeba se zastavit a dát vše dohromady.

    Je dobré se načas zatáhnout, izolovat se a uvědomit si, kdo je vlastně špinavý a kdo čistý. Kde to v práci vrže. Zda má současný partner v hlavě i víc, než jenom myšlenky na postel. A jestli si místo těch šílených lyží, nekoupit třeba snowboard. ... Navíc myšlenek cizích lidí se ke každému časem dostane tolik, že má něco do sebe se na ně alespoň na chvíli vykašlat.

    Jednou za čas se vyplatí uklidit si pokoj. Člověk si pak i třeba lépe uvědomí sám sebe.
    ALBERTO
    ALBERTO --- ---
    Elias Canetti: Masa a Moc, průřez hlavními myšlenkami tohoto geniálního díla.

    "Ničeho se člověk nebojí víc, než když se ho dotkne něco neznámého."

    http://ografologii.blogspot.com/2009/04/elias-canetti-masa-moc.html


    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam