tak mam obdobný mystický zážitek...už je to strašně dlouho, ale nedá se to zapomenout.........byl normální všední den, jela jsem domu autobusem jako každý den, přelom jara léta, sluníčko svítí, jako vždy jsem koukala na ten stejný výhled z okna autobusu, po tisící to stejné ....jenže najednou to bylo úplně jiné.....v okamžiku mi přišel okolní výhled nekonečně krásný, slunce osvětlovalo zelené pole, vítr vlnil s masou, jež pokrývala pole, nebe modrý jak na obrázku. V tu chvíli mě napadlo, že obyčejné věci jsou jedinečné. Záleží na úhlu vnímání. Protože nám přijde dost věcí obyčejných, nevšímáme si jich a jaksi je necháváme v pozadí...pouze naše nevnímavost nám zabraňuje prožívat jedinečnosti a krásu všech okolních věcí, drobností, maličkostí a obyčejností, které stojí za to - zkrátka jedinečnost života vůbec.
Zpět k zážitku, to co jsem si v tu chvíli uvědomila bylo fajn, ale......má to ještě pokračování........potěšená náhlým vnuknutí mě napadlo...tedy spíš jsem to cítila , byla to taková malá imaginace v mé mysli.......jsem si vyvolala představu, že moje ruka se mi prodloužila až byla jen jakýmsi velkým objemem vzduchu a větru, obrovskou vzduchovou rukou, pak jsem tou rukou pohladila celá pole a lesy, úplně jsem to před sebou viděla, do dlaně mě šimraly celé masy rostlinného pokryvu, vydechla jsem a toto vydechnutím najednou bylo větrem, který projel celou okolní krajinou. bylo to nádherná představa nebo spíš přání, které jsem v té chvíli plně cítila. nedá se to ani slovy popsat.
pak jsem se zase vrátila do normálního běhu vnímání a událostí, ale pamatuji si ten pocit stále. běžná situace se dá taky vnímat trochu nevšedně a rozhodne zanechá v člověku na dlouho příjemný klid.......