S_V_E_T_Y_L_K_O: Mně v porodnici půjčila sestřička skripta pro laktační poradkyně - tedy obsáhlý matroš podle kterého pak absolventky kursu učí jiné, jak kojit. A taky mi dali dávky oxytocinu (bez tohohle hormonu to nejde), na takových vatičkách nakapané mi to strčili do nosu. Pro dítě budu klidně vypadat jako šašek :-) Trčící vata z nosu... bylo mi to jedno, po tuhých bojích (byla jsem po císaři) jsem se rozkojila. Šlo to přes pláč, nechápala jsem, o čem to ženské básní, jaké bájo je to kojit (přeci to bolí a je to boj!) A trvalo to asi měsíc, než jsem plně přišla na to, že kojení je úžasné - prostě jako se sexem, někdy ten začátek je dost nanic (a někomu to vyjde), ale pak se to zlepší a už víš, o čem to ostatní básní (no a někdy to nevíš do konce života).
Ty skripta ale byly fakt fajn!

TRISSIE: Ta poslední věta by se měla tesat! A poté, co jsem definitivně zavedla krabici, mám na tu lásku najednou víc prostoru a kapacity. (A že jsem se fakt snažila kojit..)

VENIKA: jak mi řekl velmi moudrý neonatolog v Motole - kojení je věc pudová, buď to pude nebo to nepude.

Je spousta způsobů, jak si úspěšné kojení zesabotovat (kupříkladu nejíst, nepít, nechávát hodně dlouhé intervaly, mít špatnou techniku přikládání) - je velmi doporučeníhodné se těmto věcem vyhnout.
Je spousta věcí, které mohou kojení pomoct (kojicí čaje, homeopatika, caro, časté přikládání, dobrá technika, střídání poloh, používání odsávačky coby dodatečné stimulace po každém kojení...) - ale ani v případě, že se žena řídí všemi radami a všechno dělá "správně", to není záruka, že to půjde - a pak to fakt není její chyba, že to nejde (i když okolí, s kecy typu "ale přeci každá může kojit" a "já kojila dva roky a ani jsem nevěděla jak" a tak dále, může vzbuzovat dojem, že to její chyba je).
Je fajn zkusit dostatečné množství pomocných a podpůrných prostředků (ale zas s nějakou mírou...) - vzdát to bez toho je trochu škoda - ale když to nezabere, no, děti rostou na lásce a bílkovinách a bílkoviny narozdíl od lásky jde koupit v krabici.

S_V_E_T_Y_L_K_O: ja podobne jako SAAYURI:. Predem jsem to neresila, protoze ona ta realita je potom naprosto jina, aspon ja u prvniho ditete vubec netusila, co me ceka :). V porodnici mi pomohli a rozkojila jsem se dobre, i kdyz to byl cisar. Potom jsem delala, jak jsem citila. Postupne prisly nejake problemy - spurty, bojkot kojeni atd, to jsem resila s kamaradkama a pripadne cetla neco i tady. Podle me si kazda zena vytvori ty zakladni pohledy na vec dost zahy po porodu, jakoze jeslti dodrzovat nejake rozestupy, nebo kojit na pozadani atd. A podle toho "myslenkoveho proudu" si pripadne potom vybere cloveka, ktereho poprosi o radu, aby to sedelo.
Asi bych si klidne precetla ty zakladni rady, abys mela trochu prehled a zjistila, s cim sympatizujes.

SAAYURI: mno... já jsem taky věřila, že příroda a vůbec, ovšem hovno.

S_V_E_T_Y_L_K_O: udělala bych praktickou přípravu - nakoupit kojící čaje, caro, homeopatika... ať to máš doma, kdyby něco, a nemusíš to po porodu shánět - pokud si od někoho můžeš půjčit odsávačku, ještě líp. A pak to buď půjde samo, nebo tomu dopomůžeš. Pokud by tě kojení bolelo, nebát se konzultovat buď dětskou sestru u lékaře, nebo si přímo pozvat domů laktační poradkyni.
Kurs ani knížka tě rozhodně nepřipraví na to, jak manipulovat s dítětem při konkrétní kojicí poloze nebo jak řešit problém konkrétního způsobu přisátí... tu teorii stejně zapomeneš a nejdůležitější je potom sehranost matky a dítěte.

S_V_E_T_Y_L_K_O: Ne, nebyla, vubec jsem to neresila a fungovalo to. V porodnici byla mala prikrmovana jinym MM prvni den (byla jsem na JIP po CS), a treti den jsem kojila 45 ml, takze to priroda zaridila sama. Kojim 7 mesicu, diteti to stale staci, ochutnava jen prikrmy, dokrmovat nepotrebuje. Prikladam to tomu, ze jsem kojeni vubec na zacatku neresila a mela jsem to uz od zacatku nastaveny tak, ze je to priroda.