KACULKA: Předem se Omlouvám za román, ale chtěla jsem dopsat pokračování a zkušenosti s operací kyčle u téměř ročního psa - jmenovitě resekci hlavice kosti stehenní, kdyby se to náhodou někomu hodilo, měl podobný problém a nevěděl si rady apod.
Alfons je Český Strakatý pes, v 8mi měsících začal kulhat na zadní nožku po zcela minimálním poskočení. Nikde nic oteklého atd atd = klidový režim 3týdny, nelepšilo se to, následný rentgen ukázal úlomek kosti v kyčelním kloubu, diagnóza nejistá, nikdo si nevěděl rady co by to mohlo být, všichni se shodli na pokračování klidového režimu s tím, že ať to bylo co to bylo, mělo by se to zhojit do cca 4týdnů. Kulhání stále stejné, po dalších 4 týdnech tedy další rentgen, tentokrát už hlavice stehenní kosti zcela deformovaná, v příšerném stavu i na první pohled a bylo třeba hlavici odstranit.
Obešla jsem a obeslala s rentgeny a žádostmi o radu snad všechny ortopedie v Praze a okolí (tímto děkuji všem za rady a doporučení!)
Pan doktor Musil z Českého Brodu byl velmi milý a našel si čas odpovědět mi na email a pak radit přes půl hodinz po telefonu.
Ve Vet centru na Stodůlkách jsou jistě skvělí odborníci, ale nelíbilo se mi, že mi rvali tu endoprotézu za xz tisíc a znělo to jakože ostatní varianty jsou špatně (je to můj první pes a první problém, byla jsem snadno ovlivnitelná)
Pan doktor Hnízdo na Bílé Hoře se zdál býti vcelku drsný (podle mě přehnali uspávací dávku, pes ještě 2hodiny nemohl chodit, já tam jak na potvoru jela přes celou Prahu tramvají, na stole byla šmouha krve jak blázen asi z kanyly, no nadšená jsem při tom pohledu úplně nebyla, ale Alfons z toho žádnou újmu neměl a moje sestra je zdravotní sestra, takže tenhle lehce cynický (čti nešišlavý) přístup chápu a nijak mi nevadí) Každopádně jsem měla dojem že mluvím s profíkem s hromadou zkušeností, který mi nemaže med kolem huby, ani se mě nesnaží k ničemu přemluvit, říká jak to je a také mi i do posudku jasně napsal, že možnosti mám dvě - tzn Resekci a Endoprotézu. Dodal, že resekce se u nás dělá desítky let a že to umí každý, takže on jako chirurg by samotřejmě volil endoprotézu, která toho psa někam posune, ale že je to na mě. A ještě jsem dostala podrobný návod a doporučení co a jak s operací kyčlí, což jsem hodně ocenila.
Rozhodnuto tedy bylo pro Resekci - už jen proto, že po resekci je třeba, aby se pes co nejdříve rozchodil (už ho v kyčli nemá co bolet), kdežto po endoprotéze je třeba být dlouhé týdny vklidu, což s ročním Strakáčem prostě není možné, pokud se nenasadí sedativa, si myslím.
Nakonec jsme byli na Veterinární klinice Poděbradská (dříve Kolmá), kde jsem s celou tou anabází začala. (mohla jsem si celé to martyrium a obíhání klinik odpustit? asi ano, ale holt jsem si chtěla být 100% jistá, že dělám to nejlepší rozhodnutí) Operoval pan doktor Jíša, první půlhodinu, při holení, jsem byla přítomna a doktor i sestřička ochotně odpovídali na mé dotazy. Po cca 2,5h mi volali, že si pro něj můžu přijet a vše dobře dopadlo.
Přišlo mi, že se Alfonsovi okamžitě po operaci ulevilo, ikdyž teda těch prvních 12h po zákroku probírání se z narkózy bylo hodně náročné (hlavně pro mě tedy :)
Pan doktor/operatér Jíša potvrdil, co už pan doktor Hnízdo odhadoval, že se jednalo tzv. Legg-Calve-Perthes syndrom. Jedná se "aseptickou nekrozu hlavice stehenní kosti. Příčina tohoto onemocnění není plně známa, ale je zřejmé, že základem je porucha krvení oblasti stehenní kosti. Hlavice začne pomalu odumírat a chronické změny vedou až k jejímu postupnému rozpadu. Onemocnění převážně mladých psů malých plemen" - hlavně prý u yorkshirů, ale před měsícem jsem poprvé narazila na zmínku tohoto onemocnění u Flat coat retrivera (ten tedy musel na endoprotézu, na resekci už je to plemeno moc velké/těžké)
Alfons je teď 2 měsíce po operaci, prvních pár týdnů měl klidový režim s minimem vycházek, zásadně na vodítku a pomalá chůze krokem, aby byl nucen tu oslabenou nohu používat a každý týden jsem pomalu a opatrně prodlužovala vycházky. Ještě že byl srpen a vedro a Alfons byl obecně méně aktivní. Teď už zase může být i na volno, ale nepřeháním to, nechodíme víc než na hodinu, přeci jen má tu nožku ještě slabou, to nasvalování jde šíleně pomalu... Denně chodíme pomalým krokem do schodů (mám tady kousek dvoje schodiště 85 a 60 schodů, budeme mít oba krásný zadek brzy!), chystám se na cvičení na balanční čočce a každý den mu to trošku prohmatávám/masíruju a hledám na kterou rehabilitační kliniku se vypravit, abych si byla jistá, že postupuju správně....
Každopádně Alfons je totálně vysmátý (on má obecně šťastnou povahu) a viditelně ho nic nebolí, pokud tedy nepřežene hru, to potom znatelně kulhá, ale už jsem se poučila a hlídám to. Takže teď už jen pevné nervy, nasvalovat a rehabilitovat a pevně doufám, že na jaře už budeme moci vyrazit na pořádný výlet.
PS - jen pro zajímavost, operace stála na klinice Poděbradská 5.600 se vším všudy. Pan doktor Hnízdo mi udělal předběžnou kalkulaci na stejný zákrok 13tisíc, ale považuju to za férové, je to holt kapacita a není důvod nenechat si to zaplatit
PS2 - Pojištění jsem uzavřené měla, ale ta malá písmenka... Pojištění hradí vše do 30ti dnů od první návštěvy veterináře. Cokoliv po 30ti dnech je považováno za chronické a žádné pojištění to nehradí. Takže jsem poslala k uhrazení ty první dvě návštěvy veterináře a první rentgen celkem za 3.300, a ostaní rentgeny a operace atd, celkem dalších 15tis celkem už jsem platila sama. Holt to pojištění funguje podobně jako cestovní pojištění pro lidi do zahraničí - akutní péče ano, ale táhnoucí se věci ani náhodou...