HANZSS: co to znamená "mít víc než ostatní" ? pokud jsem např. obchodník a provozuji např. sklad brambor, tak mám prostě asi ve sklepě víc brambor než ostatní: chceš tento mechanismus snad nahradit nějakým centrálním plánováním, a vymýšlet zběsilé abstrakce, podle kterých brambory ve skladu nesmí jednoduše patřit tomu obchodníkovi, který nese veškerou odpovědnost - ale jsou jaksi "celospolečenským vlastnictvím" a "všichni mají stejně" ?
Toto je složité téma - nicméně moje výhrady vůči dnešnímu globálnímu kapitalistickému systému neplynou z požadavku absolutní rovnosti (na volném trhu ten "má více" toho, a ten zas onoho - je to přirozené, pokud někdo investuje do technologie na skladování energie, tak nahromadí více energie, než ten kdo investoval do skladování informací, a oba dohromady se musí spoléhat na toho, kdo investoval do výstavbu skladu na brambory), jako spíše mám strach z korporátního systému který je postavený na anonymním vlastnictví - a který sám o sobě dává (vnitřně nedemokratickým) korporacím větší moc, než mají dnešní (díky staletému úsilí nakonec většinou) demokratické občanské instituce. Jinými slovy - strach mám z toho, že historie se opakuje, a období revolučního vzestupu moci řemeslníků, obchodníků a myslitelů využívající decentralizované šíření memů bude opět jednou vytlačena reakčním mechanismem masivní nekontrolované mocenské struktury. (Tento proces se periodicky opakuje již od dob starověkého Řecka...)
LYKANTROP: jenže levicová sociální anarchie má projekt podstatně odlišný, než libertariánští minarchisté, mezi které nepochybně patří např. PIZI ... to je právě to. Já osobně se snažím pochopit východiska i případné cíle obou základních směrů zpochybňujících nutnost existence represivního státu - a samozřejmě i jazyk, kterým obě skupiny mluví - a v zásadě hlavní odlišnosti spatřuji ve vztahu jedince a kolektivu.
Sociální směry víceméně nakonec vždy předpokládají podřízení jedince kolektivu, který jediný je schopen vytvořit nějaký framework pro tlumočení či dokonce vynucení společenské solidarity.
Libertariánské/liberální směry naopak kolektivní mechanismy pokládají za víceméně parazitní, a soustřeďují se na přímou realizaci svobody či solidarity mezi svéprávnými jednotlivci - alespoň teoreticky, tedy. S tím že pokud je někdo sobec, tak ho rozhodně neodsuzují, protože spatřují pozitivní roli sobectví v širším řádu věcí.
Oba směry lze pokládat za jakýsi "jing a jang" svobodné existence - jde o vzájemně doplňující se protiklady, které mají problémy se sebedefinovat jinak, než vzájemným se vymezením jednoho systému myšlení proti tomu druhému. Pouze liberalismus a volná směna dokáže hromadit nějaké hodnoty nad rámec okamžité spotřeby - a o míře vhodné solidarity či o spravedlnosti různých směnných poměrů má naopak smysl vést pouze nějakou vícestrannou kolektivní diskuzi - ve dvojstranném dialogu dvou individuí nikdy nakonec žádná strana nezíská jistotu, zda dosažené směnné poměry či projevená míra solidarity byla přiměřená, nebo nikoliv.
Dostáváme se k tomu, že volný trh je veskrze kolektivní fenomén - že vzniká pouze pokud je ve hře celkově více jednajících stran, než jen dvě. A právě přijetím tohoto východiska je podle mě možné začít vést dialog mezi sociální anarchii a libertariánským minarchismem - dialog, který lze pozorovat kdekoliv, kde se oba extrémy dokáží shodnout na vhodné komunikační platformě a nejsou vystaveny bezprostřednímu ekonomickému tlaku: třeba i na parties a mejdanech, kde obě diskutující strany společně vykouří špeka, na diskuzních fórech Internetu, apod.