Large Carrying of the Cross
Schongauer, Martin Circa 1474

RAEL: Jasne ze sem muzes strkat vlastni grafiku nebo grafiku jinych.

TOY_BOX: Velký DÍK!

Hledala jsem Bílka a našla jsem pár ukázek zde. http://www.galerieart.cz/ceska_graficka_moderna_1.htm snad to zaujme. Můžu dodat nějaké fotografie děl Váchala...

Je také možno vkládat tvorbu vlastní nebo známých, která se mi líbí, nebo jen profesionální umělce?

TOY_BOX: Nastenka potrebuje spousta uprav...a ja dam prava kazdemu kdo by mel co do nastenky pridavat... TOY_BOX ziskava prava...a muze to tam vlozit sam;)))

TWORBO: zhori? uz ani nevim co jsem chtel rict... drevoryt je jemnejsi protoze to ta technika a hlavne material umoznujou... drevorez je rez... to znamena ze uriznes vetsi plochy a mas mene detailu... vice ale nastenka

TWORBO: Diky sve mame jsem vyproboval i rytectvi a leptarstvi. Je to hrozne jednoduche a nemusis byt genius. Mezi drevorytectvim a drevorezbou je rozdil podobny jako mezi medirytem a linorytem. Dokazes vytvaret uzoulinkou carku skrze ryt, lino cele zhori;)))

zajimalo by me esli je tu nejakej medirytec, leptar atd... a jak se lisi drevorez od drevorytu?

tady je navod na diy sitotisk... muze bejt taky na nastence...
DIY sítotisk by MYKO
(repast ze stejnojmennyho klubu)

1.) Rám:
- dřevěný, dá se využít třeba rám z obrazu nebo okna, stačí pravidelně obhlížet popelnice a kontejnery

2.) Síťovina:
- prodává se speciální sítotiskařská, ale stačí i tzv. organza čili umělé hedvábí, k dostání v obchodech s látkami, funguje i silonová podšívka ze sukně atd., podstatné je, aby na materiálu nebyl žádný vzorek. Síťovinu připevníme hřebíčky (nebo si můžeme třeba sehnat stavební nastřelovačku, což je lepší verze kancelářské sešívačky). Připevníme nejprve jednu stranu, pak protější, pak zbývající dvě a pak klidně ještě druhou várku hřebíčků mezi ty původní, pro co nejlepší vypnutí síťoviny. Síto se totiž musí dostatečně napnout, což lze případně zajistit tím, že se rám položí na větší dřevěnou desku, síťovina se dá přes to a nejprve se nahrubo přitluče k desce a následně se rám po stranách podloží klínky - jde to ale zvládnout i bez toho. Dbejte především na to, aby bylo síto napnuté stejnoměrně, tj. aby jednotlivá vlákna zůstala v pravém úhlu k rámu a také aby se na něm nedělaly varhánky.

3.) Fotocitlivá emulze:
- dá se koupit v sítotiskových obchodech za cca 600,- Kč (kupuje se vždy emulze + aktivátor, který se před prvním použitím ve tmě přimíchá, emulze by pak měla vydržet aktivovaná cca půl roku, než přestane úplně fungovat), nebo vyrobit doma - vzhledem k tomu, že jde o práci s nebezpečnými chemikáliemi a výsledek není vždy zaručený, doporučujeme spíš si ji koupit, ale pro skalní DIY chemiky je postup následující: Potřebujete dvouchroman amonný, želatinu, glycerýn a vodu. Dvouchroman je prudce karcinogenní a toxický, takže pracujte v rukavicích, využité nádobí už nikdy na nic jiného nepoužívejte a pozor na kontaminaci kuchyně. Do rendlíku s 0,25 l teplé vody se vysypou cca 2 (kávové) lžičky sypké želatiny a nechají bobtnat. Pak přidáme cca lžičku glycerínu a rozmícháme v zahřáté želatině (aby se nepřipálila, zahříváme ji ve vodní lázni, tj. rendlík umístíme do o něco většího kastrůlku s vodou, a teprve ten dáme na plotnu nad slabý plamen). Pak zhasneme a pokračujeme potmě, resp. si svítíme červenou fotožárovkou. Přisypeme cca třetinu lžičky dvouchromanu a rozmícháme. Emulze je hotová - pozor ale, musí zůstat ve tmě!

4.) Nanášení emulze:
Provádíme stále ještě ve světle červené žárovky. Síto jednou hranou postavíme na igelit nebo noviny a tzv. stěrkou (= plochým kusem plastu s oblými hranami, můžeme ji vyrobit třeba z plastové cedule) nanášíme a roztíráme emulzi, z obou stran síta (emulze prochází skrz, sbíráme ji tahem odspoda nahoru stěrkou kolmo přiloženou k sítu), dokud nevidíme, že celá plocha zmatněla a nikde nezůstává přebytečná emulze. Pak necháme emulzi vyschnout, resp. vysušíme fénem (dostatečnou vyschlost zkoušíme lehce pohmatem v rozích). Když emulze zaschne, můžeme se - stále při červeném osvětlení! – připravit na samotné svícení (bod 7). Před samotnou výrobou síta musíme mít samozřejmě ale připravené předlohy a osvitovou jednotku:

5.) Předloha:
Před samotnou výrobou síta si motivy, které chceme nasvítit, černě vytiskneme (ev. nakreslíme tuší) na průhlednou fólii nebo na průklepák. Černá musí být co nejčernější, aby jí neprocházelo světlo. (Tip: V kopírovacích centrech vám jakýkoliv na papíře přinesený motiv zkopírují na folii za cca 20 Kč). Pokud máte motiv ve víc barvách, musíte si každou barevnou vrstvu vytisknout zvlášť (samozřejmě černě) a vysvítit vrstvy jednotlivě.

6.) Svícení:
Potřebujeme skleněnou desku a co nejsilnější zdroj světla – lze použít i „horské slunce“, ale nejlepší je nějaký halogen, s výkonem aspoň X. Světlo je na zemi, namířené nahoru, nad ním položené sklo (např. na dvou židlích), na něm folie s motivy, přilepené izolepou. Je dobré si na skle udělat značky např. černou páskou, abychom při svícení věděli, kam síto položit.

7.) Svícení:
Stále za červeného osvětlení přiložíme na sklo s přilepenými foliemi samotný rám se sítem (síťovinou dolů), a po celé ploše síta ho zakryjeme kusem kartonu nebo papíru, který po celé ploše něčím zatížíme – cílem je, aby síťovina těsně doléhala na folie, resp. sklo. Pak rozsvítíme halogen a necháme svítit cca 23 minut. Nyní již můžeme rozsvítit i v místnosti. Po nasvícení síto přeneseme pokud možno rychle do vany a sprchovou hadicí vymýváme tak dlouho, dokud se neosvícená emulze z míst, kde jsou naše motivy, úplně nevyplaví.

8.) Tisk:
Existují různé druhy barev, k dostání v obchodech se sítotiskovými potřebami. V zásadě jsou dva druhy - vodou ředitelné, do kterých se před použitím přidává tzv. fixativ, a barvy ředitelné benzínem, tzv. plastizoly, do kterých se nic nepřidává, ale je potřeba je po nanesení na látku zafixovat dostatečným teplem, tj. horkovzdušnou pistolí nebo zapečením v peci. Látku, kterou chceme potisknout položíme na vodorovnou plochu a v případě potřeby zafixujeme použitím oboustranné lepicí pásky nebo lepidla ve spreji. Na ni přiložíme síto (pokud na něm máme víc motivů blízko u sebe, je rozumné ty které netiskneme, přelepit na spodní části lepicí páskou). Stěrkou nabereme barvu, přiložíme vedle motivu a "přehrneme" barvu přes něj, obdobně jako při nanášení fotocitlivé emulze. Pokračujeme takto ve všech směrech, dokud nebudeme mít pocit, že barva prošla všude skrz - pak opatrně síto odklopíme a potisk je na světě. V některých případech může být nutné nechat barvu zaschnout a přidat další vrstvy podle potřeby – pro takové účely je vhodné přimontovat k pracovnímu stolu odklápěcí pant s úchytem, do kterého síto připevníme, abychom zajistili naprosto přesný soutisk vrstev (stejný princip se používá, pokud tiskneme vícebarevný motiv). Používáme-li vodou ředitelné barvy, po tisku je co nejdříve ze síta vymyjeme, aby nezaschly.

9.) Do It Yourself:
Výše zmíněný postup je pouze souhrnem momentálního knowhow několika nadšenců, kteří experimentují se sítotiskem a rozhodně se nejedná o vyčerpávající, závazný a bezchybný návod. Experimentujte, sdílejte zkušenosti s ostatními.

Dřevoryt - František Šimon

František Šimon napsal knihu o Dřevorytu kterou si ted ctu. Musim proto uctit jeho pamatku prilozenim odkazu na stránky s hromadou grafik od nej. http://www.tfsimon.com/

František Šimon

Už tam je...

ELDA: pridej si tam sitotisk. book

No to zalezí hlavne na jiných lidech, sam a pro sebe se s tim patlat nebudu... Priloz taky neco pekneho aby ta diskuse zacala vypadat jako diskuse:)

Hezke, to se mi moc libi, tenhle klub. Uvidime, jak se bude dal vyvijet ;-) Book.

František Šimon
Japanese mother with child

Tavík František Šimon (1877 - 1942) malíř, grafik

T. F. Šimon (1877 - 1942) je právem považován za mistra grafiky. Jenom těžko bychom v dějinách českého výtvarného umění hledali umělce, jehož tvorba by snesla s dílem T. F. Šimona srovnání. Přitom Šimon patřil k průkopníkům tohoto výtvarného projevu. Na Akademii, kde studoval malbu v ateliéru M. Pirnera, neexistovala žádná speciální třída s výukou grafických technik, pouze prof. Julius Mařák experimentoval pro své potěšení s leptem a litografií. Za malířskou tvorbu získal Šimon dvakrát po sobě stipendium, které uhradilo jeho cesty do Itálie, Paříže a Londýna. Během svého desetiletého pobytu v Paříži pracoval na zdokonalení v grafických technikách. Zaměřil se zejména na zrnkový lept - akvatintu, kterou kombinoval s měkkým krytem a suchou jehlou. Touto technikou se mu podařilo vytvořit barevně působivé tisky, které svým vyzněním připomínají akvarel, kvaš nebo kolorované kresby s měkkými tužkovými konturami. V roce 1917 založil za přispění Maxe Švabinského specializované sdružení českých umělců - grafiků Hollar. T. F. Šimon se stal jeho prvním předsedou a mezi zakládající členy patřili např. F. Bílek, J. Konůpek nebo V. Stretti. Vrcholem jeho tvorby jsou grafiky a obrazy, které vznikaly během jeho zámořských cest. New York ho uchvátil ohňostrojem reklam a obřími mrakodrapy, Cejlon svou bujnou tropickou vegetací a Japonsko exotickým šarmem. V roce 1928 byl jmenován profesorem Akademie výtvarných umění a převzal grafickou speciálku po M. Švabinském. Jeho ateliérem prošlo více než padesát žáků, mezi nimiž byli např. C. Bouda, V. Pukl, M. Stretti nebo L. Jiřincová.

Mystical Crucifixion (D.L.M. 250, n. 27-28). Original color lithograph, 1950. c. 1000 impressions signed in the stone; published in the deluxe art review, Derriere le Miroir in 1950. Chagall began doing paintings of the Crucifixion after the Nazis began the Holocaust, perhaps as a reminder that there were times in the past when the the full power of the state was turned against Jewish rabbis and their followers. It may be significant that this is one of the first two color lithographs that Chagall drew directly on the stone and that it came shortly after Israel's war for independence led to a troubled peace and six years before the Arab states would try again to destroy Israel. Identified in the 1982 catalogue raisonné of Derrière le Miroir as an original lithograph and mentioned as one of Chagall's first two solo efforts at color lithography in a 1977 memoir by Aimé Maeght, Chagall’s dealer from 1950 on and the one who sent him to Mourlot’s lithography workshop to learn how to do all of the color stones for his lithographs, thereby starting a collaborative relationship with Charles Sorlier, master-printer at Mourlot, with whom he would work until his death in 1986. No separate signed & numbered edition exists; with the ceterfold as always. Image size: 360x520mm.