UETOYO: jestli za jedinou formu "objektovosti" pokládáš dědičnost... JavaScript má tzv. prototyping, což je takový eufemismus pro copy+paste kódu na úrovni runtime (pokud to chápu dobře). na Ansi C objekty si nicméně sáhnout nenechám, protože tenhle přístup k objektovosti je vlastně čistší, než dědičnost (mj. je tam samozřejmostí úplné zapouzdření, protože případné objekty, ze kterých "dědíš", jsou v odvozené struktuře/objektu zahrnuté jako naprosto nezávislé entity)

i když syntax čistého C bohužel nenabízí pro ten "druhý" objektový přístup zrovna user-friendly API, tak můj pocit je, že takový přístup je čistší (např. parent class, ze které moje třída něco zdědila, pak klidně zabírá paměť i když jí třeba nepotřebuju a potřeboval jsem zdědit jen API/metody kvůli dosažení polymorfismu - nejsem přeborník na OOP, dobrý navržená asi parent class, ze které dědím, tohle asi řeší, ale to je právě to...)

spoustu přístupů OOP se každopádně dědění netýká (námatkou polymorfismus, konstruktory, destruktury...), v současnosti to vypadá, že "pravdu" má ten, kdo dokáže na vývoj pomocí své technologie sehnat víc peněz a vytvořit pro daný jazyk víc pracovních míst :-) takže pro ty je zde nový klub
[ C++ (11+) ]
... tam určitě najdeš spřízněné duše (aha, teď koukám, že ho dokonce moderuješ :-)

prostě si to v C++ dělejte po svém, já Vám do toho nebudu kafrat.

Je něco snažší napsat v low-level jazyce (kde aritmetika jsou prostě jen kupecké počty) a nebo "high level objektovém jazyce"? :-) (příklad je v JavaScriptu, který nám "usnaďnuje život" tím, že umí občas vypadat jako C... na první pohled)

DAVIDOWITCH: no, sice string reverse není operace, se kterou bych se setkal jinde, než mimo úlohy studijního typu, ale přeci: třeba v případě immutable stringů v Pythonu by to taky byla prasárna... až na to, že Python má "extended slice" syntaxi :-))) viz http://stackoverflow.com/questions/931092/reverse-a-string-in-python