Tak něco dalšího...


-

YMLADRIS: uuf,tak tos asi potkala jen samy "vyhroceny" sedmicky ;)

JOGINKA: jo sedmicky jsou fakt na zabiti ;-). (Kazdej je na zabiti ;-))

Mne na tom nejvic vadi to sebeobelhavani se. Neco spatneho se treba stane a sedmicka mi do oci bude tvrdit ze vubec o nic nejde, ze zadnej problem nevznika, furt se musi drzet ta linie "po-ho-da!!" Jako ze sestka je nutkave vystrasena a uzkostna tak sedmicka je nutkave "v po-ho-de!!!" Neni to autenticky, je to proste uzkost naopak. S takovou poradne hypertrofovanou sedmickou se vubec neda mluvit o necem neprijemnem, ona proste nepripusti ze to vubec existuje...

to jen na dokreslenou ;-)

CHIMERA: Když se 1 uvolní, tak si dovolí vypnout obranný mechanismus, což je v jejím případě kontrola jednání. Takže se 1 při uvolnění stává spontánní jako 7.

NEKDO_CIZI: A na nedávné tantře pro ženy se mi potvrdilo, že jsou lidi, kterým je naše hravost, bezstarostnost a tendende odlehčovat těžce stravitelná témata, trnem v oku!:-))

JOGINKA: :-)

NEKDO_CIZI: My sedmičky to máme v popisu práce...viz Tvé vysvětlení níže.:-)

CHIMERA: nemusí vůbec nic :-) v bodu uvolnění se může (a obvykle to dělá) projevovat podobně jako typ 7 - což znamená - uvolněně, bezstarostně, vesele, hravě až střeštěně (líp by to vysvětlila Joginka) - jsou to chvíle kdy si hraje, je zamilovaná nebo v jiném dobrém rozmaru ... prostě, když dojde k uvolnění jako takovému ....

Chtěla bych poprosit o vysvětlení.
jestliže jednička má šipku k 7 a tam nápis bod uvolnění, znamená to, že se asi musí chovat jako sedmička, aby došlo k uvolnění.
jak se chová sedmička?

JOGINKA: jo, a Ty se tomu ještě směješ :-)
YMLADRIS: jít ve stresu do nějakého čísla znamená přejmout vzorce chování daného čísla - takže pokud chodíš ve stresu do jedničky přejmeš její chování - čili ve stresové situalci lpíš na detailech, vyžaduješ dokonalé provedení úkolu - dle podtypu (vztah, skupina, sebezáchova) se může projevit třeba žárlivost, nepřizpůsobivost, úzkost, ale hlavně se přesouvá i energetické centrum - z hlavy do oblasti srdce a tak podobně ..... můžu mluvit jen za to co znám - ve stresu se stávám vůdčí osobností, která přejímá rozhodování a vlastně si hřeju ego na výsluní úspěšné 3 - v těch chílích cítím to co jindy myslím a mám takové bušení až to snad někdy i hrozí infarktem ..... musím říct, že mám ráda to když jsem ve trojce - je mi tam v podstatě dobře, protože dokážu válcovat to co jindy obcházím....

JOGINKA: aha ja jsem myslela ze "ve stresu jit do.. " (jednicky treba) znamena, ze ve stresu se clovek chova jako to cislo. Ne odmitat to cislo

NEKDO_CIZI:-DD

CHIMERA: jo - a taky 2;3;4;5;6;7;8;9 a jestli jsou i další čísla tak i ty, protože člověk je skvělý, ale lidi jsou strašný.....

YMLADRIS: Vůbec se v enneagramu neorientuju, natož, abych byla schopna odhadnout, kdo je jaké číslo, ale s Medvídkovou pomocí jsem pochopila, že ve stresu jdu do jedničky - to znamená, že na příkladu jedné známé jedničky si mohu ověřit, jak na jedničkovou osobu reaguju odmítavě a mám tendenci ji vidět ve špatném světle.
Učím se tedy být spravedlivější a jedničkový obraz projasnit, právě s ohledem na to, že vím, že i jednička mi něco zrcadlí.

kazdy cislo je otravny kdyz je dany jedinec dostatecne nevykoupeny, to mas fuk.

to vyplyne pri probirani dalsich cisel, ...

hele, když vás tak čtu, co třeba jedničky vystřílet, nebo nahnat do plynových komor?

YMLADRIS: jojo- rozumim o čem mluvíš...muj byvalý prítel (a hlavne extremne jeho matka) byli jednicky...vydrzela sem to 6 let, ale pak si uvedomila, že s tím celý život nemuzu žít...bylo to o tom, že at udelam cokoliv nebude to dost dobré...jejich hlavní krédo bylo dělat vše správně a perfektně...jak brendnové walshové mi přišli:):):) a ja jako 4 bych to proste nemohla nikdy vydržet...jejich řeči mě vzdycky spís demotivovaly nežli naopak přiměly být "lepší"...

ono v tom vyssim veku uz se clovek tezko meni. Vis jak, kdyz cely zivot zijes to, ze dulezite je hlavne chovat se spravne, tak te tezce zuzkostnuje predstava ze by to mohlo byt i jinak. Podle mne spravna jednicka ani nemuze pochopit proc by neco jineho nez 'spravnost' mohlo byt spravnejsi nez spravnost! Prece z definice dokonalosti a spravnosti plyne, ze to je nejlepsi!! Jestli trochu chapes...
Ona pripousti ze ostatni lidi se nesnazi o dokonalost, ale bere to jako jejich selhani. Muze je 'brat takove jaci jsou' ale jen do momentu nez kvuli jejich laxnosti vyvstanou potize. Pak hnev. V poslednich letech ji ten hnev dost depta. V ruznych zalezitostech se ji nedari jak by si to 'spravne' predstavovala a nejde to urvat silou ... takze se zlobi. Na ne, na sebe...
Ad to ze bych na ni mela mit nejaky pozadavek: no parkrat jsem to zkousela, ale ji to hlava nebere. Podpora podle ni znamena, ze cloveku vysvetli, jak se ma spravne chovat, kde udelal chybu atd. Proste jednicka ;)
Ja to sem pisu spis tak do diskuse, nez ze bych to chtela nejak resit. Jen si uvedomuju souvislosti.

Jasne, oddeleni od matky jsem prave zila ted mnoho let. Vyvinula jsem se naopak - totalni relativismus atd. Ale to bohuzel taky vede do haje. No a enneagram rika ze ctyrka musi opustit iluzi sve vylucnosti a prijmout vice jednickovstvi... brrrr ;-).

Dotaz na ostatni ctyrky jak se k tomu stavi

YML ještě že tě mám :-)
vždycky, když se synovi něco povede, a já mám tendenci mu říct "jsi úžasný, ale snaž se dál", tak prostě ten konec s tím ale spolknu :)
tady vidíš, že i jedničky se můžou poučit. tvoje maminka snad taky. když jí vysvětlíš, co ti svým chováním způsobuje. že chceš, aby tě měla ráda (právě) takovou, jaká jsi, a že chceš, aby tě podpořila, i když se jí tvoje chování nelíbí (viz rozchod, se kterým nesouhlasila).
ovšem je otázka, jestli svým požadavkem zase pro změnu nebudeš ubližovat ty jí. Myslím, že jsi dost stará (myšleno dospělá, nikoli věkovitá), abys žila bez matky a bez její podpory. já taky žádnou podporu od matky nemám (a vůbec od nikoho z rodiny) - a ani jsem nikdy neměla - a žiju si vesele po svém.
Možná právě v tom oddělení se od matky je kus uvolnění, které potřebuješ.

badala jsem nad svym vztahem k jednickam a k jednickovitosti. mam ho totalne zaporny. Moje mama je jednicka sebezachovna nebo spolecenska. celej jeji zivot je o tom, ze kdyz se clovek bude dostatecne snazit, nejak se vyhne tomu aby ho ostatni potrestali.
vzhledem k jejimu detstvi se zlou macechou a spouste udalosti z te doby se ji nedivim.

ale zit v tom kdyz clovek sam jednicka neni je docela humus. mozna si dcera vyvinula schvalne ctyrku jako by na protest... nevim. at jsem udelala kdykoliv cokoliv jakkoliv dobre, vzdy reakce byla "no dobre ale nepolevuj ve snaze!" a kdykoliv jsem byla uvolnena tak reakce byla "no neblazni, stane se neco strasneho!!"

jsem presvedcena ze mne ma svym zpusobem velmi rada a hlavne mne chce chranit. ale jeji videni sveta - ze jsem nedokonala, resp. jsme nedokonali a malo se snazim - je fakt depresivni. uz moc let ji nerikam kdyz mam nejake trapeni, protoze po jeji reakci se obvykle citim jeste hur. nejnovejsi pecka bylo kdyz jsme se dozvedeli loni ze bracha ma nevylecitelnou nemoc, ze "kdybych se konecne pokorila a zacala se modlit, urcite by to buh vyslysel, proc se kurnik nesnazim??". a jeste ji asi nikdy nezapomenu ze kdyz jsem se rozesla s jednim klukem po 7 letech, napsala mu dlouhy dopis at se nezlobi, ze problem je v tom ze nejsem spravne vychovana a nechovam se spravne a ze to je jeji vina protoze nezvladla vychovu. Ze by mne tehdy nejak podporila tak to ani omylem samozrejme, pry "neni spravne se rozejit kdyz ten partner nic spatneho neudelal" atd.

proc to sem pisu. neni muj cil mamu nejak ocernovat. akorat ze podle enneagramu muj vhodny postup z nevykoupene ctyrky je rozvijet zpusob fungovani jednicky a k tomu mam fakt totalni odpor. Ze vsech typu nejhorsi mi pripada jednicka a sestka. Predstava ze se mam poddat nejakym debilnim pravidlum a chovat se "spravne" mne fakt tezce depta, vsechno se ve mne vzpira

chjo ;)