YML ještě že tě mám :-)
vždycky, když se synovi něco povede, a já mám tendenci mu říct "jsi úžasný, ale snaž se dál", tak prostě ten konec s tím ale spolknu :)
tady vidíš, že i jedničky se můžou poučit. tvoje maminka snad taky. když jí vysvětlíš, co ti svým chováním způsobuje. že chceš, aby tě měla ráda (právě) takovou, jaká jsi, a že chceš, aby tě podpořila, i když se jí tvoje chování nelíbí (viz rozchod, se kterým nesouhlasila).
ovšem je otázka, jestli svým požadavkem zase pro změnu nebudeš ubližovat ty jí. Myslím, že jsi dost stará (myšleno dospělá, nikoli věkovitá), abys žila bez matky a bez její podpory. já taky žádnou podporu od matky nemám (a vůbec od nikoho z rodiny) - a ani jsem nikdy neměla - a žiju si vesele po svém.
Možná právě v tom oddělení se od matky je kus uvolnění, které potřebuješ.